Porcelánový Knížecí průvod a galerie umění v Drážďanech
5. březen 2025 | Dana Kaiserová 6.7 min | Cestování
Impozantní umělecké dílo zvané jako Knížecí průvod nebo Procesí princů je raritou svého druhu. Skládá se z malých porcelánových kousků. Najdete jej v Augustusstrasse, která spojuje náměstí mezi kostelem Hofkirche a drážďanským zámkem. Nedaleko je také majestátní budova akademie umění.
Knížecí průvod
Toto nástěnné umělecké dílo patří k vyhledávaným atrakcím ve městě. Obraz se skládá zhruba z 25 tisíců malých kachlíků z míšeňského porcelánu. Dlaždice pokrývají stěnu tzv. Dlouhé chodby. Délka tohoto unikátu činí 102 metrů a výška 4 metry. Původně se jednalo o nástěnnou fresku, jejímž autorem je Wilhelm Walther, který ji vytvořil v letech 1872-1876. Ta bohužel začala rychle trpět v důsledku nepříznivého počasí. Od roku 1904 byla po dobu tří let nahrazována porcelánovým povrchem. Dalším negativním faktorem byla pro tento výtvor druhá světová válka. Na jejím konci byl výtvor značně poničen. Následně se jej podařilo zrestaurovat, a tak jej dnes mohou návštěvníci obdivovat v této krásné podobě.
Dílo je vyobrazením 35 knížat a významných postav historie Saska. Dalších 59 postav zobrazuje různá povolání od vědců a umělců až po vojáky. Je zde zvěčněna historie dynastie Wettinů, která nepřetržitě vládla Sasku v letech 1089 až 1918. V průvodu je zachyceno období let 1127 až 1873. Toto dechberoucí dílo je tak poklonou jejich památce.
Historie nástěnné malby
Stěny komplexu Stallhof pokrývaly nejspíše malby nebo figurální sgrafita již od 2. poloviny 16. století. Tehdy šlo ale o renesanční zobrazení průvodu národů světa, jejichž zástupci byli v minulosti hosty u drážďanského dvora. Na konci 19. století se však malby nacházely ve velmi špatném stavu. Tehdy téměř neznámý malíř Wilhelm Walther předložil návrh na jejich nové provedení, které mělo být oslavou 800. výročí vlády Wettinů v roce 1889. Na svém návrhu pracoval v letech 1868 až 1872, a to údajně v podobě kresby uhlem na papír velikosti dnešní mozaiky. Samotná sgrafita pak vyškraboval do omítky další čtyři roky. Walther se ve svém životním díle snažil o co možná nejvěrnější podobu členů průvodu i historických detailů.
Jeho sgrafita však povětrnostním vlivům nedokázala příliš dlouho odolat. Na přelomu 19. a 20. století byla vážně poškozena. Se spásnou myšlenkou přišel tehdejší technický ředitel Královské porcelánky v Míšni Julius Heinze. Trvalo dva roky než se Waltherovy papírové čtvrtky přenesly na kachlíky o straně 20,5 cm. Následně se třikrát vypálily při teplotě 1.380 °C. V roce 1907 pak byla definitivně dokončena podoba vnější stěny Dlouhé chodby, která spojovala zámek se stájemi a jezdeckou školou. V této podobě je dílo k vidění dodnes.
Zajímavostí je, že poslední saský král Friedrich August III. se ujal vlády v roce 1904. V plánu bylo, že bude do průvodu doplněn dodatečně. Král se však této pocty po dohodě s ministrem financí dobrovolně vzdal. Jako důvod uvedl, že by se historická podoba obrazu neměla měnit. Druhá světová válka se na městě neblaze podepsala, proto je zázrakem, že během náletů na jejím konci bylo ze zhruba 25000 kachlí zničeno pouhých 223 a poškozeno dalších 442. K renovaci a vyčištění Průvodu knížat, který začíná vyobrazením markraběte Konráda I. Míšeňského, zvaného Velikého a končí Jiřím I. Saským, pak došlo v letech 1978 až 1979.
Význam vyobrazení
Většinou jsou knížata na stěně vyobrazena ve dvojicích nebo trojicích. Jestliže tomu tak není, osoba je vyobrazena osamoceně, jako například velký spojenec císaře Zikmunda a první říšský kurfiřt Friedrich I., zvaný Bojovný, je tím zdůrazněn jeho význam a určitá unikátnost. V čele průvodu jde herold s trubači a praporečníky. Jeho součástí jsou kromě koní také psi, ptáci a motýli. Vyobrazeni jsou také například hlavy medvědů, kanců a losů nebo lišky, vlci a orli s rybami. Podél písčité cesty nechybí zobrazení četných druhů travin a květin.
