Z Tábora procházkou okolo Lužnice až ke zřícenině hradu Příběnice
26. říjen 2024 | Iva Havrlíková 2.4 min | Výlety
Obzvlášť v parném létě je tato procházka údolím řeky Lužnice, krytém stromy, příjemná. Můžete se cestou i svlažit a na závěr vás čeká návštěva zříceniny a třeba také občerstvení v restauraci místního penzionu.
Ideální je zvolit jako výchozí bod lesní restauraci Harrachovku na pravém břehu Lužnice pod Táborem. Tady pohodlně zaparkujete, občerstvíte se před cestou a můžete vyrazit. Pěšina je vcelku pohodlně schůdná, ale určitě není pro cyklisty. Občas skáčete po kamenech, jindy překonáváte bahno, pěšky to problém není, ale na kole by to bylo pouze trápení.
První zajímavostí naší procházky je lávka, po které musíme přejít na levý břeh, abychom mohli pokračovat dál. Původně se jednalo o dřevěnou lávku postavenou v roce 1919, která ovšem vlivem plujících ledů musela být v letech 1929-30 nahrazena novou. Tu bohužel strhla povodeň. Do dnešního dne se zachovala až třetí lávka, dokončená v roce 1941.
Nyní můžeme už spěchat za svým cílem, nebo se vrátit o pár metrů proti proudu, kde se nacházejí pozůstatky původní Harrachovy besídky založené v roce 1901, která sloužila k občerstvení tehdejším turistům. V roce 1950 byla už zrušena a zničena. Uvidíme pouze zbytky terasovitých zídek, zarostlých lesem, ale není to tak dávno, když zde byl společenský ruch a tehdejší turisté - páni v oblecích a dámy se slunečníky, v besídce odpočívali a občerstvovali se pivem či dortíkem s kafíčkem.
Cestou dále po proudu můžeme obdivovat výhledy na řeku, nebo na mlýny na protějším břehu. Určitě nás zaujme tunel vytesaný ve skále, kterým musíme projít. Pochází z roku 1938-1939 a je dlouhý 32 metrů. Klobouk dolů před tak náročnou prací pro milovníky turistiky.
Po chvíli se už začínáme blížit k Příběnicím. Skálu obejdeme po lávce a jsme na místě. Ke zřícenině hradu samotné to je ještě kousíček. Bohužel do strmého vrchu. Hrad býval kdysi opravdu rozlehlý. Jeho ruiny jsou ovšem místy už sotva patrné. Býval zde vězněn král Václav IV. a k hradu se pojí i další zajímavé pověsti. K vidění toho moc není, sem tam zbytek zídky, nejzajímavější je pozůstatek věže hned při příchodu od řeky.
Takže se dáváme na ústup, toužíce po nějakém zaslouženém občerstvení. Penzion je obsazený, po parku pobíhají desítky dětí, překřikují se. V hospůdce je možné se napít, jídlo jsme si objednat nezkoušeli, podle všeho bylo pouze pro ubytované hosty. Zatímco čekám, až manžel přijede autem a naloží mne, trpím řevem ubytovaných děcek. Ječí jako pominuté. Po chvíli je vyzve nějaký vedoucí k odchodu a do pár minut slyším jakési zpívané náboženské texty s hudebním doprovodem. Zpěvy utichly, přichází soumrak. Ven se ovšem řítí banda ječících dětí. Honí se, dovádějí, pár jich kope do míče, ale hlavně ječí a řvou. Už abych byla pryč.
Použité zdroje:
- https://mapy.cz/zakladni?q=t%C3%A1bor&source=base&id=1904672&x=10.8802994&y=48.9891659&z=7
Galerie
