Výsledky hledání míst

Starší žimutická tvrz pochází z 2. poloviny 13. století. V r. 1508 při prodeji vsi připomínána jako pustá. Z tvrze zachovány terénní náznaky. Tvrziště volně přístupné.

Prvním známým majitelem byl v r. 1345 Oldřich z Hradce. V l. 1485–1494 hrad V. Vencelík z Vrchovišť přestavěl přibližně do dnešní podoby. V r. 1645 byl obsazen Švédy a poškozen. V r. 1964 vyhořel, obnova začala v r. 1974, skončila v r.1992.

Jméno Zítkov je nepochybně novověkým označením hradu. Nejspíše se jedná o Nový hrad, založený Karlem IV. nebo Janem Pyknou z Lichtemburka, který ho držel v r. 1388. K zániku hradu muselo dojít záhy, na počátku 15. století ho nahradila tvrz v Chocni.

Zaniklá okrouhlá tvrz obklopená vodním příkopem v Žiželicích stála v ohybu údolí říčky Hutné. Ačkoli stála pravděpodobně dříve, první zmínka o ní pochází z roku 1615. Roku 1623 je již uváděna jako pustá a dnes je tvrziště téměř zničeno koupalištěm a hřištěm.

Starý významný (památný) strom rostoucí na návsi nedaleko kostela Navštívení Panny Marie. Jeho stáří je odhadováno na 400 - 450 let. Na stromě pamětní deska k 500. výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova. Vedle něj stojí památkově chráněná zděná boží muka z poloviny 18. století.

Kamenná mohyla postavená podle návrhu architekta Antonína Wiehla. Stavitelem byl ing. Josef Šupich a slavnostně odhalena v září 1874. V roce 2003 provedeny rozsáhlé restaurátorské práce. Práce vedli restaurátoři Petr Máša a Jaroslav Máša.

Nedaleko Kůzové se mělo údajně střetnout husitské vojsko Jana Žižky s vojenskou hotovostí západočeského katolického landfrýdu po neúspěšném obléhání Plzně r. 1424. Záchranný archeologický průzkum z r. 2014 potvrdil středověký původ zbytků obranného valu, vybudovaného snad husitskými vojáky.

Žižkův kámen je jeden z památníků připomínajících události roku 1423 v souvislosti s husitským hnutím v oblasti okolo obce Horní Dubenky.

Kamenný jednoobloukový most s neurčitým datem vzniku. Most dnes stojí mimo koryto Březového potoka na místě, kde vedla prastará obchodní stezka ze Strakonic do Horažďovic.

Nejméně známý poděbradský pramen. Vyvěrá na Žižkově předměstí za železničními kolejemi u podchodu pod tratí. Navrtán v roce 1936. Na zimu se uzavírá. Roku 2011 proběhla rekonstrukce.

Pravěké hradiště na ostrožně nad soutokem potoků jihozápadně od vrcholu Žižkova vrchu. Doba vzniku nejasná, podle nálezů snad z mladší či spíše pozdní doby bronzové. Terénní pozůstatky, z opevnění zanesený příkop a málo zřetelný val. 2. opevnění cca 150 m přímo na vrcholu, zřejmě novověkého původu.

Kámen z drobnozrnného bělošedého slepence s valounky křemene, vysoký 1,8 m, umístěný druhotně u hřbitovní zdi v Družci je považován za menhir. Kámen jeví známky opracování, je opředen řadou pověstí, jeho původ a účel však nebyl bezpečně prokázán.

Menhir byl vztyčen v období 5-4 tisíce let př.n.l., pravděpodobně byl součástí dolmenu (stolu). Do 60. let 20. stol. stál osaměle na vyvýšeném místě, poté byl obestavěn domy. Vedle menhiru stojí ještě jedna „noha“ stolu, zbytek nebyl nalezen. Staří Keltové těmto kamenům přisuzovali magickou moc.

Skalní útvar obehnaný náspem a dvojitým valem byl osídlen již v mladší době kamenné. Bylo zde hradiště, kde se vystřídalo mnoho rodinných čeledí. Ve 13.-14. stol. zde pravděpodobně stával dřevěný hrádek. Dnes zůstaly pouze terénní nerovnosti.

Zbytky středověkého skalního hrádku neznámého jména i historie; mohlo by se např. jednat o sídlo jednoho z bezdězských manů. Zachována skalní světnička, šachta vstupního objektu, draže a zřejmě mladší schodiště.