Turistické cíle v okolí obce Hutisko-Solanec

Zachovalá vodní nádrž – klaus – na potoku Lučovec v MS Beskydech, sloužící k zachycení vody pro plavení dřeva do železáren ve Frýdlantě nad Ostravicí. Založen před r. 1840. Po pol. 19. stol. za arcibiskupa kardinála Bedřicha z Fürstenbergu upravován.

Pískovcový hladký mariánský sloup se sochou Panny Marie a Ježíška z r. 1692. Vystavěn frenštátskými měšťany za faráře Jakuba Valentina Paličky jako poděkování za ukončení morové rány a za ochranu před ní. Socha má poměrně lidové vzezření, z čehož lze usuzovat na autorství místního sochaře.

Dřevěná rozhledna na kamenném základu na vrchu Miloňová (846 m) ve Vsetínských vrších byla postavena v roce 2012 a je volně přístupná. Nabízí výhled na Valašsko, Beskydy a Javorníky na české i slovenské straně.

Zchátralý objekt na místě staršího vodního mýna a pily. První zmínka z r. 1763, kdy se jeho nájemcem stal Jan Tichavský. Fungoval do r. 1915, poté přestavěn na obytné a hospodářské účely. Dnes nic na mlýnský provoz neupomíná a objekt rychle chátrá.

Malé lesní jezírko – tzv. Mořské oko – nedaleko Pusteven se známými dřevěnými útulnami. Původní mokřad byl r. 1894 turisty upraven do podoby malého jezírka. Chráněná lokalita obojživelníků.

Muzeum sklářství se věnuje historii zdejší sklárny v Karolince, která vznikla v roce 1861 na podnět podnikatele Salomona Reicha. V budově sídlí i městské infocentrum.

NPR Salajka představuje zachovalou část karpatského jedlo-bukového pralesa na severním svahu hraničního hřebene Beskyd. Na ploše cca 22 ha s přirozenými 230–280 let starými porosty se střídají různé vývojové fáze lesa. Nejznámějším stromem byla 500 let stará jedle Tlustá Tonka.

Neptunova kašna pochází z roku 1840. Originál Neptunovy sochy je uložen na radnici, rekonstrukce v roce 2012.

Přírodní památka Ondrášovy díry představuje soubor povrchových a podzemních pseudokrasových jevů na rozeklaném temeni Lukšince. Byla vyhlášena v roce 1990 a představuje chráněnou plochu o rozloze 4,50 ha. Sídliště kolonií netopýrů.

Zaniklý železný hamr č. I z let 1825–30 fungoval do r.1927. Stával na bývalém náhonu, při levé straně silnice z Frýdlantu do Ostravice. Dnes zachována terénní nerovnost a kousek základového zdiva. Byl nejhornějším ze všech čtyř ostravických hamrů.

Zaniklý hamr č. II (zv. Tädeus). Stával na hamerním náhonu v dolní části obce a zpracovával železnou rudu a surové železo. Jako ruina stával až do r.1963, poté zdemolován. Zachovány nevýrazné terénní náznaky, náhon a bývalý dům hamerních zaměstnanců.

Nepatrné náznaky zdiva zaniklého hamru č. III na zpracovávání železa na dolním konci obce Ostravice. Založen snad již v 18. století, po r. 1825 přestavěn do zděné podoby se 4 vodními koly na horní vodu. Provoz ukončen r. 1927, poté rychle zchátral a po pol. 20. století zcela rozebrán.