Turistické cíle v okolí obce Bílčice

Jednolodní pozdně barokní kostel z l. 1751–53, na místě staršího kostela z r. 1465, vyhořelého r. 1749. Založen však patrně ještě dříve. Kolem areál hřbitova s hrobkou rodu Bellegarde.

Barokní kostel Panny Marie vznikl zřejmě přestavbou starší stavby v r. 1769. Kolem kostela byl hřbitov ohrazený kamennou zdí a samostatně stojící zvonice. Dne 9.8.1961 byl při velké bouři zasažen bleskem a vyhořel. K demolici došlo v dubnu 1965. Po r. 1980 zbořena i zvonice.

Poutní kostel stojí na místě dřevěné kaple z r. 1654. V l. 1755-58 byl vystavěn Jiřím Friedrichem Gansenem nový kostel. V l. 1820 a 1863 vyhořel následkem zasažení bleskem, poté byl důkladně opraven. R. 1970 byl kostel uzavřen a v dalších desetiletích značně zchátral. R. 1993 byl znovu vysvěcen.

Barokní kostel byl postaven r. 1754 na místě pův. kostela postaveného pravděp. po r. 1336 při vzniku obce. Kostel později přestavěn (arch. Mikuláš Thalherr). Po II. sv. válce byl interiér kostela zcela zničen. V l. 1998-1999 rekonstrukce kostela. Mimo bohoslužeb se zde pořádají i výstavy a koncerty.

Kostel neurčitého stavebního slohu vystavěn r. 1791 na místě staršího kostelíka. Postupně prošel mnoha opravami a úpravami, naposled v letech 1993–4. Jednolodní kostel s hranolovou věží ve východním průčelí, trojbokým (uvnitř půlkruhovým) závěrem a čtyřbokou sakristií na jihozápadě.

Poutní kostel vznikl r. 1688 přestavbou dvou malých kaplí, sv. Jakuba Většího (uvádí se od r. 1456) a sv. Anny (1529). Architektem stavby byl Giovanni P. Tencalla. Po r. 1949 byl kostel uzavřen a obec zabrala armáda. Po revoluci r. 1989 se započalo s opravou kostela, první pouť se konala r. 1991.

Původně neobarokní kostel zasvěcený Všem svatým přebudován neogoticky a zasvěcen sv. Antonínu Paduánskému. Vystavěn v letech 1889–90 hrabětem C. Razumovským dle projektu A. Bartela a architekta J. M. Olbricha.

Na místě původního kostela z r. 1625, z něhož zachováno kněžiště, postavena r. 1717 jednolodní podélná stavba neorientovaná s hranolovou věží v průčelí, odsazeným obdélným závěrem a čtyřbokou sakristií. Rozsáhlá rekonstrukce v letech 2005–9.

Kostel sv. Filipa a Jakuba z r. 1755 na místě staršího dřevěného. Jednolodní barokní stavba s půlkruhovým závěrem, hranolovou věží nad západním průčelím a čtyřhrannou sakristií od jihu. Vyhořel r. 1954, v r. 1958 vysvěcen kostel nový, vystavěný v původní podobě. Rekonstruován v letech 1984 a 1996.

Na místě původní kaple vystavěn v letech 1810 – 11 nový kostel sv. Floriána, v průčelí s hranolovitou zvonicí. V ní zavěšeny dva zvony.

Původně dřevěný kostelík. Později byl postaven kamenný kostel sv. Isidora, u něj zřízena fara. V poslední čtvrtině 19. století vybudován kostel nový. Orientovaná obdélná stavba je na východní straně zakončená hranolovou věží, vstup předsálím na západě.

Na místě dřevěného kostela z 16. st. postaven r. 1736 kostel kamenný – orientovaná jednolodní stavba s půlkruhovým závěrem, sakristií na severu a hranolovou věží na západě. R. 1758 při bitvě rakouských a pruských vojsk pobořen a vypálen. Opravován až do poč. 19. st. Poslední opravy po r. 1980.