Hrad Zvíkov, jedno z nejúžasnějších míst, která se nacházejí v našem krásném Česku
10. prosinec 2023 | Miroslav Solař 21.2 min | Výlety
Ahoj, milí čtenáři! Dnes bych vám chtěl vyprávět o našem nejnovějším dobrodružství, které nás zavedlo na jedno z nejúžasnějších míst, která se nacházejí v našem krásném Česku – na hrad Zvíkov. Ale nejdříve vám chci představit naši partu dobrodruhů.
Představení
Pocházím z města Písek, ale přestěhoval jsem se za ženou do Prahy. Učím na gymnáziu češtinu a dějepis. Jako učitel mám prázdniny, a tak se je snažím využít k dobrodružství se svými třemi syny. Miluji historii, a tak je nejraději beru na hrady a zámky. Náš nejstarší, čtrnáctiletý Ben, právě dokončil osmou třídu. Dějepis ho sice moc nebaví, ale zato má zvláštní sklony k fantasy příběhům a záhadám. Na ně se mi daří ho na své výpravy za historií nalákat. Druhým dobrodruhem v řadě je sedmiletý Timi, náš malý rytíř. Miluje pohádky o statečných rytířích a rád se věnuje hraní si na ně. Když má na sobě hliníkový hrnec a kartonový štít, je nezničitelný a vždycky nás chrání před nebezpečím. A nakonec tu máme nejmladšího, dvouletého Adámka. Miluje stavebnice a je schopen postavit ze stavebnice věž, která by se mohla rovnat hradu Zvíkov. Samozřejmě máme i maminku Míšu, která pracuje v Praze v právním sektoru, a proto pro ni prázdniny neznamenají volno. Proto jezdíme na výlety jen my chlapi. Vždy nám ale vytvoří plán a zajišťuje, aby nám na žádném dobrodružství nechybělo. Její odhodlání a organizace jsou naší tajnou zbraní.
Úvod
Dnes bych vám rád přiblížil náš výlet na hrad Zvíkov, který byl plný dobrodružství, záhad a jde o monumentální stavbu. Rád vám prozradím, proč jsme se rozhodli vydat se na výlet právě na hrad Zvíkov. Důvod je docela jednoduchý – za hradem Zvíkovem mě táhla nostalgická vzpomínka na doby, kdy jsem tam sám jako malý jezdíval se svými rodiči. A protože starší kluci Ben a Timy už stihli prozkoumat většinu hradů a zámků kolem Prahy (Karlštejn, Křivoklát, Konopiště), chtěli jsme pro ně udělat výlet do místa, kde jsem trávil své vlastní dětství.
Hrad Zvíkov je pro mě místem plných vzpomínek. Pamatuji si, jak jsem jako malý kluk stál na jeho hranolové věži a snil o dobrodružstvích rytířů, kteří kdysi hrad obývali. Představoval jsem si, jaké to muselo být, bránit hrad před nepřáteli a ochraňovat krásné české země. Dnes jsem z toho malého kluka vyrostl, ale touha po objevování a dobrodružství zůstala stejná.
Co se týče starších kluků, tak pro Bena a Tomiho byla motivací k návštěvě hradu Zvíkova také několik slavných filmů, které se zde natáčely. Určitě znáte pohádku Lotrando a Zubejda, která patří mezi Tomyho oblíbené. Točila se zde také historická detektivka pro děti s názvem „Maharal, tajemství talismanu“. To pro ně byla dostatečná motivace, aby se vypravili na výlet. Adam se dokonce dozvěděl o tajemných značkách na stěnách věže Markomanky, které prý vedou k pokladu, a o záhadných silách, které zde působí třeba výpadky elektroniky. Jsem přesvědčený, že se tyto záhadné znaky pro něj staly magnetem, který jej na Zvíkov táhl.
Historie hradu Zvíkov
Předtím, než jsme se vydali na náš výlet na hrad Zvíkov, dovolte mi, abych vám přiblížil několik historických zajímavostí o tomto skvostném místě, které jsem si nastudoval.
