Mohutné pozdně gotické halové trojlodí s výpravným interiérem. V letech 1499–1525 probíhaly stavební práce, do poloviny 16. stol. dokončovací práce v interiéru. Od roku 1539 luterský. Od roku 1997 znovu obydlena hranolová věž s osmibokou horní částí.
Kostel svaté Anny v Annabergu
Jedno ze tří velkých hornických měst, pojmenovaných po členech Svaté rodiny (dále Jáchymov na české a Marienberg na saské straně) došlo koncem 15. století k rozhodnutí postavit nový městský farní kostel k uctění své patronky. Roku 1498 byl postaven prozatímní dřevěný kostel, který umožnil demolici starší svatyně. Rok poté začala výstavba jednoho z největších pozdně gotických halových kostelů v Sasku. Na dobové poměry postupovala poměrně rychle: roku 1512 byl zbořen prozatímní kostel, roku 1514 byla dokončena věž a střecha. Zásadní stavební práce v interiéru (pilíře, empory, klenby) byly dokončeny roku 1525. Kostel odpovídá saským pozdně gotickým zvyklostem: prakticky nezdobený exteriér, jehož strohost v případě Annabergu zvýrazňuje téměř úplná absence kamenických článků, ostře kontrastuje s nádherou interiéru, kterou zásadně nepoznamenala ani reformace roku 1539. Ta naopak způsobila přesun některých pozoruhodných prvků z jiných kostelů: křtitelnice z klášterního kostela v Chemnitz a "Krásných dveří" z františkánského kláštera v Annabergu. Z kostela byly pouze odstraněny relikvie a kostelní náčiní z drahých kovů, které propadlo kurfiřtské komoře. Kostel nebyl zásadně poznamenán ani v průběhu dalších století. Největšími zásahy do exteriéru byly změna tvaru zastřešení kostela (1662, původní stanovou střechu nahradila sedlová) odstranění omítky z věže a nový hlavní portál (1926–27). Po roce 1990 prošel objekt velkou rekonstrukcí, jejíž součástí byla i obnova bytu věžníka v nejvyšší části věže, který je od roku 1997 opět obydlen. Annaberská věž je tak jednou z mála (ne-li jedinou) obydlenou kostelní věží ve střední Evropě.
Ivan Grisa, 19.10. 2010
