Turistické cíle v okolí obce Bernartice

Barokní socha Panny Marie na sloupu z r. 1777.

Rokokové sousoší sv. Jana Nepomuckého souvisí s povodní v r, 1766. Na žulovém podstavci zdobeném kartuší jsou pískovcové postavy světce a dvou sedících andělů. Kolem bylo původně 9 kamenných sloupků propojených kovovými řetězy, dnes nahrazených ozdobným plůtkem. Od r. 1958 je památkově chráněné.

Pískovcová barokní socha světce, kterou dal vytvořit hrabě Karel Otto Salm. Stalo se tak po roce 1747, kdy zdědil Bílou Vodu po svém strýci, arcibiskupovi Jakubu Arnoštovi hraběti z Lichtenštejn-Kastelkornu. Na počátku 21. století byla poškozená socha opravena. Památkově chráněná je od roku 1958.

Vodní hrádek asi z konce 13.stol., r. 1353 v držení Alberta a Jindřicha z Cruze, v 15. stol. v držení rodu Bavorů z Holovous. R. 1689 uveden v neutěšeném stavu, přesto ještě sloužil jako kněžské vězení. Zanikl beze stop, na jeho místě postavena osada Lomy.

Přímo v částečně zatopeném mramorovém lomě stojí monumentální stavba vápenky, připomínající hlásku gotického hradu.

Secesní tančírnu nechal v l. 1906-1907 postavit kardinál Georg von Kopp. Svému účelu sloužila do 50. l. 20. stol. Do r. 1954, kdy ji získal stát, byla v majetku církve. Později se stala téměř ruinou. V l. 2014-2015 byla zrekonstruována a slouží jako informační centrum, kavárna a k pořádání koncertů.

Původně rychta, v r. 1671 povýšena na rytířský statek za Petra Carenzina. Po jeho smrti se často střídali majitelé. V r. 1733 jej získal klášter magdalenitek v Nise. Od r. 1807 v majetku Josefy Oehlové. V r. 1844 jej koupil Josef Latzel. V r. 1945 zkonfiskován.

V r. 1444 se uvádí tvrz rodu von Jerin. V r. 1595 nechal Ondřej Jerin, zřejmě na místě staré tvrze, postavit nové opevněné renesanční sídlo. Posledním majitelem byl Konstantin von Jerin. Po 2. světové válce byl majetek zabaven a upraven na byty.

Místní tradice výroby vápna sahá až do 16. století. Vrcholu dosáhla v 19. století, kdy se Reichenstein stal hlavním producentem vápna ve Slezsku. V r. 2010 byla zpřístupněna zrekonstruovaná vápenka veřejnosti.

Dvě vápenky v sousedství opuštěného lomu na mramor. Jedna vápenka je šestiboká s vnitřní okrouhlou šachtou, druhá čtyřboká s okrouhlou šachtou, kolem které probíhá obslužná chodba.

Původně fojtství, v r. 1774 povýšeno na rytířský statek a starší sídlo přestavěno na reprezentativní. V r. 1839 jej od Kaluschkeho koupili Latzelové. V jejich vlastnictví až do r. 1945. Poté v majetku lomů a vápenky, v části škola. Od r. 1987 v majetku obce.

Chátrající starší renesanční objekt s nárožní věží ze 16. až 17. stol. a navazující mladší barokní budova z poloviny 18. stol vystavěná rodem Skalů ze Lhoty, tvořící jeden zámecký komplex ve středu vsi nad potokem. Po r. 1869 změněn J. A. Schindlerem na lázně, ale ty zde nepřečkaly dlouho.