Turistické cíle v okolí obce Doupovské Hradiště

Raně barokní sloup, postavený roku 1685 jako poděkování za odvrácení morové epidemie (1680) a k uctění císaře Leopolda I. a ostrovské vrchnosti Julia Františka vévody Sasko-Lauenburského. Vysoký válcový sloup na hranolovém podstavci, obklopeném schodištěm a balustrádou nese dnes kopii původní sochy.

Mohutné valy jsou jediným pozůstatkem po původně předsunutém opevnění žlutického hradu, který chránilo z vyvýšené pozice nad městem. Po roce 1418 se objekt dočkal (asi) od Jakoubka z Vřesovic přestavby na samostatné sídlo. V roce 1568 je už pustý. Dnes jsou na ploše hradu hřiště.

Hřbitov nově vzniklého města byl zřízen roku 1530 pod kostelem Všech svatých (viz heslo). Z té doby zřejmě pochází zejména jihozápadní část ohradní zdi. Ve výklenkové kapli u vstupu byla původně umístěna skupina Kalvarie (dnes v kostele). Jihovýchodní novější část hřbitova je zřejmě evangelická.

Původní dřevěná stavba z r. 1748 byla nahrazena r. 1882 dnešní stavbou architekta J. Zítka. Ke kolonádě patří prameny Mlýnsky (č.6), Rusalka (č.7), kníže Václav (č.8., dvě pramenní vázy), Libuše (č.9) a Sklaní (č.10), který je v sousedství kolonády.

Zřícenina loveckého zámečku, který nechali v letech 1738–1739 postavit bratři Ludvík a August Jiří, markrabata z Baden-Badenu. Zámeček byl zajímavá dvoupatrová stavba na půdorysu nepravidelného jedenáctiúhelníku.

Obecní klasicistní kaple z první poloviny 19. století. Je z lomového kamene, obdélná, s valbovou střechou a sloupkovou zvoničkou. Po odsunu německého obyvatelstva byla neudržovaná, interiér byl vyrabován a poničen. Rekonstruována kolem roku 2008, interiér je ale stále prázdný a kaple není užívána.

Národní přírodní rezervace Nebesa vyhlášená r. 2020 je chráněné území v údolí řeky Ohře nad jejím levým břehem. Jejím účelem je ochrana přirozených lesních ekosystémů bučin, suťových a lužních lesů a zejména biotopu ohrožené užovky stromové. Území je přístupné jen po značených cestách.

Drobná věžovitá stavba, původně studna s ruční pumpou, byla postavena v novogotickém slohu někdy v polovině 19. století jako veřejný zdroj vody na náměstí v Bochově. Je z pískovcových kvádrů na čtvercovém půdorysu, s diagonálně pootočenými opěráky, kryta je jehlancovou střechou s korouhvičkou.

Zděná cihlová kaple na kamenné podezdívce obdélného tvaru s rovným závěrem z přelomu 19. a 20. století stála v dnes téměř zaniklé vsi Valov (Wohlau) na úpatí Doupovských hor. Po 2. svět. válce přestala být používána k církevním účelům. Byla upravena na kůlnu, sloužící k uložení zahradního nářadí.

Kamenná obecní kaple neznámého zasvěcení ze druhé poloviny 18. století stála na zaniklé návsi. Měla rozměry 2,4 x 2,3 metru, rovný závěr a šindelovou valbovou střechu. Po 2. sv. válce chátrala a někdy kolem roku 1968 byla zbořena. Dochovalo se obvodové zdivo zasypané sutinami a zarostlé nálety.

Gotický hrad ze 13. st., přestavěn na konci 15. st. pozdně goticky, po požáru města r. 1567 renesančně. Po r. 1650 přistavěn barokní zámek, posl. přestavba 1873-6. Dvoupatrová, čtyřkřídlá stavba s čtverhrannou věží. V parku barokní letohrádek. U vchodu do parku stojí Bílý dvůr – tzv. Palác princů.

Ottův pramen je jeden ze dvou minerálních zásaditých pramenů v obci Kyselka, nazván na počest návštěvy řeckého krále Otty I. v roce 1852. Po dobu dlouhodobé rekonstrukce lázeňských objektů sveden do pítka u sochy Heinricha Mattoniho.