Výlet z městečka Cres divokou přírodou ke kostelu Sv. Blaž

Na cestu se vydáte od starého přístavu města Cres na jihozápad ke staré Putně Cres tower. Od ní pokračujte kousek po silnici, kde na nás vykoukne turistické značení na Sv.Salvadur a Sv.Blaž a jděte dál cestami, které lemují kamenné hradby stavěné po celém ostrově. Vznik těchto zdí má několik důvodů.  Asi hlavní je zpřístupnit všem rostlinám zeminu tím, že odstraníme kamení. Architektura zdí skládaných na sucho bez malty vychází již z starověkých staveb, jejímž dochovaným nejstarším důkazem je zdejší římský most pod městečkem Beli. Jestli ostrované měli tento most za vzor nebo jen pokusem a omylem, či jednoduchou statickou úvahou došli k tomu, že vždy udělali dvě řady velkých kamenů třeba i víc jak metr od sebe a do meziprostoru nosili menší kamení. Pak další dvě řady větších kamenů a další drobnější kameny a tak dál do výšky vzrostlého pěstitele oliv či pasáčka zdejších ovcí. Kdybychom všechny zdi a zídky tohoto ostrova spojili, možná by z toho vzešla pěkná pyramida. Stavbou vznikly nejen cesty, ale hlavně zdi, které zadržují vodu při deštích, aby nestekla hned do moře, a zároveň vymezily pozemky. Rovněž zkrátily dlouhé chvíle celých staletí, takže nikdo nevymýšlel nesmysly a mohl každý den vidět kus hotové práce za sebou.

K této myšlence mě přivedly i kříže, které se na těch zídkách občas objevují. Cesta ke sv. Salvaduru byla asi poutní a možná jsou to zastavení, jaká známe z poutních cest u nás. Ale mohl některý z těch křížů být i smírčí? Nebo za zemřelého?

 

Vyrazila jsem brzy ráno před svítáním, abych unikla největšímu vedru. Pomalu jsem pokračovala po pradávných cestách kolem těchto vlastně fenomenálních staveb. Vítr pročesával olivový háj, slunce se ještě schovávalo za kopcem a první památkou byla románská kaple sv. Šimona z 12-13. století. Její závěr směřoval přesně na východ, ale bohužel mu již života běh okousal vnější zeď presbytáře a vítr odnesl krytinu, ale stále drží klenba chóru.  Jedná se sice jen o pozůstatek jedné ze 113ti sakrálních staveb na Cresu, ale stále je tu zasvěcen sv. Šimonovi, jednomu z apoštolů, který je patronem barvířů, koželuhů, pracovníků s kůží, dřevorubců i ostatních lesních dělníků, řezbářů, tkalců, zedníků.

 

Po přibližně 700 m se mezi olivami objevil vršek tzv. Kaštelu (hradu, opevněného sídla). Abychom k němu došli, musíme uhnout z hlavní turistické cesty směrem na východ a mezi olivami a ovcemi ho záhy najdeme. Příroda ho již pohlcuje a v prostorách jsou již vzrostlé stromy.

 

Po návratu na hlavní turistickou pěšinu pokračujeme pozvolným kopcem dál ke sv. Salvadurovi. Cestu lemují různá zastavení nejasného zasvěcení, ale hlavně a především mamince Ježíše Krista, protože pro ostrovany je nejdůležitější matka. Na Cresu naleznete 113 kaplí a kostelíků, zasvěcených nejrůznějším svatým, aby vyslyšeli prosby a modlitby a zajistili tak nejen  duchovní bezpečnost a vyslyšeli prosby věřících. Na některých jsou i portrétní fotografie (že by donátorů). Je to opravdu pestrá přehlídka.

 

Po necelých 4 km od přístavu se objeví kostel sv. Salvadur, který je vidět i z mořské hladiny, když plujete kolem na lodi. Krásná bělostná stavba i s venkovním oltářem a kazatelnou. Jedná se o centrální kostel se zvonicí, který nahradil původní kapli Svatého Spasitele. Tedy ostrované ho nazývají kostelem Svatého Spasitele, ale je zasvěcen Matce Boží.

A na svátek Navštívení blahoslavené Panny Marie 31. května se sem konají poutě, kdy ostrované přinášejí votivní obrázky a předměty jako projev vděčnosti za vyslyšené modlitby, které se uloží uvnitř kostela. Tento neoklasicistní kostel se odlišuje od ostatních kostelů na ostrově stylem i velikou centrální kupolí. Nad informační tabulí mi vyvstala otázka Salvadur-Holy Saviour - Svatý Spasitel? A Kristus je SALVATOR MUNDI tedy spasitel světa. Doma jsem si dohledala, že dále existují i tři svatí a šest blahoslavených Salvatorů.

 

Dobrodruzi mohou pokračovat dále až ke kostelu sv. Blaž. Před nimi je asi tak stejná vzdálenost cesty cresským lesem. Než paprsky slunce zasvítí do větví, je les úplně tichý. Jsou tu prastaré stromy, obrovské borovice, které svými jehlicemi vystlaly celý les. Pěšinka je zprvu hladká, pod kostelem je k vidění i stará studna, ale cestička se stále mění mezi hliněnou přes jemně kamenitou až ke struktuře suťových polí, takže dobrou obuv s sebou. Střídá se jeden fantastický výhled s druhým a se slunečními paprsky to rozbalí i cikády. Po několikátém klesání a stoupání dojdete ke zřícenině budovy s krbovým komínem. Jde pravděpodobně o obydlí pastýřů a fungovala i jako správcovská budova této lokality. Vesnice se stejným jménem Sv. Blaž byla opuštěna již ve 13. století kvůli rabování pirátů. Obyvatelé této vesnice uprchli a založili město Predošcica. V záznamech městského konsilu z 15. století je zmínka, že vesnice Sv. Blaž je města a je pronajímána pastýřům a pěstitelům oliv. Zbytky zchátralých staveb farem by se daly najít, ale vše je již zarostlé.

O kousek níž je již zřícenina jednolodního románského kostela Sv. Blaž. Kostel fungoval do konce 2. světové války. Staletí zde fungovalo bratrstvo Sv. Blažeje, dokud nebylo zrušeno počátkem 19. století Francouzi. Kostel je také značně poničený, ale dochovala se dřevěná socha sv. Blažeje a sv. Jeronýma, která je k vidění v muzeu v Cresu.