Samotné umístění hradu Zvíkov je jako z pohádky. Dnes leží nad přehradní nádrží Orlík, ale původně se tyčil na skalnaté ostrožně nad soutokem dvou významných českých řek, Vltavy a Otavy. Tato jedinečná lokalita měla zásadní strategický význam a poskytovala hradu výhodnou pozici pro ochranu vodních cest a území. Profesor August Sedláček, známý český historik, hrad Zvíkov nazval „králem českých hradů“. A to není vůbec přehánění. Když se na něj díváte z výšky, okouzlí vás svou krásou a historickým významem. Takový poklad se opravdu nevidí každý den.
Začněme úplně od začátku. První dochovaná zmínka o hradu Zvíkov pochází z roku 1234, což je vskutku vzdálená minulost. V období krále Václava I. zažil hrad rozšíření o dvě křídla, což mu dodalo na majestátnosti.
O sto let později, v roce 1249, se na Zvíkově odehrál zajímavý příběh. Král Václav I. zde věznil svého odbojného syna Přemysla a několik šlechticů, kteří se vzbouřili proti králi.
Na počátku 14. století získal hrad do zástavy významný jihočeský rod Rožmberků. Hrad se nacházel na strategickém místě mezi jejich panstvími, což z něj dělalo neustálý zdroj jejich zájmu.
Ale pak přichází Karel IV., který se rozhodne vykoupit Zvíkov od Rožmberků a hrad se tak stává královským majetkem. Nicméně během husitských válek se hrad opět dostává pod Rožmberky. Husité Zvíkov dvakrát oblehli, ale bohužel pro ně, nepodařilo se jim ho dobýt. Hrad měl silné opevnění.
Následovalo období, kdy se hrad střídal v držení různých šlechtických rodin. Po Rožmbercích přišli Švamberkové, kteří provedli renesanční úpravy, včetně nádherných sgrafit a okenních ostění.
V období stavovského povstání, se hrad stal důležitým centrem odboje. Po porážce stavů se posádka hradu odmítla vzdát a pokračovala ve svém vzdoru až do roku 1622, kdy byl hrad obležen, dobyt a vypleněn. Za účast na stavovském povstání byl hrad Švamberkům zkonfiskován a dostali ho Eggenberkové. Ti však hrad neosídlili, a na Zvíkově zůstala pouze vojenská posádka. Hrad tak ztratil svou původní funkci a stal se vojenským opěrným bodem.
V roce 1719 přišel hrad Zvíkov dědictvím do rukou Schwarzenbergů. Ti však sídlili na nedalekém Orlíku, a tak se Zvíkov postupně začal rozpadat. V roce 1751 dokonce hrad vyhořel, což byl smutný okamžik v jeho historii. Teprve v roce 1880 se hrad dočkal svého zachránce, Karla III. ze Schwarzenberga. Byla to láska k historii, která hradu Zvíkov vrátila jeho bývalý lesk.
Roku 1948 nastalo nové období historie Zvíkova. Do té doby byl v majetku Schwarzenbergů, ale na základě zvláštního zákona jim byl zkonfiskován. Ačkoli měli po roce 1989 možnost požádat o restituci, rozhodli se to nečinit, a tím pádem zůstal hrad Zvíkov ve vlastnictví státu. Dnes jej spravuje Národní památkový ústav a zpřístupňuje jej veřejnosti.
Do hradu se vchází po kamenném mostě přes příkop, kde vás přivítá Písecká brána s impozantní věží Hláskou, jejíž břit sloužil jako ochrana před útoky. Do jádra hradu vás zavede brána v jihozápadním palácovém křídle. První patro hradního jádra, kde se nacházejí reprezentační prostory, je lemováno arkádovými ochozy, které se staly místem natáčení mnoha filmů. Avšak pozornost si zaslouží i věž Markomanka, která představuje zajímavou architektonickou perlu. Na jejích zdech najdete kamenické značky, které některé badatele zpočátku zaváděly k myšlence na germánské runy a vedly k domněnce, že tato věž vznikla mnohem dříve než samotný hrad. Jak jsem už výše uvedl, kolují o ní i další pověsti.
