Významná sochařská díla ve švýcarském Curychu

Socha Alfreda Eschera

Socha Alfreda Eschera se nachází na náměstí Bahnhofplatz před jižním vchodem do budovy Hlavního nádraží a na severním konci Bahnhofstrasse, nákupní třídy města. Sochu z bronzu navrhl Richard Kissling a byla postavena v roce 1889. Socha stojí na žulové pamětní fontáně s malým záhonkem. Voda z podstavce sochy tvoří fontánu, která sahá až do podzemní části nádražní budovy, kde jsou obchody. Kolem žulového podstavce památníku jsou postavy představující pokrok a průmysl, zatímco bronzové dítě drží věnec nesmrtelnosti.

Alfred Escher byl v Curychu narozený obchodní magnát, bankéř, železniční průkopník a politik. Za svůj život získal takový vliv, že si vysloužil přezdívku král Alfred I. Rodák z Curychu byl nejen významným politikem, ale i podnikatelem a inovátorem. Státník působil v druhé polovině 19. století, založil první železniční síť v zemi, podílel se na mnoha reformách v oblasti financí či vzdělávaní a zásadně přispěl k transformaci Švýcarska do podoby moderního a bohatého státu. Proto je považován za otce národa.

Alfred Escher Autor: © Dana Kaiserová 8/2025

V roce 2020 se uvažovalo o odstranění sochy. Snažili se o to aktivisté inspirovaní americkým hnutím Black Lives Matter. Jistá studie totiž odhalila, že se Alfred Escher významně podílel na obchodu s otroky. Podnikatel vlastnil kávové plantáže na Kubě, na kterých pracovalo přes 80 afrických otroků, které politik kupoval a prodával. Odstranění monumentu aktivisté neprosadili, socha je k vidění dodnes.

Bahnhofstrasse

Bahnhofstrasse je 1,4 kilometru dlouhá ulice v Curychu. Je mezinárodně známá jako jedna z nejdražších a nejexkluzivnějších nákupních ulic na světě. V mezinárodním měřítku se řadí mezi deset nejdražších nákupních ulic světa. Je lemována obchodními domy, butiky významných módních návrhářů, klenotnictvími, hodinářskými obchody a luxusními hotely. Bahnhofstrasse je z velké části pěší zóna uzavřená pro běžnou automobilovou dopravu. Ulici navrhl Arnold Bürkli ve 2. polovině 19. století podle vzoru pařížských bulvárů. 

Ganymédes

Ganymédes je název sochy na Bürkliterrasse, curyšském náměstí u jezera, odkud je krásný výhled na město. Socha je ústřední dominantou náměstí, které bylo dokončeno v roce 1887. Sochu navrhl umělec Hermann Hubacher  a pojmenoval ji jako „Únos na Olymp“ , město Curych ji odhalilo v roce 1952 a stala se majetkem místní umělecké sbírky.

Iniciativa a zakázka na návrh sochy vzešla od historika umění Heinricha Wölfflina, který koncem ledna 1942 napsal, že by rád daroval nějakou sochu městu Curych. Jeho požadavkem bylo, že se má jednat o mužskou postavu, protože Curych již má mnoho ženských soch. Rok 1942 byl také rokem, kdy byla ve Švýcarsku zavedena beztrestnost za homosexualitu. Wölfflin si uvědomil, že mužský ideál krásy je v městské krajině zjevně nedostatečně zastoupen ve srovnání se ženskými reprezentacemi. Wölfflin dílo daroval městu Curych, které jej slavnostně otevřelo 20. června 1952. Na podstavci je vytesán začátek Goethova citátu z jeho hymny Ganyméd. Bronz je podepsán Hubacherem a určen pro dárce Wölfflina.

Ganymédes Autor: © Dana Kaiserová 8/2025

Dílo zobrazuje pastýře Ganyméda, který stojí čelem k sedícímu orlovi (Bohu Diovi). Bude jím unesen do nebe a tam bude sloužit jako číšník a spolunocležník v posteli. Ganymédes a orel stojí proti sobě v nadživotní velikosti. Ganymédes natahuje pravou ruku svisle k obloze směrem od ptáka, zatímco ten se snaží komunikovat s mladíkem. Na rozdíl od tradiční ságy, v níž byl Ganymedes unesen, se obrazová ztvárnění starších děl liší, od Rembrandtova bojujícího dítěte až po plně rozkvetlého mladíka v díle Brita Rivièra, kde orel zvedá Ganymeda, pohlcuje ho sen a zabaluje ho do stuh látky.

