Turistické cíle v okolí obce Svitávka

Kamenná zřícenina menšího vodního mlýna, který je prvně zobrazen na mapě z r. 1839. Není známo, kdy byl založen, ani o jeho historii se moc neví. Podle leteckých snímků z 50. let 20. stol byl mlýn zříceninou již v této době.

Zaniklá tvrz, v písemných pramenech není zmiňovaná. Postavena byla patrně poč. 13. stol., jak lze usoudit z provedení a utváření opevnění. Z opevnění je krásný výhled na zříceniny hradu Boskovice, což vede k domněnce že právě odtud byl hrad dobýván.

Zaniklá tvrz, která byla postavena pravděpodobně r. 1330, kdy Půta založil újezdskou větev Tasovců. Po Půtovi zde sídlil v l. 1350–1371 Tas a r. 1385 se odtud píše Čeněk. Když byla tvrz připojena k Boskovicím, v jejichž panství se r. 1390 připomíná, velmi pravděpodobně byla opuštěna a zanikla.

Zaniklá tvrz stojící na kopci zvaném Durana; který získal jméno dle Durancie, manželky olomouckého knížete Oty. III. Dětleba (úřad vykonával v l. 1140–1160). Na základě archeologického průzkumu se na tvrzi žilo v období 13. a 14. stol. Od pol. 13. stol. bylo toto území v majetku kláštera Hradisko.

Se stavbou léčebny započato v roce 1914. R. 1916 areál ústavu otevřen a sloužil jako vojenská nemocnice pro raněné vojáky. Kaplička postavena při rozšiřování ústavu po r. 1926. Ústavní kostelík postaven zásluhou olomouckého arcibiskupa, kardinála Bauera. Kaplička stojí v krásném prostředí.

Šachtová vápenka z roku 1928 v místech, kde se již od středověku těžil vápenec a kde se v primitivních vápenkách pálilo vápno. Ve své době se jednalo o jedno z nejmodernějších zařízení.

Vápenka Malá dohoda byla zbudována počátkem 30. let 20. století. Provoz vápenné pece probíhal do 70. let 20. století, v současné době se zde provádí pouze těžba a zpracování vápence.

Velká Löw-Beerova vila byla postavena v l. 1900-1902 v téměř zámeckém stylu podle návrhu neznámého architekta v secesním slohu s neobarokními a klasicistními prvky. V pol. 30. l. 20. stol. upraveny interiéry podle projektu architekta Rudolfa Baumfelda. Dnes Úřad městyse Svitávka, škola a knihovna.

Původně tvrz, později nevelký zámeček, dnes rozsáhlý, pozdně barokní zámek. V letech 1797 až 1945 patřil hrabatům z Herbersteinu, kteří jej upravili empirově a později novobarokně. R. 1978 vyhořelo jižní křídlo a bylo nahrazeno novostavbou.

Hradisko o rozloze asi 1,8 ha, chráněné valem, příkopem a palisádou. Osídleno věteřovskou kulturou ze starší doby bronzové, lužickou a slezskou fází kultury lužických popelnicových polí z mladší a pozdní doby bronzové, platěnickou kulturou z doby halštatské a slovanskou ze střední doby hradištní.

Novou opevněnou polohu zjistil v r. 1982 A. Štrof. Lokalitu chránily ze tří stran příkré svahy. Západní stranu tvoří protáhlý hřbet, na němž jsou popisovány dva nevýrazné podkovovité příkopy. Fortifikace neznámého stáří sloužila zřejmě jako jednorázové opevnění.

Třípatrový větrný mlýn holandského typu postaven kolem r. 1865. V provozu do r. 1902. Mlýn vysoký 11,6 m a se čtyřmi perutěmi o průměru 11,6 m slouží jako soukromé rekreační obydlí s dochovaným mlecím složením ve 3. patře. Nepřístupný.