Turistické cíle v okolí obce Karlovy Vary-Doubí

Tržní hala z poloviny 14. století byla přestavěna na radnici asi 200 let poté. Úpravy po požárech v letech 1567, 1734, 1795 a 1866 jí daly dnešní podobu, ve které se kombinují slohové znaky gotiky, renesance i novogotiky. Po rekonstrukci v letech 1994–97 slouží jako prostor pro obřady a výstavy.

Jednopatrová renesanční budova, postavena kolem roku 1540. Po požáru ve 30. letech 17. století byla přestavěna do dnešní podoby. Tehdy zde byl i městský šenk a archiv. Jako radnice sloužila do 50. let 20. století, poté zde sídlila společnost Sokolovská uhelná. Ta budovu v roce 1995 zrekonstruovala.

Sedmipatrová věž sloužila jako třídírna uranové rudy v komunistickém pracovním táboře Vykmanov II. Kvůli množství úmrtí a také kvůli rudé barvě cihel, ze kterých je věž postavena, byla vězni přezdívána jako Rudá věž smrti. Od r. 2008 národní kulturní památka, od r. 2019 součást památky UNESCO.

Původně Sadová kolonáda spojovala Blanenský pavilon z konce 19. stol. a Sadový pramen. V r. 1996 došlo k demolici Blanenského pavilonu a zachovala se jen část litinové kolonády. Patří k ní pramen Svobody (č.11), Sadový (č.12) a Hadí (č.15).

Barokní zámek s pivovarem postaven v 2. pol. 17. stol. Po r. 1690 připojen k ostrovskému panství sasko-lauenburských markrabat. Kolem r. 1920 zámek rozšířen o nové křídlo. V současnosti v soukromém majetku, nevyužívaný a nepřístupný, od požáru r. 2012 zámek chátrá.

Betonový obloukový most z let 1934–5 (Ing. arch. Adolf Benš) přes údolí Ohře na západním konci starého města nahradil řetězový most, postavený 1834–6 (Ing. L. Wöllner). Proti svému předchůdci svým masivním zjevem negativně ovlivnil panorama města.

Národní přírodní památka Skalky skřítků chrání pseudokrasové dutiny ve svahu Švédlova vrchu na okraji Doupovských vrchů. Chráněné území má rozlohu 11,64 ha a bylo vyhlášeno r. 1979. Je to geologicky zcela ojedinělá lokalita s několika desítkami dutin, jejichž vznik není spolehlivě vysvětlen.

Vrcholně barokní pískovcový sloup s vrcholovým sousoším a sochami světců. Autorem sochař Oswald Josef Wenda. Datace v nápisu "ERECT J. Wenda 1716" na patě západního boku soklu. Památkově chráněno.

Smírčí kříž z hrubozrnné žuly má výšku 95 cm, šířku 85 cm a tloušťku 28 cm. V minulosti byl označován jako „Švédský kříž“ (Schwedenkreuz), jeho doba vzniku ani důvod vytvoření však není ničím doložen. V pramenech bývá datován do období 14. až 16. století. Památkově chráněný od roku 1958.

Hrubě tesaný žulový smírčí kříž neznámého stáří stával původně u Horního mlýna (Massa-Mühle) u obce Stružná. O jeho původu ani účelu není nic známo, na kříži není žádný symbol ani nápis. V roce 1991 byl nalezen povalený v hromadě kamenů, poté byl očištěn, opraven a přenesen na současné místo.

Socha Jindřicha (Heinricha) von Mattoniho, majitele a zvelebitele lázní Kyselka z roku 1914 je dílem prof. Edmunda von Hellmera z Vídně. V roce 2013 byl bronzový originál při rekonstrukci nahrazen replikou z akrylátu.