Teplice jsou kolébkou lázeňství díky jedné krásné ženě s podnikavým duchem

Lázně Teplice v Čechách a.s.

Nachází se nedaleko Ústí nad Labem, a jak se říká, že „na srdce jsou Poděbrady“, tak na pohybové ústrojí jsou zase Teplice. A dokonce v této oblasti patří mezi světovou špičku. Jsou to jediné české lázně, které léčí doslova lidi bez rozdílu věku. Horní hranice pacientů většinou omezena nebývá, ale spodní ano. Většina zařízení léčí děti až od 1,5 roku, jen lázně Teplice již od tří měsíců.

Součástí lázeňského komplexu jsou hodnotné historické budovy

Teplice se nachází v místech vyvěraní mimořádně účinné termální vody. V samém centru města stojí asi největší lázeňský dům s názvem Beethoven, jenž je tvořen komplexem dalších budov stejného zaměření.  Dům Beethoven je jedním z nejstarších léčebných zařízení v celé střední Evropě. Na něj navazují lázeňské domy s názvy Pravřídlo, Dámské lázně, Pasířské lázně, Knížecí, Císařské nebo Zahradní či Panský dům.

Léčivý pramen nese název Pravřídlo

Mimořádně léčivé účinky zdejší vody jsou známé po celém světě a zájem lidí o zdejší pobyt je obrovský. Bazény s čistě termální vodou jsou v současné doby jedny z největších v naší republice. Komplex lázeňských budov se nachází na ulicích Rooseveltova, Lázeňské náměstí či Lázeňská ulička, v níž se také nachází mnoho historických měšťanských domů, nabízejících hostům ubytování. Většina z nich nese svůj osobitý název, např. Zelený kříž či Zlaté slunce. Za zmínku ještě určitě stojí, že součástí komplexu je i Kneippův chodník, ojedinělá léčebná metoda, spočívající v chůzi po kamíncích střídavě v teplé a studené vodě, což dělá mimořádně dobře prokrvení dolních končetin.

Pozvání na kávu či pivko k lázním patří

Z lázeňského domu nebo také z Lázeňské uličky se dostanete do Café Restaurantu Beethoven. Jméno si lázeňský dům i restaurace získali po slavném německém hudebním skladateli, který býval v Teplicích častým a váženým hostem. V Restaurantu nesoucím jeho jméno, si můžete dopřát skvělou Lázeňskou kávu nebo třeba speciální pivo připravované stejnou metodou jako za dob skladatelova života.

Procházka historií lázní

Když už jsme zabrousili do historie těchto lázní, tak si o ní něco povíme. Název Teplice byl odvozen od teplých vodních pramenů, objevených před 2000 lety. Samotný „vznik“ léčivé vody vědci odhadují zhruba na 16 tisíc let před naším letopočtem, kdy do hlubin země začal pronikat déšť z Krušných hor. Podzemní voda pak téměř 18000 let vstřebávala teplotu, mineralizaci a léčivé vlastnosti, až se proměnila na termální minerální vodu s mimořádně silným léčebným účinkem. Její „sílu“ znali už i staří Keltové, kteří ji uctívali různými cennostmi vhozenými do šachty pramene. I jedna z nejstarších knih o české minulosti – Kronika česká Václava Hájka z Libočan, uvádí legendu z roku 762, kdy si v teplické minerální vodě uzdravilo bolavou nožku prasátko. Zda je to pravda, to se už asi nedozvíme. Jistější ale je, že česká královna, Judita Durynská, matka Přemysla Otakara I., založila kolem roku 1164 u zdejšího léčivého vřídla ženský benediktinský klášter, jehož součástí byl i špitál, v němž se řeholnice staraly o nemocné a k léčbě využívaly právě tuto vodu. Teplický klášter byl zasvěcen svatému Janu Křtiteli, jehož podoba je dodneška součástí znaku města Teplice.

Brzy kolem kláštera začala vyrůstat malá osada, jež se postupně měnila v město. Pravý rozmach lázeňství začal ale až v 16. století, kdy zde byla postavena první kamenná budova s bazény, léčebna a taky ubytovna pro nemocné. Postaral se o to tehdejší majitel města, Volf z Vřesovic. Netrvalo dlouho a zvěsti o teplických lázních nabyly takového rozsahu, že lákaly především náročné a bohaté klienty.

Za skutečnou zakladatelku lázeňství je ale považována královna Judita, jejíž klášter využíval léčby vodou o dobrých 200 let dříve, než u nás začaly vznikat první skutečné lázně. A nejen u nás, ale i ve střední Evropě.

Česká královna Judita Durynská

Podle kronikářů byla „ženou znamenité krásy, podnikavého ducha, mysli smělé, milovnice nauk a literatury, zběhlá v řeči latinské i ve věcech politických“.  Musela být opravdu velmi vzdělanou ženou, neboť historie dokládá, že často zastupovala ve státnických záležitostech i svého manžela, knížete Vladislava II.  Judita v Teplicích zůstala i po jeho skonu.  Ona sama byla pochovaná přímo v klášteře, což dokládá nález jejich ostatků při archeologických pracích v padesátých letech 20. století. Její lebka je v současné době uložena v depozitáři Národního muzea v Praze.

Rekonstrukce podoby královny Judity

Kosterní ostatky královny byly podrobeny antropologické expertíze a na jejím základě bylo zjištěno, že Judita Durynská měřila něco málo přes 160 cm, měla krevní skupinu B a zemřela ve výborném zdravotním stavu ve věku 75-80 let, což byl na tehdejší dobu úctyhodný věk. V ústech ji nechyběl jediný zub a navíc všechny byly zdravé.

Rekonstrukce podoby této výjimečné ženy zašla ale ještě dál. V roce 2017 byla v Antropologickém oddělení Národního muzea Praha bezkontaktně naskenována její lebka a vytvořena velmi přesná digitální kopie. Díky tomuto modelu byla vytvořena přibližná podoba obličeje dávno zesnulé královny. Její vizáž zrekonstruoval renomovaný odborník v této oblasti - brazilský 3D designer Moraes. Využil kombinace dvou třídimenzionálních metod, které mu poskytly jak informace o úponech svalů, jež daly obličeji rysy, tak také o tloušťce měkkých tkání. Pomocí obou metod zrekonstruoval celý obličej.  Pak už zbývala pouze finální úprava v podobě nanesení textur, vlasů a obočí. Vzhledem k tomu, že nezůstaly dochovány žádné informace o délce Juditiných vlasů, jejich barvě, ani barvě očí, natož tvaru obočí, je tato poslední etapa dílem spíše uměleckým.

V září 2018 byly práce úspěšně dokončeny a po více než osmi stech letech měla česká královna znovu svojí tvář, jež posloužila mj. jako podklad pro vytvoření její busty, slavnostně umístěné v podloubí Císařských lázní jako připomínka toho, že to byla právě tato žena, díky níž se Teplice staly kolébkou lázeňství v naší zemi i v celé střední Evropě.