Turistické cíle v okolí obce Plzeň-Doubravka

Gotický hrad se poprvé připomíná k roku 1351, kdy byl majetkem Vamberků. R. 1406 ho po půlročním obležení dobyla vojska Václava IV. Podruhé byl hrad dobyt a zničen vojsky města Plzně a krále Matyáše Korvína v r. 1478. Z hradu je dnes zřícenina.

Vodní nádrž České údolí na řece Radbuze při jižním okraji Plzně vybudována v letech 1969-1972 k regulaci průtoku a ochraně před povodněmi. Rekreační využití jezera o rozloze 151 ha vzhledem ke snížené kvalitě vody omezené.

Hrad založen Hroznatovci na přelomu 13. a 14. stol. V l. 1484–88 na Vrtbě seděl Jan Habart ze Stochovic. R. 1511 hrad drželi Rabštejnové, kteří ho r. 1538 prodali Sebastiánovi Markvartovi z Hrádku, poté opuštěn. Zbyly jen mohutné valy a příkopy.

Zaniklý hrad. Zmiňován v letech 1212-1269 v majetku Hrdibora ze Všerub a jeho potomků. V letech 1378–1379 majitelem Jindřich z Rabštejna a v letech 1385–1520 Gutštejnové. Za Kokořovských z Kokořova hrad nebyl obýván a zpustl. V místě je románský kostel sv. Martina.

Stanice Plzeň, Jižní Předměstí vznikla roku 1903 na souběžném úseku tratí do Domažlic a Chebu pro obsluhu tehdejšího Říšského předměstí. K secesní budově přibyla roku 1921 budova novorenesanční, příjezdová. Po roce 1990 secesní objekt zcela zchátral.

Poslední velký kamenný most v Čechách byl roku 1913 postaven přes Radbuzu na jižním okraji centra Plzně v dnešní Americké třídě podle projektu Václava Mencla. Použití již překonané technologie vycházelo z profesního zázemí tehdejšího purkmistra.

Renesanční dům, zmiňován r. 1576, kdy Tomáš Železný žádá císaře, aby zde mohl vařit pivo a šenkovat víno. V 17. a 18. stol. patřil rodu Třebízkých. R. 1788 byl prodán rodu Kellerů, který jej vlastni do r. 1926. V r. 1993 byla hospoda uzavřena a přeměněna na sklad. R. 1995 byl hostinec obnoven.

Velká kamenná budova tvrze nad řekou Úslavou s patrnými zazděnými renes. okny. První zmínka z r. 1350, kdy byla ves rozdělena a v jedné části stála tvrz. Po r. 1380 patřila Žákavcům ze Žákavy, v letech 1382-1453 pak rodu z Pokonic. V r. 1605 Žákava připojena k panství Štáhlavy.

Významné regionální muzeum vzniklo roku 1878. Současná hlavní budova z let 1895–9 byla poškozena bombardováním Plzně za II. světové války a především totálním zanedbáním údržby za komunistického režimu. Postupná rekonstrukce probíhá od konce 80. let.

Hřbitov z konce 18. století. Dochovalo se přibližně 150 náhrobků, nejstarší čitelný náhrobek je z r. 1831. V roce 2000 prošel hřbitov důkladnou obnovou, opravena byla i ohradní zeď, márnice a byt hrobníka (dnes v soukromém vlastnictví).

Novodobý židovský hřbitov byl založen na konci 19. století. Poslední pohřeb se zde konal během II. sv. války. Dominantou hřbitova je obřadní síň, která byla v 70. letech 20. století upravena na obytný dům. Hřbitov byl restaurován roku 1975. V letech 1989–90 zde proběhly další úpravy.

Hřbitov byl založen buď v 18. století nebo na počátku 19. století. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1895. Na ploše cca 1165 m2 se dochovalo asi 50 náhrobků. Z ohradní zdi i márnice se dochovaly jen fragmenty zdí. Hřbitov je dnes součástí parku a je volně přístupný.