Katedrála sv. Petra a Pavla v Brně, aneb jak zamilovaní měšťané na kostel zapomněli

Dnes se nad touto metropolí tyčí k nebi dvě štíhlé, 84 metrů vysoké, kostelní věže. Vždy tomu tak ale nebylo. Původně míval chrám věž jen jednu, stejně krásnou a vysokou, chloubu tohoto města.

Dvě majestátní věže "hlídají" jednu věžičku

Jak zapálená lýtka zhatila dobrý úmysl

Povídá se, že kostel utrpěl vážnou újmu při dobývání Brna švédskými vojsky. Bylo to kolem roku 1645. Švédi tenkrát sice odtáhli s nepořízenou, ale ve městě po nich zůstala doslova spoušť. I kostel na Petrově byl zničený, ale nejhůř dopadla právě jeho věž. Ta se skácela k zemi, jako domeček z karet. Léta se s ní nic nedělo, až se na to místní šlechta už nemohla dívat a rozhodla se, že se všichni bohatí měšťané na opravu poničené věže složí. Aby vše probíhalo rovným dílem, měl každý z nich do společné kasy odevzdat polovinu peněz z prodeje svého vína. Slovo dodrželi, a tak konečně byly finance na opravu. Už zbývalo tak málo a byla by se oprava kostelní věže povedla, kdyby ……

Na podzim roku 1675 dostalo Brno zprávu od samotného císaře, že do města dorazí polská královna, Eleonora Marie Josefa Habsburská. Tato skutečnost brněnské radní moc nepotěšila, vědomi si toho, že taková návštěva nestojí malé peníze. Jenže nedalo se nic dělat, slovo císaře je slovo císaře. Rozhodli se hraběnku přivítat ve vší slušnosti, ale jen tak, aby se neřeklo a hlavně, aby je to moc nestálo.

Brněnská katedrála sv. Petra a Pavla, na kterou jsou Brňani náležitě hrdi

Jenže, jak se říká: „člověk míní a příroda mění“. O pár týdnů později skutečně do Brna dorazila Její výsost královna. Proti všem očekáváním krásná, přívětivá a hlavně mladá to žena. Měšťané zůstali doslova okouzleni její krásou a netrvalo dlouho a na kostelní věž si nikdo z nich už ani nevzpomněl. Jediné myšlenky se soustředily ke královně Eleonoře a ta, vědoma si „svých kvalit“, užívala každého dne naplno. Jedna slavnostní hostina střídala druhou, víno teklo proudem, v Brně se tančilo a zpívalo, šily se nové šaty, nové boty, módní přehlídky byly na denním pořádku. Královna se opravdu měla jako v bavlnce. Brzy upustila od svého záměru, zdržet se jen pár dní a potom honem domů.  Běžel den za dnem a najednou bylo čtvrt roku pryč.

Takto chudobně vypadala kostelní věž poté, co radní propili peníze určené na její opravu - stav z roku 1900

Konečně přišel den jejího odjezdu, ale taky den konečného zúčtování. Radní čekalo nemilé překvapení. Pokladnice zela prázdnotou. Celé jmění, které patřilo kostelní věži, padlo na pobavení a rozmařilosti královské výsosti. Na dně kasy zůstalo pár tolarů, které sotva stačily na to, aby stavaři zničenou věž zakryly malou stříškou.

Noční pohled na Katedrálu s. Petra a Pavla v Brně

Tvou přízní roste naše síla

Dlouhá léta měla katedrála na Petrově pouze tuto jednu malou věžičku. Dnešní krásné a honosné věže, kterými se Brno pyšní, byly postaveny až počátkem 20. století, přesně v roce 1905. Malá věžička se stříškou tam zůstala taky, protože k Brnu již neodmyslitelně patří. Z obou stran ji hlídají dvě nové, majestátní věže. A to je moc dobře, protože se říká se, že dokud stojí malá věžička, bude stát i celé Brno. Pokud by zmizela….kdo ví, co by bylo…

Věže střežící klidný spánek Brňanů

Autor: Tereza Marková