Turistické cíle v okolí obce Březůvky

Původní tvrz ze 14. stol. zpustošena za válek Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad, později znovu obnovena. Poč. 18. stol. koupili Nezdenice Serenyiové, přebudovali tvrz na barokní zámek. Poč. 19. stol. rod Herringů - přestavba na zámek empírový.

Původně pozdně gotický hrad. V renesanci opevněn. Obstál při útoku Bočkajovců roku 1605, Švédů za třicetileté války, i Turků a Tatarů roku 1663. Ve 40. letech 18. století upraven na zámek ve stylu tudorské gotiky. Nyní je zde regionální muzeum.

Nový židovský hřbitov byl založen roku 1870 a je stále využíván k pohřbívání. Najdeme na něm náhrobky s hebrejskými, německými a českými nápisy od doby založení až z počátku 21. století. Bylo na něj též přeneseno cca 80 barokních a klasicistních náhrobků ze starého hřbitova devastovaného nacisty.

Hradiště bylo pravděpodobně osídleno nositeli púchovské kultury v pozdní době laténské a snad později využíváno i v raném středověku. Prvně lokalitu popsal v r. 1890 J. Kučera a v r. 1896 I. L. Červinka. Některými autory zpochybňovaná lokalita potvrzena r. 1989 kovovými nálezy z povrchového sběru.

Lovecký zámek nechal v letech 1903-1905 pro svoji budoucí manželku Josefínu Horovou postavit hrabě Václav Kounic. Po konfiskaci majetku přešel do vlastnictví státu, ale již v 70. letech zůstal nevyužitý a chátral, až byl r. 1981 zbořen. V r. 2016 proběhlo odkrytí a konzervace základového zdiva

Zcela zaniklý zámek či lovecký zámeček, který byl postaven za vlády Marie Anny z Rotalu, provdané Dietrichštejnové, v místě bývalé tvrze, jež byla soušásti dvora. Poprvé je připomínán v pozůstalosti této panovnice v roce 1767. Posledním rodem, který vlastnil zámek před pozemkovou reformou v letech 1923 - 1926, byl rod Baltazzi.

Tvrz postavená r. 1512 Janem z Kunovic poté, co získal Uherský Brod. Jako sídlo panstva sloužila do r. 1611, kdy Brod koupili Kounicové. Ti zde nesídlili a dům sloužil jen správním účelům. Později byl barokně přestavěn a upraven na byty. R. 1922 jej po vymření Kouniců koupilo město.

Dobře dochované terénní pozůstatky sídla na pomezí hradu a tvrze při zaniklé vsi prvně uváděné v r. 1350 jako majetek Herborta z Podhradí. V r. 1464 se uvádí tvrz jako pustá, ale patrně byla ještě utilitárně využívána. V r. 1501 bylo pusté již celé Podhradí.

Původně barokní zámek z let 1689-99 přestavěn z původní tvrze asi z 16. stol. V r.1739 za biskupa Jakuba Arnošta upraven a vybudován park a kostel, který se zámkem tvoří celistvý komplex. Od r. 1804 majiteli Šternberkové, kteří zde sídlili do konfiskace r. 1945. Dnes domov důchodců.

Minerální pramen, dříve zvaný Lesní. Byl známý již před r. 1770. Nejprve zde byla jen studánka, později kamenná jímka s dřevěným pavilonem. Po zásazích do jímání v l. 1929-30 vydatnost pramene poklesla, pramen byl tedy znovu zachycen ve studni a přejmenován na Aloisku. Pavilon je z r. 1963.

Minerální povrchový pramen nechal hrabě Ondřej Serényi upravit někdy v l. 1669-80. Původně byl zvaný Slaný či Pramen bublavý. R. 1792 byl nově upraven a přejmenován na Amandku. R. 1988 došlo po provedení vrtu Vincentka 2 k poklesu hladiny Amandky. Dnes je voda zachycována do 3,5 m hluboké studny.

Pramen minerální vody Dr. Šťastného (Gejzír) byl pův. upraven jako studna (7 m). R 1929 byl hlubinným vrtem získán pramen tryskající do výše 20 m. Byl opakovaně upravován, r. 1963 poškozen. Znovu navrtán r. 1967 a upraven do dnešní podoby. Nese jméno MUDr. Františka Šťastného, hrdiny 2. sv. války.