Výlet do nejstaršího anglického parku v českých zemích
15. září 2023 | Jiří Špaček 12.7 min | Výlety
Nejstarší zámecký park anglického typu na českém území vznikl koncem 18. století na panství Jana Rudolfa Czernina a na dnešním rozhraní Ústeckého a Karlovarského kraje
Tento výlet je vlastně jen nedlouhou pohodlnou procházkou po neobyčejném zámeckém parku. Ten park se nachází v Krásném Dvoře na Podbořansku v těsném sousedství barokního zámku. Zámek leží na okraji obce a je během turistické sezóny přístupný veřejnosti. Jeho návštěva je vhodným doplňkem na začátek nebo konec vycházky. U zámku najdeme velké parkoviště (50.2515889N, 13.3711981E), které bude naším východištěm.
Krásný Dvůr je starobylá ves. Vilém z Krásného Dvora, zmiňovaný v roce 1295, je považován za zakladatele rodu Fremutů, který sídlil na tvrzi při potoce nedaleko mlýna. V polovině 15. století byla ves rozdělena na dvě části a na místě dnešního zámku byla proto postavena druhá, horní tvrz. O století později byl majetek opět spojen, stará dolní tvrz přestala být obývána a postupně zanikla.
Když počátkem 16. století panství získal Václav Pětipeský z Chyš, začal horní tvrz přestavovat na renesanční vilu. Zapletl se však do spiknutí proti císaři Ferdinandu I. a roku 1547 byl popraven. Stavbu dokončil až nový majitel Jan Mašťovský z Kolowrat. V držení zadluženého panství se pak vystřídalo několik vlastníků, z nichž Šimonu Karlovi Údrčskému z Údrče byl Krásný Dvůr zkonfiskován pro účast na stavovském povstání. Po třicetileté válce roku 1649 panství získal tehdy již 70letý Heřman Czernin z Chudenic a v majetku jeho rodu zůstalo téměř 300 let. Tady je na místě poznámka, že jméno rodu se sice nyní běžně uvádí podle současného pravopisu jako Černín, ale jeho příslušníci od známého počátku ve 12. století až do současnosti, kdy ještě žijí dvě rodové větve, stále používají pro své příjmení staročeskou formu se spřežkou, tedy zásadně Czernin.
Heřman Czernin byl mocný a bohatý muž. Jako 19letý mladík podnikl roku 1598 s Kryštofem Harantem z Polžic a Bezdružic dobrodružnou cestu do Benátek, Svaté země a Egypta, ale pak se jejich cesty rozešly. Zatímco Harant jako protestant skončil roku 1621 na staroměstském popravišti, věrný katolík Czernin se stal oblíbencem tří habsburských císařů. Jako obratný diplomat vedl dvakrát úspěšné poselstvo do Cařihradu, stal se hejtmanem Starého Města pražského, za své služby byl odměněn dalšími vysokými úřady a nabyl velkého majetku. Když roku 1651 bezdětný Heřman zemřel, majetek zdědil jeho synovec Jan Humbert. Neobývaná tvrz v Krásném Dvoře začala chátrat a po 30 letech byla užívána už jen sýpka, která také hrozila zřícením. Panství bylo zdecimováno třicetiletou válkou tak, že téměř polovina selských gruntů byla neobydlena a pole neměl kdo obdělávat. V té době sem proto přicházejí přistěhovalci z Bavorska a Saska, takže došlo k silné germanizaci kraje a z Krásného Dvora se stal Schönhof.
Stavbu tvrze zachránil na přelomu 17. a 18. století František Josef Czernin, který si tu chtěl zřídit hlavní sídlo. V roce 1718 sem přišel jeho osobní stavitel, věhlasný František Maxmilián Kaňka, aby zhotovil plány přestavby tvrze na barokní zámek. Práce na přestavbě začaly s počátkem roku 1720 a Czernin na ně osobně dohlížel. V roce 1722 byly plány přepracovány dokonce za cenu stržení některých nedokončených staveb, protože se stavebníkovi nelíbily. Práce byly ukončeny v roce 1725. Čestný dvůr tehdy doplnila nižší boční křídla. V jednom z nich byla zřízena zámecká kaple sv. Huberta.
Na prostranství před zámeckým nádvořím najdeme plán parku i turistickou orientaci. Parkem procházejí dva okruhy, kratší modrý a delší červený. Ten červený, značený červeno-bílým úhlopříčně děleným čtvercem obchází všechna zajímavá místa parku a bude trasou naší vycházky. U vchodu do parku zjišťujeme, že červené a modré značení jde zpočátku společně. Sejdeme tedy podle něj pod zámek k potoku a rybníku, kde je první památné místo. Zdaleka je totiž patrné torzo prastarého stromu. Stáří stromu, kterému se říká Goethův dub na počest básníkovy návštěvy roku 1810, je odhadováno na tisíc let. V současné době je již zcela odumřelý, ale odborníky je stále považován za nejstarší dub na našem území.