Interpretace výjevu jsou různé, třebaže ruka natažená k obloze ilustruje, že je to sám Ganymedes, který žádá Dia, aby ho vzal nahoru. Ganymédes z mytologického světa legend je považován za mužský ideál krásy. Podle některých se jedná o raný pomník lásky osob stejného pohlaví. 

Pestalozziho památník

Pestalozziho památník je věnovaný Johannu Heinrichu Pestalozzimu (1746–1827), pedagogovi narozenému a vychovanému v Curychu. Slavnostní odhalení proběhlo v roce 1899. Bronzová socha je dílem Huga Siegwarta.

Pestalozzi se narodil a vyrůstal v Curychu. Poté, co ve věku 21 let přerušil studium na Collegium Carolinum, opustil své rodné město a už se tam natrvalo nevrátil. U příležitosti jeho stých narozenin byla jeho rakev znovu uložena do budovy školy v Birru, kde působil a byl mu vztyčen pomník s bustou. 

Město Curych založilo v roce 1875 Pestalozzianum, zpočátku školní muzeum se stálou expozicí o Pestalozzim, později nadaci na podporu vzdělávání. V Curychu chyběl pedagogův klasický pomník, a to v době skutečné vzpomínkové mánie. Na konci 19. století bylo ve Švýcarsku postaveno více pomníků než kdykoli předtím. Jen ve městě Curychu jich vzniklo velké množství.

U příležitosti Pestalozziho 150. narozenin, 12. ledna 1896, měla nastat změna. Již začátkem prosince 1895 byl zřízen výbor složený ze 40 mužů z kantonu Curych. Chtěli konečně splatit „dluh cti“ vůči Pestalozzimu a postavit mu pomník v „jeho curyšské vlasti“.  Od 6. ledna 1896 výbor zveřejnil výzvu k darům po celém Švýcarsku. Výbor se rozhodl postavit pomník na Linth-Escher-Platz poblíž místní školy. Odborná komise rozhodla, že pomník by měl být poměrně jednoduchý, neměl by být okázalý a že socha Pestalozziho by neměla být větší než jedenapůlnásobek životní velikosti. Jako materiál navrhli bronz, protože mramor se podle nich v tehdejším curyšském podnebí a vzduchu bohatém na uhelné výpary rychle zhoršuje.

Komise se rozhodla uspořádat veřejnou soutěž na výběr autora a podoby památníků. Soutěž byla vyhlášena v květnu 1897. Bylo přihlášeno 18 návrhů, které byly vystaveny v Helmhausu po dobu deseti dnů. Po prozkoumání dalších návrhů porota nakonec jednomyslně vybrala Siegwartův projekt. Slavnostní odhalení památníku bylo z několika důvodů naplánováno na říjen 1899. Předchozí rok 1898 byl ovládán otevřením Národního muzea, oslavy odhalení památníku by v té době snadno byly jen okrajovou událostí.

Pestalozziho památník Autor: © Dana Kaiserová 8/2025

Hugo Siegwart musel pomník dokončit do 1. října 1899. Jeho návrh byl několikrát změněn. Původně se plánovalo zobrazení Pestalozziho s malým dítětem v náručí, což komise nakonec považovala za příliš ženské. Siegwartův návrh skupiny skal s lavicemi a umyvadlem jako podstavcem byl také radikálně redukován. V květnu 1899 Siegwart předal hotový model, který byl následně odlit. Začátkem října byl podstavec již na místě. 

Pomník je vysoký 6 metrů, socha měří 2,4 metru. Žulový podstavec se tyčí nad betonovým základem a na jeho centrálním tělese je jednoduchý nápis: „Joh· Heinrich Pestalozzi / 1746–1827“. Bronzová socha zobrazuje Pestalozziho, jak bere za ruku chudě oblečeného chlapce a dívá se dolů otcovsky a laskavě. 

Použité zdroje: