Turistické cíle v okolí obce Hodonín

Manufakturu založil v r. 1755 František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, v místě starších keramických dílen ze 17. stol. Vyráběla se zde tzv. holíčská fajáns. V r. 1827 byla výroba ukončena a od r. 1836 komplex sloužil jako kasíno, tančírna, divadlo a byty zaměstnanců císařského majetku.

Žulový sloup se sochou Panny Marie s Jezulátkem postaven roku 1915. Sloup dal postavit bzenecký farář Dr. Jan Pospíšil.

Barokní mariánský sloup, postaven v letech 1691–1695 podle návrhu Giovanniho d´Allio. Na jeho realizaci pracoval sochař a kameník J. Schäffer. Naposledy restaurovaný v r. 2005.

Meandry Moravy jsou poslední neregulovaný úsek řeky Moravy na dolním toku, který začíná pod Vnorovským jezem. Nachází se v oblasti přírodním parku Strážnické Pomoraví vyhlášeného v roce 1993.

Megality nejistého původu a stáří nalezené při vykopávkách v r. 1988 v místě výstavby sídliště. Podle některých odborníků se mělo jednat o pravěkou kruhovou svatyni, ale podle jiných jde o bezcenné kameny. V r. 1996 byla část megalitů zachráněna před zničením a přemístěna k budově manufaktury.

Z rozsáhlého opevnění města Strážnice a přilehlého hradu zbyly mohutné válcové dvoupatrové bašty dvou hlavních městských bran. Zchátralé zbytky opevnění města byly zbořeny v průběhu 19. století.

Krátké dochované úseky hradeb obklopující město Skalica pocházející ze 14. století. Ohrazení zřejmě částečně zahrnulo do svého obvodu i starší opevněné sídlo.

Městský chudobinec, založen r. 1414 Ctiborem (či Stiborem) z Beckova. Přestavěn r. 1640 a upraven v 2. polovině 19. století. Kaple sv. Alžběty zaklenuta pozdně renesančními klenbami. Nejstarší dosud fungující sociální zařízení na Slovensku.

Tvrziště vzniklé v 15. století na místě velkomoravského kostela v poloze „Kostelisko“. Robusní rotunda byla použita jako věž nové tvrze. Při nepokojích po smrti českého krále Albrechta I. v r. 1439 zde došlo dle četných nálezů šipek k intenzivním bojům.

Rozsáhlé slovanské hradiště s několika podhradími a řadou kostelů, jedno z center Velkomoravské říše. Objeveno v roce 1954 J. Poulíkem, archeologicky zkoumáno až do roku 1992.

Původně vodní tvrz, přestavěná na renesanční opevněný zámek. Poškozen za tureckého a tatarského vpádu roku 1663. Po požáru v r. 1705 zásadně barokně přestavěn a byl zde zřízen park ve francouzském stylu.

V 1. třetině 17. století byly původní dva středověké měšťanské domy renesančně upraveny a stavebně sjednoceny. Tím vznikla kúria (palác) patřící šlechtickému rodu Pálffyů z Erdődu. Na přelomu 19. a 20. století nechali Mittákové budovu novorenesančně upravit. Od r. 1989 zde sídlí Záhorské muzeum.