Turistické cíle v okolí obce Rybitví

Lokalita byla osídlena lidem kultury lengyelské již v pravěku. Ve starší době železné se zde usadili nositelé slezskoplatěnické kultury, kteří zesílili původní opevnění. Po násilném zániku bylo hradiště využíváno v době laténské a poté ještě v období raného středověku.

Jedná se o vodní plochu, jejíž počátky můžeme hledat až ve 2. polovině 15. století, a tudíž se jedná o jeden z pozůstatků původní chlumecké rybniční soustavy, přičemž je též vyhledávanou ornitologickou lokalitou, kde byla zaznamenána pozorování různých raritních ptačích druhů.

Zvonice s alpskými prvky postavena v roce 1863. Nechal ji postavit hrabě Theodor z Thunu. Stojí na čtvercových základech původní zvoničky ze 17. století. V roce 2005 kompletně zrekonstruována. Památkově chráněna od roku 2001.

Zámek nechala po r. 1586 pro svůj případný pobyt postavit Markéta Berková z Dubé jako součást dvora. Později sloužil jako obydlí správce. V r. 1807 vyhořel a již nebyl obnoven. Snížená budova byla následně upravena na chlévy.

Stavení na místě původní vodní tvrze pánů z Volféřova ze 14. století s dochovanými gotickými sklepy v sousedství železniční tratě Praha-Pardubice. Původní tvrz definitivně zanikla požárem v roce 1901 a zachovalo se pouze sklepení.

Tvrz se prvně vzpomíná v roce 1646. Po roce 1684 byla přestavěna na barokní zámek, který byl od konce 18. století využíván pro správní účely. Ve 20. letech 19. století byl zámek upraven na chlévy a sýpku. Dnes je areál v soukromém vlastnictví a slouží pro potřeby zemědělské farmy.

Velký semínský akvadukt (13,2 m) byl vybudován r. 1892 jako součást pardubické rybniční soustavy, tvořené mnoha rybníky a kanály. Akvadukt, vedoucí vodu Mlýnského náhonu přes Zadní Lodrantku, byl opraven r. 1984. R. 2009 hrozilo jeho zborcení; po zapsání mezi kulturní památky byl r. 2011 opraven.

Přírodní památka Vesecký kopec byl do 60. let minulého století největším písečným přesypem - dunou v Čechách. Tento fenomén s jemnozrnným pískem z labských teras byl zachráněn v roce 2004, kdy zde přestala těžba písku. Vyskytuje se zde četná vzácná pískomilná fauna a flóra.

Dochovaná budova tvrze, pozůstatky středověké tvrze jsou vidět ze zadní strany, kde jsou stopy trámků balkonu tvrze. První písemná zmínka o tvrzi je z roku 1467. Dnes je budova bývalé tvrze (čp. 25) soukromým majetkem.

Vila rodu Thun Hohenstein byla vystavěna v 80. letech 19. století. Poté byla pravděpodobně nesvéprávným majitelem věnována místním dětem a přebudována na školu. Dále sloužila jako národní výbor, škola, školka i kanceláře JZD.

Novorenesanční vila, postavená architektem Františkem Schmoranzem st. pro Jiřího Larische-Mönicha. Areál sloužil za 2. světové války nacistickému vojsku. Po válce v rukou podniku Tesla a Foxconn. Od r. 2015 majetek Čs. obce legionářské a upravován na muzeum.

Zámeček Staré Ždánice, bývalá neorenesanční rezidence mlynářského rodu Prokešů, byl postaven v roce 1877 mlynářem Josefem Prokešem. Později ji baron Nathaniel Filip de Aras přetvořil na romantický zámeček. Dnes je v procesu rozsáhlé rekonstrukce, při níž se mění na rodinné sídlo a kulturní centrum. Zámeček zaujme svou romantizující architekturou, unikátním starožitným zařízením a vnitřní výmalbou. Obklopuje jej okrasná zahrada. Veřejnosti je přístupný během pravidelných kulturních akcí.