Pokud projdete další branou a nevstoupíte na nádvoří s arkádami, dostanete se na travnaté prostranství, které je obklopeno historickými hradbami a hospodářskými budovami. Toto místo dnes slouží jako dějiště šermířských a divadelních vystoupení.
Plán výletu
Pro výlet na hrad Zvíkov jsme si vybrali sobotu 8. srpna. Věděl jsem totiž, že samotná prohlídka hradu by kluky nemusela tak nadchnout, jak bych si představoval. Proto jsem hledal něco, co by naše dobrodružství okořenilo a udělalo ho nezapomenutelným. A našel jsem to! Na webu Kudy z Nudy jsem narazil na akci, která byla přesně to, co jsem hledal. Písecká skupina historického šermu Rival měla totiž předvést představení s názvem „Lancknechtské historky“ přímo na hradě Zvíkově. Šermíři slibovali scénky a souboje v 11, 13.30 a 15 hodin. To znamenalo, že náš den na hradě byl plánovaný od začátku do konce. Na místě měla být také historická zbrojnice s výkladem, kde si návštěvníci mohli prohlédnout, a dokonce potěžkat zbraně z doby rytířů a šermířů. To bylo pro kluky skvělé, protože tak mohli na vlastní kůži poznat, jak těžká a neohrabaná byla rytířská výzbroj. Celý tento program mě nadchl a byl jsem si jistý, že to bude den plný dobrodružství a vzrušení.
Samozřejmě, na výlet na Zvíkov jsme se museli pořádně připravit! V první řadě jsme sbalili svačinu, protože na takovém dobrodružství potřebujeme energii. Housky se salámem a sýrem, tatranky a pití nám zajistí plný žaludek a dostatek síly na objevování. Pro malého Adámka jsem nezapomněl na náhradní oblečení, jen pro jistotu, kdyby se mu náhodou zmazal od zmrzliny nebo se mu stala nějaká nehoda. S sebou jsme brali i plavky a ručníky, protože jsem věděl, že kluci by se na hradě mohli nudit, a tak jsme měli v plánu si zajít na koupaliště ve Zvíkovském Podhradí. Plán byl jednoduchý – hrad prozkoumáme, a pokud se klukům přestane líbit, máme koupaliště jako záložní plán. A co si malý Adámek přibalil? Samozřejmě svého nejlepšího kamaráda – plyšového dráčka Mraka. To je jeho společník dobrodružství, a bez něj by to nešlo. Nejstarší Ben vzal s sebou telefon se sluchátky. Puberťáci mají svůj svět hudby a telefon je jejich věrným parťákem. Já jsem nesměl zapomenout foťák, abych mohl zachytit všechny ty úžasné okamžiky na Zvíkově. Ať už na hradě, nebo na koupališti, budeme mít spoustu vzpomínek na tento výlet. Takže se vyrážíme připraveni na všechno, co nás čeká!
Cesta
Z domova jsme vyrazili v 9 hodin ráno, kdy jsme naložili všechny věci do auta. Vlakem nebo autobusem by byla cesta velmi dlouhá, krkolomná a s mnoha přestupy, což by bylo dost náročné, zejména o prázdninách, kdy jsou spoje omezené. Navíc bychom byli vázáni na zpáteční spoj, a kdyby nám ujel, mohli bychom na Zvíkově uvíznout.
Během cesty autem malý Adámek chvílemi pospával, což bylo pro něj ideální, protože cesta byla dlouhá až do Zvíkovského Podhradí. Ke konci se ale už nudil a kňoural, kdy už tam budeme. Sedmiletý Tim poslouchal s velkým zájmem moje vyprávění o hradu Zvíkov. Ptal se na historické zajímavosti a těšil se na to, co na hradě uvidí. Čtrnáctiletý teenager Ben měl v uších sluchátka a koukal do mobilu. To byla jeho oblíbená zábava během cestování. Občas však odložil telefon a zapojil se do našich rozhovorů o historii a záhadách, které na Zvíkově můžeme objevit.
