Turistické cíle v okolí obce Týniště nad Orlicí

Budova vznikla přestavbou renesančního zámku, připisovaného Trčkům z Lípy, spíše ale zbudovaného po r. 1578 Kryštofem starším Betengelem z Neunperku. Po ztrátě funkce panského sídla tu (až do r. 1962) fungoval pivovar. Po restituci a rekonstrukci na poč. 21. stol. zde bylo vaření piva obnoveno.

V r. 1519 kupuje ves Mikuláš Sudlička z Borovnice. On, či jeho synové, zde budují tvrz zmiň. až v r. 1589, kdy je maj. Václav Sudlička. V r. 1631 je v majetku jeho dcer Kunky a Hedviky. V r. 1654 získává panství Jan Fridrich z Trautmannsdorfu a nechává ho zpustnout. Po r. 1654 se již nepřipomíná.

Barokně klasicistní budova z r. 1782 v místě renesanční synagogy zničené požárem v r. 1779. Za 2. sv. války zpustošena, po válce sklad a prodejna plynu. Od 90. l. 20. stol. zde sídlí Židovské muzeum Podorlicka a Památník Karla Poláčka.

Jádro, valy a příkopy vodního tvrziště nezaznamenaného v pramenech v lese poblíž Kosteleckých Horek. Okrouhlý pahorek jádra obklopen vodním příkopem a valem v sousedství rybníka.

Dvůr s tvrzí připomínaný poprvé r. 1577, kdy statek držel Hanuš Haugvic z Biskupic. Později za Oty z Oppersdorfu r. 1626 došlo k přestavbě týnišťského dvora a snad i tvrze. Tvrz se do dnes nejspíše nedochovala, zachovány jen zbytky budov dvora.

Postaven za Františka Filipa Šternberka r. 1745 při jižním okraji obory, nejprve snad dřevěný, později přízemní lovecký zámeček s mansardovou střechou. Jeho syn, též František Filip ze Šternberka r. 1795, zámeček přestavěl na myslivnu (Jägerhaus).

Tvrz postavená v polovině 16. století Mikulášem z Ledské, nebo jeho synem Janem. První zmínka o ní je až z roku 1593. Po roce 1694, jako majetek Šternberků, přestává být šlechtickým sídlem a je přestavena na sýpku. Šternberkům patří do roku 1924.

Budova, která vznikla radikální přestavbou barokního zámku, založeného v r. 1663 Janem Jakubem Röhrichem. V r. 1820 zámek prodán J. Kratochvílovi, který jej přestavěl. V 19.–20. století probíhají další přestavby, kterými ztratila budova vzhled zámku.

Úřední dům byl postaven v 17. století jako západní čelo areálu pivovaru. Několikeré přestavby mu daly dnešní vnější pozdně barokní vzhled. Po roce 1850 sídlo okresního soudu, po roce 1945 v majetku města. Nedokončená rekonstrukce na hotel zničila řadu autentických detailů interieru. Dnes prázdný.

Málo zřetelná terénní vlna po tvrzišti v místě domu č. p. 1, které zčásti zaniklo při stavbě silnice v 70. letech 19. století. O existenci tvrze nejsou žádné písemné zprávy.

Věžový vodojem je jednou z památek na výstavbu původního skupinového vodovodu pro okolí Dašic, která vznikla v období 1. světové války a v nezměněném stavu se dochovala dodnes.

Neorenesanční vilu nechal postavit továrník J. Vosáhlo v l. 1900-01. Architektem byl vyhledávaný projektant Jan Vejrych. Vila byla po r. 1948 znárodněna, nevhodně využívána (v 80. l. 20. stol. opravna zemědělských strojů) a postupně zchátrala. Od r. 1958 patří mezi chráněné památky ČR. Špatný stav.