Stezka se vine kolem potoka Leska, který budeme několikrát přecházet. Když mineme rybníček, vpravo na malé loučce brzy uvidíme další pozoruhodnost. Stojí tu voliéra, osmiboká dřevostavba, v níž bylo dříve chováno několik papoušků. Po opravě dřevěné konstrukce, která byla dokončena roku 2023, v ní má být umístěno zpěvné ptactvo.
Když překročíme potok, uvidíme poblíž rozcestí velkou pamětní desku slavných návštěvníků, kterou nechal v roce 1906 instalovat hrabě Jaromír Czernin. Na ní můžeme mezi 22 jmény nalézt jména tří císařů, Františka I., jeho syna Ferdinanda Dobrotivého a také Františka Josefa I. ještě jako arcivévody. Byla tu i habsburská princezna Marie Louisa, provdaná za Napoleona, a z německých básníků kromě Goetha ve své době slavný Theodor Körner.
Vrátíme se na levý břeh potoka a mineme odpočívadlo v podobě kamenné lavice pod dubem, starým asi 500 let, k němuž vede sedm schodů. Pak přicházíme k první romantické stavbě. Má podobu antického chrámku a říká se jí Panův templ. Ten pochází z let 1783-1786, byl zasvěcen řeckému bohu pastevců a stád a je považován za nejstarší ze zdejších ozdobných stavbiček. Přímo naproti templu přes louku na úpatí lesní stráně vidíme zvláštní kamennou stěnu. Tady bývala jedna z největších atrakcí parku z r. 1785, kaskády umělého vodopádu, bohužel již dávno nefunkční. Po několika krocích odtud přicházíme k místu, kde se značky rozcházejí a poblíž stojí kamenná boží muka z roku 1749. Modrá tu odbočuje vlevo vzhůru do stráně, my však pokračujeme po červeném značení dále údolím.
Červené značení vede vytrvale údolím potoka až k hrázi Velkého rybníka, před níž se stočí vlevo a začne stoupat do stráně. Brzy dojdeme k místu, kde stojí Gloriet, někdy zvaný též Sluneční templ. Byl vybudován v roce 1784 jako volná kopie stavby umístěné v zahradě Malého Trianonu ve Versailles nazývané Temple de l'amour, tedy Chrám lásky. Také tato stavba prošla v posledních letech drobnou opravou.
Cesta dále stoupá a zanedlouho se před námi objeví dominantní stavba zámeckého parku. Na okrouhlém palouku tu stojí 26 metrů vysoký, štíhlý kamenný obelisk (50.2454725N, 13.3486033E). Pochází z roku 1801 a byl postaven na paměť vítězství Rakušanů nad Napoleonem v roce 1796 u Ambergu. Předlohou pro stavbu byl římský obelisk na Piazza del Popolo. Je tu turistický rozcestník, u něhož končí zelená značka od zchátralého zámku v Brodech. Od obelisku pak vychází přímá a široká lesní alej zvaná Mílovka. Kočárová promenádní cesta je rovná jako pravítko v délce přes kilometr, protíná napříč téměř celý park a pak se stáčí k zámku.
Naše červené značení si však pohodlné aleje nevšímá a dále stoupá do nejvyšších partií parku. Na vrcholu vyjdeme na rozlehlou louku, která nyní slouží jako golfové hřiště. Na samém horním okraji tu stojí stavba z červených cihel, zvaná původně Holandský statek a později Červená hájovna. Pochází z roku 1793 a dnes slouží hráčům golfu.
Na opačném, východním okraji louky stojí zvláštní dominantní stavba v tehdy módním novogotickém slohu. Byla postavena v letech 1793-1796 a je označována jako novogotický templ nebo též rozhledna. Stavba, která sloužila jako památník vojevůdce z napoleonských válek Karla Filipa Schwarzenberga (1771-1820), byla r. 1847 vybavena jeho sochou od Josefa Maxe, jejíž podstavec je dílem Josefa Krannera. Byla sice rekonstruována v letech 1982-1985, ale přesto zůstala pro nepříznivý stav nepřístupná a přístup ke dvěma šroubovitým schodištím rozhledny byl oplocen. Další rekonstrukce proběhla v letech 2015-2017, ale ani ta se nezdařila. V r. 2020 byl objekt pro zatékání do konstrukce opět uzavřen.