Když jsme vyjeli z Prahy, čekala nás krátká epizoda s uzavírkami na dálnici D4 kvůli pracím. To samozřejmě způsobilo, že se cesta trochu protáhla, protože jsme museli z dálnice brzy sjet. Cesta vedla malebnou krajinou, kdy jsme projeli Nový Knín a Sedlčany na cestě do Milevska a odtud do Zvíkovského Podhradí. Během této části cesty jsme si užívali pohled na českou venkovskou scenérii a kluci obdivovali zelené pastviny a malebné vesničky.
V půl dvanácté jsme dorazili na místo. Parkoviště, kde jsme zaparkovali, je za obcí Zvíkovské Podhradí, asi 400 metrů od hradu. Návštěvníci hradu musí zaplatit za stání. Správa hradu ho nezajišťuje. Vzhledem k akci konané na hradě jsme měli štěstí, že jsme našli místo k zaparkování. Na parkovišti jsme narazili na malé občerstvení, kde prodávali nanuky. Kluci byli nadšení, takže jsem jim každému jeden koupil. V tom letním vedru byly takové osvěžení více než vítané. Poté jsme se vydali na cestu k hradu. Asfaltová cesta byla široká a dobře udržovaná, takže chůze byla příjemná. Cesta, po níž proudili lidé sem a tam, nás zavedla lesem dolů směrem k hradu.
Hrad Zvíkov
Celý výlet začal nadějně. Když jsme dorazili na Zvíkovský hrad, bohužel jsme zjistili, že první představení šermířů právě skončilo. Ale to nám nevadilo, protože jsme se mohli věnovat prohlídce výstavy zbraní. Kluci byli trochu zklamaní, ale jejich zvědavost rychle převážila a byli nadšení, když se začali blíže dívat na vystavené historické zbraně. Na prostranství bylo řada zajímavých artefaktů. Kluci si nejprve všimli těžkého obouručního meče. Snažili se ho zdvihnout a pokusili se představit si, jak by takový meč používal bojovník. Poté se vrhli na přilby a kyrysy, zkoumali detaily a diskutovali o tom, jaká ochrana byla pro rytíře v boji důležitá. Ale nejvíce je fascinovaly palné zbraně, které byly vystaveny. Zkoumali kuše a palné zbraně, jako píšťala, hákovnice, tarasnice a houfnice. Kluci se zajímali o to, jak tyto zbraně fungovaly a jaký byl jejich účel v boji. Byli tak pohrouženi do zkoumání,
že skoro zapomněli na čas. Pán v obleku lancknechta ze spolku Rival, který byl oblečen v pestrobarevném kabátě a kalhotách s průstřihy a měl klobouk s peřím, jim při jejich zkoumání ochotně asistoval. Byl znalým průvodcem a trpělivě klukům vysvětloval historii a funkci každé zbraně. Kluci měli možnost klást otázky a opravdu si to užívali. Celý tento zážitek byl pro kluky nejenom zábavný, ale také poučný. Měli jedinečnou příležitost nahlédnout do minulosti a dozvědět se více o tom, jak vypadala výzbroj a význam rytířských zbraní.
Po tom, co jsme si prohlédli zbraně a dozvěděli se od „lancknechta“ mnoho zajímavostí, rozhodli jsme se dát si malou svačinu. Usedli jsme na lavičky u hradeb a vychutnali si obložené housky, které jsme si přinesli s sebou. Kluci ještě diskutovali o tom, jak by asi rytíři jedli během svých výprav.
