Tři rybníčky kousek pod zámkem Hrubý Rohozec

Rohozecké rybníčky

Tyto tři rybníčky jsou v nivě Jizery u Turnova ojedinělé. Jsou napájeny vodou z puklinových pramenů nedalekých skal tvořených vápnitými pískovci z období druhohor. Póry pískovců a drobné praskliny mohou pojmout velké množství vody, která pak vytéká na zemský povrch. 

Rostliny a živočichové

Podmáčené plochy jsou domovem zajímavých rostlin a živočichů. Do mokřadního společenstva patří vlhkomilné trávy ostřice a potočnice lékařská, která je u nás v Česku chráněná. Potočnice je léčivka, jejíž blahodárné účinky jsou známé již od starověku. Působí jako povzbuzující prostředek, čistí krev, usnadňuje vykašlávání a působí močopudně. Potočnici jako zeleninu si údajně oblíbil i Napoleon Bonaparte, na jeho popud se začala pěstovat ve Francii. Koncem jara na suché stráni před mostkem, který k rybníčkům vede, kvete vzácná ostřice jarní. Vyskytuje se tu také koniklec luční, devětsil lékařský a bílý, blatouch či prvosenka jarní. Stojaté vody jsou domovem hmyzu, jako je vážka ploská, splešťule blátivá a potápník vroubený. Žijí zde také ropucha obecná a skokan hnědý, kteří se hmyzem živí. Pokud budete mít štěstí, můžete zde spatřit také čolka obecného, který se v této lokalitě vzácně také vyskytuje.

Rybníčky u Hrubého Rohozce Autor: © Dana Kaiserová 9/2023

Zmizelé víly

K rybníčkům se váže pověst, která vysvětluje to, že voda v nich není křišťálová a neleskne se. Před dávnými časy žily pod zámkem Hrubý Rohozec, právě u oněch rybníčků, tři víly, Kačenka, Mařenka a Liběnka. Celé noci protančily a celé dny se schovávaly před zraky lidí. Ukrývaly se ve vrbových proutcích starých stromů, které rostly kolem rybníčků a staraly se o to, aby se jejich hladiny leskly jako zrcadla. Však i lidé, kteří chodili okolo, se podivovali, jak jsou hladiny vod pěkné a třpytivé. Jednou, už byla noc, šel kolem mladý podkoní Josífek ze zámku Hrubý Rohozec. Za svitu měsíce spatřil tři krásné tančící dívky. Ukryl se za starý strom a pozoroval je. Půvab dívek ho tak očaroval, až si řekl: „Kdybych si tak mohl vzít jednu z nich za ženu". Bál se ale prozrazení a nechtěl dívky vyplašit. Rozhodl se proto, že na druhý večer přinese tři růže tří různých barev a ta, která si vezme rudou, stane se jeho ženou. Jak se rozhodl, tak také udělal. Jenže měsíc několik nocí po sobě nesvítil a dívky se proto neukázaly. Až konečně přišla noc, kdy měsíc zasvítil. Spolu s ním se objevily i tři krásné víly. Josífek byl tak nadšený, že vyskočil z poza stromu a vykřikl: „Krásné dívky, která z vás se stane mou ženou?" Víly se tak polekaly, že se v tom okamžiku rozplynuly a už se nikdy více neobjevily. Josífek posmutněl a zůstal sám. Jen on jediný věděl, že svou chtivostí krásné dívky vyhnal navždy z kraje a od rybníčků u Hrubého Rohozce. Víly se rozpustily v mlhu a rosu. Spolu s jejich odchodem zmizela i krása vodní hladiny, kterou zametaly při tancích svými závoji.

Použité zdroje: