Do Drážďan za architekturou - Saský dům či budova Sekundární genitury

Saský panský dům (Sächsische Ständehaus)

Tuto zajímavou budovu, na první pohled působící jako radnici, najdete na náměstí Schloßplatz (Zámecké náměstí). Je postavena v novobarokním stylu. Vznikla v letech 1901-1907. Nechal ji vybudovat král Albert Paul Wallot pro saský zemský parlament. Nyní v této impozantní budově sídlí Saský zemský úřad pro památkovou péči a Vrchní zemský soud v Dráźďanech. Do budovy vede zdobený hlavní vchod ze zmíněného Zámeckého náměstí. Dříve na místě Saského domu stávaly 3 budovy, které musely tomuto domu ustoupit. Architektem stavby byl Paul Wallot. V říjnu roku 1907 se v budově konalo první zasedání saského zemského sněmu.

Budova má tři patra, je opláštěná pískovcem. Půdorysně se jedná o lichoběžník. Věž budovy je zdobena pozlacenou sochou, která má představovat Sasko. Autorem je Johann Gottfried Knöfler. Na umělecký výzdobě budovy se podílela řada tehdejších známých malířů a sochařů. Před domem byla v dubnu 1906 odhalena velká socha krále Alberta Saského. Stála zde do roku 1951, kdy byla zničena. Na nádvoří byl místo ní v roce 2008 postaven pomník Friedricha Augusta.

Saský panský dům Autor: © Dana Kaiserová 12/2024

V roce nástupu nacistů k moci, tedy 1933, se konalo poslední zasedání zemského parlamentu. Bohužel i tato budova jako řada dalších ve městě utrpěla při náletech na Drážďany v únoru roku 1945. V 50. letech minulého století proběhla provizorní rekonstrukce budovy, přičemž zde následně sídlila Německá fotoknihovna, Muzeum nauky o zvířatech Drážďany, Muzeum mineralogie a geologie Drážďany a Saský zemský úřad pro památkovou péči, který je zde dodnes. Obě muzea se odtud na konci 50. let přestěhovala do jiných budov. Fondy knihovny byly přesunuty do dnešní drážďanské univerzitní knihovny SLUB. K rozsáhlé rekonstrukci Saského panského domu došlo v letech 1996-2001. Místo bývalého plenárního sálu vzniklo v budově sedm jednacích soudních síní. Byl postaven velký sál a v horním patře hodovní síň. 

Sekundární genitura (Sekundogenitur)

Poměrně krkolomný název patří budově nacházející se pár metrů od Saského panského domu nebo místní Akademie umění. Tuto novobarokní stavbu navrhl dvorní architekt Albert Gustav Frölich pro pince Johanna Georga v letech 1896-1897. Dnes je součástí drážďanského hotelu Hilton. 

Na místě této budovy stávala Brühlova knihovna. Šlo o reprezentativní budovu, kterou nechal postavit saský státní ministr Heinrich von Brühl. Ten toto místo dostal v roce 1740 darem. V letech 1789-91 byla budova přeměněna na Akademii umění. Působili zde známí malíři jako například Antonn Graff, Gaspar David Friedrich či sochař Franz Pettrich. V roce 1895 se odtud Akademie umění přestěhovala do vedlejší budovy. Stará budova Brühlovy knihovny byla následně srovnána se zemí. 

Současná budova svým stylem připomíná předchozí stavbu. Novobarokní stavba je navržena ve stylu jihoněmeckého rokoka. Na rozdíl od sousedních budov působí spíše drobně a jemně. To je posíleno světlým fasádním nátěrem. Díky své lehké a poměrně hravé architektuře vzhledem k okolí je Sekundogenitur nyní považována za nejúspěšnější neobarokní malou stavbu v Drážďanech. Tato dvoupatrová budova má zakřivenou mansardovou střechu pokrytou mědí a okna zdobená vinnou révou. Vstupní prostor korunuje lomený štít, portál rámují iónské sloupy. Když se na vedlejší budovu podíváte z východu, všimnete si, že je velmi úzká, protože byla zasazena do mezery mezi budovami.

Sekundární genitura Autor: © Dana Kaiserová 12/2024

V budově se zpočátku nacházela knihovna a sbírka měděných rytin prince Johanna Georga. Johann byl druhorozeným synem svých rodičů a zároveň vlastníkem této budovy, proto vznikl latinský název Sekundogenitur. Stavbu však nelze zaměňovat se stejnojmennou rezidencí, která se nacházela v dnešním Blüherparku. Od roku 1918 umělecká akademie opět využívala zdejší prostory pro speciální výstavy. Po přemístění sbírek v roce 1931, zde působila střední škola až do roku 1945. Když byla v roce 1989, v posledních měsících éry NDR, postavena sousední nemovitost na jihu, byla tato budova zahrnuta do nově postaveného hotelového komplexu a spojena mostem přes Terrassengasse. Dnes je zde hotelová kavárna a vinárna.

Kostel svatého Lukáše (Lukaskirche)

Abychom nezapomněli na církevní stavby, zmíníme neobvykle vypadající kostel sv. Lukáše. Nachází se sice dále od dříve zmíněných budov, ale stojí za vidění. Jedná se o protestantský kostel, jehož exteriér se vyznačuje historizujícím slohem novorenesance. Kostelní věž, která kdysi dominovala panoramatu města, byla důsledkem druhé světové války zničena, od té doby chybí. Kromě využití místa pro celonárodně i mezinárodně známé hudební koncerty, je kostel důležitým místem pro farnost, která má přes 3200 členů.

Kostel sv. Lukáše Autor: © Dana Kaiserová 12/2024

Kostel sv. Lukáše, pojmenovaný po evangelistovi sv. Lukáši, byl postaven v letech 1899 až 1903 podle plánů lipského architekta Georga Weidenbacha. V 83 metrů vysoké věži se nacházely čtyři bronzové zvony vytvořené slévárnou Bierling, které však byly v roce 1917 roztaveny. Interiér krásně vyzdobil v secesním stylu Otto Gussmann. V letech 1908 až 1933 zde působil dvorní kazatel Johannes Kessler. Ten dříve působil jako knížecí vychovatel na dvoře císaře Viléma II . Během nacistické éry byla církev pod dohledem gestapa. Kostel byl v únoru 1945 poškozen nálety na Drážďany a přišel o výraznou věžovou kupoli. V důsledku toho zůstal kostel nějakou dobu nevyužit. Od roku 1972 je kostel opět využíván k bohoslužbám.

Použité zdroje:

Galerie