Prohlídka hradu Zvíkov
Poté jsme se vydali směrem na hlavní nádvoří hradu, kde jsme narazili na pokladnu a vstupní bránu na prohlídkovou trasu. Samozřejmě jsem si koupil vstupenky, které stály 160 Kč za osobu. Starší kluci měli slevu a Adámek šel zdarma. Vstupné za prohlídku mi přišlo rozumné.
Trasa v interiéru hradu byla bez průvodce, což nám umožnilo prozkoumat hrad ve svém vlastním tempu. Vstoupili jsme bránou a ocitli se uvnitř nádvoří. Hrad Zvíkov byl impozantní, a my se těšili na to, co všechno budeme moci vidět a objevit uvnitř. Po zakoupení vstupenek jsme se s kluky vydali na prohlídkový okruh hradu. Jak jsme vstoupili na hrad, okamžitě jsem se začal zajímat o informační popisky a texty, které byly umístěny vedle vystavených artefaktů a v místnostech. Měl jsem touhu se dozvědět co nejvíce o historii a významu jednotlivých míst na hradě. Ben, byl vždycky ten, který si rád prohlížel výstavy sám. Tentokrát si dal do uší sluchátka a vyrazil na samostatnou průzkumnou misi. Občas si něco přečetl na informačních panelech. Tim, byl někdy trochu neposedný a nadšený z prostorných, víceméně prázdných místností a vysokých kleneb. Musel jsem ho několikrát napomínat, aby nekřičel a neletěl sem a tam, protože jsme se nacházeli v historickém prostředí a chtěli jsme zachovat klid pro ostatní návštěvníky. Snažil jsem se mu ukázat zajímavé detaily a povědět mu o historických událostech spojených s hradem. Adámek, náš nejmladší, byl trochu nervózní a bál se některých temných a zákoutí hradu. Občas jsem ho musel vzít na ruce a nosit, abych ho uklidnil. Snažil jsem se ho povzbudit a vysvětlit mu, že hrad má svoji historii a že se nemusí bát. Postupem času se začal cítit více jistě a začal se zajímat o různé předměty a prostředí kolem sebe.
Prohlídková trasa značená šipkami nás zavedla různými částmi hradu, od archeologických nálezů v přízemí až po terasy, kde bývaly královské místnosti s freskami a nádherným výhledem na řeku Vltavu a její soutok s Otavou. Dále jsme prošli sály s historickým nábytkem, renesančními malbami a oltářem přeneseným z kostela sv. Mikuláše v Podhradí. Trasa nás zavedla i na věž Markomanku s vyhlídkou, kde jsme si mohli vychutnat úžasný pohled na okolní krajinu. Naše dobrodružství skončilo návštěvou hradní kaple, která byla krásně zdobená nástěnnými malbami.
Prohlídku hradu jsme se rozhodli ukončit trochu dříve, než byla její doporučená délka, abychom stihli představení šermířů, které bylo na programu. Předtím jsme ale museli s Adámkem běžet na záchod.
Program na hradu Zvíkov
Na představení šermířů jsme dorazili včas. Když se začalo představení, byl jsem ohromený kvalitou a zručností šermířů. Lancknechti se předváděli s obouručními meči a kopími v nádherných dobových kostýmech. Sledoval jsem jejich elegantní pohyby a precizní údery, jak soupeřili ve skvělém souboji. Renesanční Hudba z reproduktorů, dodávala představení naší zapálenému dojmu autentičnosti. Byl to nádherný způsob, jak nám přiblížit dobu minulou a ukázat nám dovednosti a umění šermířů. Malí chlapci byli nadšení a sledovali souboj s otevřenými ústy. Ben a Tim zjevně obdivovali dovednosti šermířů a snažili se následovat jejich pohyby. Adámek, i přes svou prvotní nervozitu, se brzy pohltí sledováním souboje a byl nadšený, když šermíři prováděli různé triky a akrobatické kousky. Bylo zřejmé, že představení šermířů bylo pro všechny tři chlapce jedním z vrcholů dne. Umožnilo jim vidět dobu minulou očima rytířů a vojáků, a byla to fantastická ukázka dovedností a umění šermu.