V průvodu najdeme jezdce i pěší. U mnohých by se mohlo zdát, že vášnivě diskutují, ve skutečnosti mají téměř všichni zavřená ústa. Průvod je dokonalým zobrazením všech možných bodných a sečných zbraní, vidíme zde však i vývoj střelných zbraní a přehlídku erbů. Na konec živého obrazu umístil malíř Wilhelm Walther svůj autoportrét. Celý Knížecí průvod je proveden jako na zdi zavěšený gobelín s kulatými úchytnými knoflíky nahoře a střapci visícími dolů.
Drážďanská akademie umění
Akademie umění, zvaná Lipsius, je výstavní budovou, ve které sídlí Drážďanská univerzita výtvarných umění a Umělecká galerie (Kunsthalle) drážďanských státních uměleckých sbírek. Budova byla vytvořena v letech 1887 až 1893 Albertem Constantinem Lipsiem. Budova byla postavena pro Královskou akademii výtvarných umění a Saský umělecký spolek.
Jde o velkolepou stavbu s několika křídly a velmi diferencovaným, komplexním vzhledem. Je příkladnou ukázkou historismu konce 19. století. Budova nese prvky novorenesance, novobaroka a francouzského manýrismu. Pozoruhodné je především bohatě zdobené hlavní průčelí na Brühlově terase se sochařskou výzdobou a prosklenou kupolí. Jak již bylo zmíněno, původně budova sloužila Královské akademii výtvarných umění v Drážďanech, předchůdkyni dnešní Drážďanské univerzity výtvarných umění, proto se název „Akademie umění“ stal běžným pro celou budovu. Po svém architektovi se jí také říká „Lipsiova budova“.
Centrální část budovy je tvořena čtyřkřídlým komplexem, který obklopuje velký prostor dvora, kolem něhož jsou seskupeny ateliéry a učebny. Střední část budovy je korunovaná menší skleněnou kupolí. Sousední domy na jižní straně Terrassengasse přímo sousedí se západním příčným křídlem v řadové zástavbě. Řadové domy pokračují podél Münzgasse na náměstí An der Frauenkirche. To znamená, že západní strana umělecké akademie není z ulice vidět.
Ke čtyřkřídlému komplexu na východě přiléhá Umělecká galerie v budově Lipsius, další podstatná součást budovy, posunutá o přibližně 45 stupňů. Její umístění je dáno urbanistickým plánováním města. V místě, kde se střetává jižní křídlo, východní křížové křídlo a křídlo s uměleckou galerií, je osmiboká výstavní síň Oktogon, umístěna v členěném pavilonu. Hned nad ním je charakteristická hlavní kupole se skládanou skleněnou střechou, která je považována za dominantu univerzity. Drážďanská lidová mluva označuje pro svůj tvar skleněnou kopuli korunovanou postavou Famy jako ,,lis na citrony". V době, kdy kupole vznikla, stala se kontroverzní, protože byla považován za konkurenta kupole Frauenkirche.
Ve dnech 3. a 14. února způsobily nálety na Drážďany těžké válečné škody. Na rozdíl od většiny budov v okolí, které se často zřítily i s vnějšími zdmi, byla základní ,,kostra" umělecké akademie zachována. Po úklidových pracích začala rekonstrukce. Výukový provoz mohl být v budově obnoven již v roce 1952. Poslední křídla budovy byla obnovena do roku 1965. V roce 1968 dostal ,,lis na citrony" nové zasklení. K zásadní rekonstrukci však došlo až po pádu Berlínské zdi. Spolková země Sasko budovu v letech 1991 až 2002 systematicky renovovala. Teprve v této souvislosti byla v roce 2005 přestavěna a slavnostně otevřena Umělecká galerie v budově Lipsius, která nebyla v době NDR využitelná.
Použité zdroje:
- https://www.mestasveta.cz/drazdany/pamatky/furstenzug
- https://www.turistika.cz/mista/drazdany-knizeci-pruvod-dresden-furstenzug/detail
- https://de.wikipedia.org/wiki/Kunsthalle_im_Lipsius-Bau
- https://de.wikipedia.org/wiki/Kunstakademie_(Dresden)
Galerie