Za rozhlednou z vrcholových partií parku klesáme k pozoruhodné stavbě čínského pavilónu, zvaného též zvonkohra podle soustavy zvonků na špičce věže. Pod stavbou z let 1788-1790 je viditelný sklepní prostor a před ní rozlehlý kamenný, zvolna zarůstající bazén. Tady byla původně nádrž, která napájela umělý vodopád (velké kaskády) v údolí.
Od čínského pavilónu stezka ještě kousek klesá a vyvede nás na již zmíněnou alej Mílovku. Půjdeme po ní jen chvíli, mezitím se k nám opět připojí modré značení kratšího okruhu, které nás opustilo v údolí u Panova templu. Obě značky nás zavedou k poslední zajímavosti na trase.
Přicházíme k parkové stavbě zvané Lusthaus (Letohrádek) nebo též Goethův pavilón. Je to polygonální stavbička z let 1784-1786, v podstatě kopie pavilónu Belvedere, který dala postavit Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie a manželka francouzského krále Ludvíka XVI., v zahradě Malého Trianonu ve Versailles podle návrhu architekta Richarda Mique. Po Goethově návštěvě Krásného Dvora v roce 1810 byla na paměť této události do pavilónu umístěna jeho busta. Dnes tam však uvidíme jen prázdný sokl. Po pokusu o její odcizení byla přemístěna na bezpečnější místo v zámku.
Od Goethova pavilónu nás už cesta vede zpět do známých míst. Přes potok znovu spatříme voliéru a brzy vyjdeme k rozcestí na okraji parku. Pro zajímavost je třeba dodat, že jsme nemohli vidět celý park. V jeho jihovýchodní části se totiž ještě nachází tzv. Poustevníkova rokle s poustevnou a umělou jeskyní, objekty z roku 1786. V minulosti k nim vedl žlutě značený okruh. Z bezpečnostních důvodů je však nyní tato oblast nepřístupná a značení bylo zrušeno.
Pohodlnou procházkou jsme ušli 5 km a nyní stojíme opět před vstupem na zámecké nádvoří. Je tedy čas povědět si ještě několik slov o historii zámku po založení parku.
K historii zámku patří ještě skutečnost, že po válce Eugen Czernin Morzin požádal o obnovení československého občanství s tím, že nikdy nesouhlasil s odtržením Sudet ani s obsazením Československa a k přijetí německého občanství byl veden jen majetkovými důvody. Žil v Rakousku, ale do své smrti v roce 1955 se odpovědi na svou žádost nedočkal. Jeho syn Rudolf (1924-2004) po změně poměrů žádost o vyřízení obnovil a zároveň vznesl restituční požadavek na všechna znárodněná panství. Ve sporu, v němž pokračoval ještě vnuk Karel Eugen, však neuspěl.
Pro zajímavost je dobré se podívat na chování druhé žijící větve Czerninů, tzv. vinořské, které patřilo především panství Dymokury na Nymbursku. Rudolf Theobald Czernin (1904-1984) z této větve jako vlastenec roku 1939 bez váhání podpořil prohlášení historické české šlechty, které potvrzovalo věrnost republice a prezidentu Benešovi. Czerninovi to vyneslo nacistické vězení. Po válce mu byl komunisty majetek stejně zabaven, on ani jeho děti však vlast neopustili, i když mohli vykonávat jen dělnická povolání. Jeho syn Děpold neboli Theobald (1936-2015) s vnukem Tomášem (*1962) proto dostal majetek v Dymokurech v restituci bez potíží zpět. Tomáš Czernin je politicky činný a je senátorem.
Zámecký park v Krásném Dvoře (1783-1793) bez ohledu na historické peripetie zůstává skutečně krásný. Zůstane mu i prvenství mezi anglickými parky u nás. Jan Rudolf Czernin předběhl dobu v budování parku i romantických staveb. O několik let později se tato móda rozmohla a vznikla celá řada dalších krásných krajinářských parků s romantickými stavbami, především lednicko-valtický areál zásluhou Liechtensteinů, nebo v Čechách Veltrusy hraběte Chotka.
Máme za sebou krásnou a pohodlnou procházku, která měřila 5 km a je vhodná i pro děti. Pokud jsme tak neučinili před vycházkou, zbývá ještě navštívit zámek, který je v majetku státu. Ve svých interiérech nabízí kromě pozoruhodné architektury francouzského typu a dobového zařízení také sbírky skla, keramiky a hodin, cennou knihovnu a jako raritu barokní obrazový soubor 42 psích portrétů.
Použité zdroje:
- Kol: Hrady-zámky-zříceniny, SW Travel 2007