Po úchvatném představení šermířů jsme se vydali na zvíkovské hradby, abychom si užili nádherný výhled na přehradu. Když jsme se dostali na ochoz hradního opevnění, naskytl se nám ohromující pohled na krásnou krajinu, kterou tvořila přehrada a okolní kopce. Přehradu zdobily třpytící se sluneční paprsky, které se odrážely od hladiny vody, a okolní lesy byly zbarveny do různých odstínů zelené. Lodě, které pluly po přehradě, dodávaly krajině romantický nádech. Byl to pohled, který jsme si všichni užili a který nás vtáhl do krásy této přírodní scenérie.
O možné plavbě ze Zvíkova na Orlík jsme uvažovali jako o budoucím dobrodružství. Byla to inspirace, že bychom mohli prozkoumat tuto nádhernou krajinu z jiné perspektivy, z vody. Ale bylo jasné, že pro tento den jsme si vybrali jiný program a že plavbu na Orlík si necháme na příště. Během našeho pobytu jsme také slyšeli o plavbách s pirátským přepadením. Byla to lákavá nabídka pro dobrodružné duše, ale současně jsem věděl, že Adámek by se trochu bál. Byl to malý odvážný chlapec, ale představa setkání s piráty by ho pravděpodobně znepokojila. Možná bychom to podnikly, až bude starší a odvážnější.
Po návratu z hradeb jsme se rozhodli navštívit malý krámek se suvenýry, který se nacházel pod nimi. Bylo to místo plné pokladů a památek, které nám měly připomenout náš den na Zvíkovském hradě. Ben se zastavil u stojanu s pohlednicemi a vybral si několik z nich. Chtěl je poslat babičkám, aby se mohli podělit o své dojmy z výletu. Vybral také brožuru s historií hradu, protože byl nadšený tím, co jsme se během prohlídky dozvěděli, a chtěl se dozvědět více. Tim byl naopak spíše praktický a vybral si mapu okolí hradu. Byl to jeho způsob, jak se zorientovat a lépe porozumět krajině, kterou jsme prozkoumávali. Zároveň si vybral cínovou figurku rytíře, protože měl rád všechno spojené s rytíři a historií. Adámek byl nadšený malými keramickými hradními věžemi, které byly na výběr. Vybral si jednu z nich, kterou chtěl mít jako památku na tento den. Ale co bylo nejroztomilejší, bylo to, že si vybral malý magnet ve tvaru srdce a řekl, že to je pro maminku, aby jí připomněl, jak na ni myslí. Já sám jsem si koupil knihu o historii hradů v České republice, protože mě historická témata vždycky zajímala. Chtěl jsem si rozšířit znalosti o hradech a zámcích, které jsme navštívili, a tato kniha byla pro mě skvělým zdrojem informací.
Okolí hradu Zvíkov
Po skvělém dni stráveném na Zvíkovském hradě jsme se rozhodli ukončit naši prohlídku a vrátit se zpět na parkoviště stejnou lesní cestou, kterou jsme sem přišli. Přejeli jsme do Zvíkovského Podhradí na parkoviště u koupaliště. Cítili jsme hlad, a tak jsme se rozhodli zajít do restaurace Hotelu Zvíkov, který byl hned vedle. I když byla možnost jít na koupaliště, tentokrát jsme to zavrhli, protože čas rychle utíkal a naše žaludky volaly po dobrotách.
