Turistické cíle v okolí obce Horní Slatina

Dašovský vodní mlýn byl podle ústní tradice založen již ve 14. stol. V písemných pramenech se prvně zmiňuje před r. 1536. Potomci významných mlynářských rodů Píšů, Vyskočilů a Nechvátalů vlastní mlýn dodnes. Mlýn byl r. 1911 modernizován na válcový mlýn. R. 2011 zde bylo otevřeno Muzeum mlynářství.

Pozdně barokní dvoupatrová řadová budova děkanství postavená v letech 1783-1785 na místě středověkého domu, sloužícího do roku 1782 jako provizorní fara. Fasádu má členěnou mělkým středním rizalitem završeným tvarovaným štítem, podloubí má pět arkád. Jako sídlo farního úřadu budova slouží dodnes.

Zcela zaniklé dvě bolíkovské tvrze mají sice společný areál, ale časově ani historicky spolu nesouvisejí. Starší je zmiňována r. 1368, mladší r. 1600. Ta byla pravděpodobně vystavěna za Volfa Koňase někdy v letech 1566-1590. Dnes se na místě tvrzišť nachází travnatá plocha a zarostlá zahrada.

Nepatrné reliéfní zbytky hrádku vzniklého snad na přelomu 13. a 14. století. V roce 1350 se po Dyjici píše Bohobud. Hrádek zanikl pravděpodobně po připojení Dyjice k telčskému panství, po němž ztratil smysl.

Expozice v mladoňovické pastoušce z r. 2012 připomíná osobnost Petra z Mladoňovic, spisovatele a kazatele, přítele Mistra Jana Husa a svědka jeho tragické smrti, o níž zanechal svědectví. Byl také svědkem upálení Mistra Jeronýma Pražského r. 1416. Na návsi stojí ještě Petrův pomník.

Bývalý filiální dům boromejek s kaplí sv. Rudolfa, tzv. Ústav korunního prince Rudolfa v Nové Říši slouží dnes jako sídlo obecního úřadu.

Barokní zděný holubník ze 17. století je památkově chráněný objekt v areálu Panského dvora. Věžová stavba na čtvercovém půdorysu s mansardovou střechou krytou prejzy má fasádu zdobenou nárožními pilastry a slunečními hodinami. Pod střešní římsou jsou ze tří stran řady výletových otvorů pro holuby.

Ojediněle zachovaný komplex zděného vodního mlýna a roubené vodní pily pod hrází rybníka na potoce Římovce, SSZ. od vsi Římova. Obě technické památky si zachovaly kompletní cenné technologické vybavení. Mlýn vznikl nejpozději již před pol. 18. století. Novým majitelem je postupně opravován.

Tvrz pravděpodobně existovala už asi v polovině 13. století, kdy Horní Slatina byla v majetku rodu Ranožírovců. Posledním majitelem byl zřejmě po roce 1542 Jindřich Koňas z Vydří. V roce 1589 se uvádí jako pustá. Dnes jsou znatelné už jen nepatrné terénní náznaky tvrziště. Tvrz beze zbytku zanikla.

Zaniklá tvrz. V obd. 1375–86 se zmiňuje Jindřich z Hornic, V l. 1415–47 se píše o Margaretě, dceři Heřmana z Hornic. R. 1464 tvrz vlastnil Štěpán ze Slavikovic, poté v l. 1484–93 Jan a v l. 1502–15 Filip z Hornic. R. 1515 ji koupil Adam z Bačkovic, využíval však jiné sídlo. R. 1528 je již pustá.

Pravěké a středověké hradiště nad říčkou Bihankou bylo podle archeologických nálezů obýváno od pozdní doby kamenné až po osídlení slovanské v 10. století.

Novobarokní stavba z poč. 20. století na místě dvou gotických domů. Od r. 1834 doloženo právo šenkovat pivo, víno i kořalku. V r. 1908 dům J. Pantoflíček radikálně přestavěl pro Vzájemnou záložnu; přitom použil na fasádě původní barokní sochařskou výzdobu. Od r. 1920 hotel hostil městské divadlo.