V restauraci jsme si vybrali dobrá jídla. Já jsem si objednal nakládaný hermelín, což byla pro mě vynikající volba. Ben asi hlad neměl, dal si kofolu, kterou si vychutnal jako odměnu za celodenní prozkoumávání hradu. Tim a Adámek měli chutě na sladké, a tak jsem jim objednal lívanečky s borůvkami. Pokrmy byly výborné, a všichni jsme si je užívali. Nakládaný hermelín byl krásně aromatický a plný chuti, a lívanečky s borůvkami byly sladkým zakončením dne. Kluci se v restauraci chovali velmi slušně a rozumně. Byli unavení z celodenního objevování hradu a procházky lesem, ale stále byli nadšení a spokojení. Celý čas, kdy jsme čekali na jídlo, se kluci bavili vyprávěním o tom, co jsme všechno viděli během prohlídky hradu, a sdíleli své dojmy z výletu. Jen Adámek se upatlal od borůvek, a tak mu Ben pomohl s převlečením do čistého trička.
Cesta domů
Cestou autem zpátky domů byl krásný sobotní podvečer a naštěstí nebyl na silnicích velký provoz. Protože jsme už tudy jeli, znal jsem cestu a věděl, co mám očekávat. To mi umožnilo relaxovat a v klidu se soustředit na jízdu.
Kluci byli v pohodě. Ben si nasadil sluchátka a poslouchal hudbu, zatímco si prohlížel fotky a videa, které pořídil během dne. Byl tím úplně zaujatý. Tim, který je věčně zvědavý a rád se učí nové věci, si vzal svou knížku o rytířích. S nadšením četl a připravoval se na další objevy v oblasti historie. Celý já v jeho letech. Adámek byl ospalý, takže v sedačce usnul. Byl to roztomilý pohled, jak spinkal s lehkým úsměvem na tváři.
K večeru jsme se konečně vrátili domů po skvělém výletu na Zvíkovský hrad. Po dlouhé cestě autem jsme dorazili před náš dům, kde nás vítala maminka. Byla velmi ráda, že jsme se vrátili v pořádku, a těšila se na nás. Zvlášť ji potěšilo, když jsme jí předali magnet ve tvaru srdce a pohlednice, které jsme jí přivezli jako dárek z našeho výletu. Všichni jsme byli rádi, že jsme doma. Adámek, náš nejmladší dobrodruh, byl během cesty autem tak unavený, že jsme ho přenesli rovnou z auta do postele. Spinkal jako anděl a zdálo se, že si ve snu připomíná všechny hezké momenty dne. Tim stále listoval knížkou o rytířích. Byl zaujatý obrázky a příběhy, které se v knize nacházely, a jeho oči zářily nadšením. Ben sdílel své dojmy s přáteli na Facebooku. Sdílel fotky a chatoval si s kamarády, kteří jim hned dali spoustu laiků.
Náš výlet na Zvíkovský hrad byl pro nás všechny nezapomenutelným zážitkem. Měli jsme možnost prozkoumat krásu historického hradu, učit se o jeho minulosti a sledovat úchvatné šermířské představení a výstavu zbraní. Byla to skvělá příležitost sdílet dojmy s našimi dětmi a prohloubit naše rodinné pouto. Pro mě tedy skvěle strávený den.
Závěr
Plány na dovolenou příští rok jsou již ve vzduchu, a máme v plánu znovu navštívit krásné zvíkovské okolí. Láká mě ubytování v novém srubovém kempu Zvíkov Village nebo v Pivovarském dvoře Zvíkov. Měli bychom tam příležitost ochutnat místní piva, což je něco, na co se velmi těším. Rádi bychom se také vydali na plavbu lodí na Orlík, kde budeme moci obdivovat krásu přehrady a prohlédnout si zámek Orlík. To je zážitek, který by naši chlapci jistě milovali, a já bych se těšil na výhledy a historickou atmosféru. Další plán, který máme v hlavě, je výlet do nedalekého města Písek, kde bychom mohli navštívit dětskou galerii Sladovna. Je to skvělé místo pro naše děti, kde se vyřádí a projeví svou kreativitu.
Celý tento výlet na Zvíkovský hrad nás inspiroval a nabídl nám nádherné zážitky. Plány na dovolenou příští rok nám dávají další důvod k očekávání a těšení se na další zážitky v tomto krásném kraji. A rád se s vámi o ně opět podělím.
Galerie
