Lucemburský palác s Medicejskou fontánou v Paříži
15. leden 2026 | Dana Kaiserová 6.8 min | Cestování
V latinské čtvrti Paříže nedaleko Sorbony stojí Lucemburský palác s krásnými rozlehlými zahradami plnými soch. Původně se jednalo o sídlo královny Marie Medicejské, odtud také pochází název jedné z největších fontán v areálu. Od roku 1799 je palác sídlem Francouzského senátu a jeho předchůdců.
Lucemburský palác
Výstavba paláce probíhala v letech 1615-1631. Postaven byl pro francouzskou a navarrskou královnu Marii Medicejskou, která se stala ženou Jindřicha IV. Lucemburský palác byl postaven podle vzoru Palazzo Pitti ve Florencii na přání samotné Marie Medicejské. Následně měl mnoho majitelů. Marie Medicejská odkázala v roce 1642 sídlo svému druhému synovi Gastonu Orleánskému. Ten zase palác odkázal v závěti své druhé manželce Markétě Lotrinské, po které jej zdědila nejstarší dcera Anna Marie Louisa Orleánská, ta ho roku 1660 prodala své mladší sestře, vévodkyni de Guise, která zas v roce 1694 darovala palác svému bratranci Ludvíkovi XIV.
Velmi kontroverzní majitelkou paláce byla Marie Louisa Alžběta Orléanská, vévodkyně z Berry. Ovdovělá vévodkyně byla proslulá promiskuitou a údajně byla neúnavně poháněná neukojitelnou žízní po všech tělesných rozkoších. Palác a jeho zahrady se tak staly dějištěm exkluzivních večírků. Madame de Berry při nich často hrála představení, která připomínala mytologické scény, v nichž se vydávala za Venuši nebo Dianu. Podle různých satirických písní skrývala několik těhotenství a před porodem se stáhla do soukromí. Její záliba v silných alkoholických nápojích a obžerstvích pohoršovala dvůr.
V únoru 1718 uspořádala vévodkyně z Berry v Lucemburském paláci velkolepou oslavu pro svou tetu, vévodkyni Elisabeth Charlotte Lotrinskou, která ji navštívila. Celý palác a jeho zahrady byly bohatě osvětleny. Po okázalé hostině následoval maškarní ples. Madame de Berry se před svými hosty oslnivě zjevila. Tehdy byla v plné záři své mladistvé krásy a hrdosti a chovala se, jako by byla samotným ztělesněním bohyně lásky, veselí, krásy a smyslných rozkoší. V dubnu 1719, po vyčerpávajícím čtyřdenním porodu, zavřená v malé místnosti Lucemburského paláce, mladá vdova porodila mrtvé dítě. Berryin porod byl mimořádně obtížný a málem při něm sama zemřela.
V roce 1750 se palác stal muzeem, předchůdcem Louvru, a byl otevřen dva dny v týdnu až do roku 1779. V době jakobínské diktatury sloužil palác také jako vězení. Po velké francouzské revoluci pak byl přestavěn na zákonodárnou budovu a následně výrazně rozšířen. Palác je sídlem horních komor různých francouzských národních zákonodárných sborů. Od jeho založení v roce 1958 je dodnes sídlem Senátu.
Palác byl za 2. světové války poškozen jen minimálně, ačkoli byl ukraden původní nábytek. Po osvobození Francie se zde konalo první zasedání Prozatímního poradního shromáždění. Od 29. července do 15. října 1946 se pak v Lucemburském paláci konaly rozhovory Pařížské mírové konference.
Architektura paláce a zahrady
Lucemburský palác připomíná spíše zámek než klasický městský palác. Přes vstupní budovu zakončenou kupolí se přichází na nádvoří čtvercového půdorysu. Marie Medicejská žádala, po vzoru florenckého Palazzo Pitti, užití bosážového zdiva spíše než kombinaci cihel a kamene. U Rubense byla objednána série pláten pro každou z královniných komnat, nakonec však vzniklo jen 13 obrazů, které jsou dnes vystaveny v muzeu Louvre.
Na jižní straně paláce se nachází rozlehlá Lucemburská zahrada, jejíž rozloha činí 25 hektarů. Zahradou prochází cestičky ze štěrku. Jsou zde krásné upravované trávníky. Zahrada je osazena sochami. Nachází se zde také velká kašna, na které plují malé modely lodí, s nimiž si zde hrají děti. V parku potkáte za hezkého počasí plno běžců. Trávník vedoucí od zadní vstupní brány směrem k paláci je určen pro relaxaci. Můžete si sem vzít deku a udělat si piknik, u čehož si budete vychutnávat krásu zdejšího místa.
Medicejská fontána
Vstoupíte-li do areálu hlavní bránou směrem od divadla, za pár metrů uvidíte po levé straně tak zvanou Medicejskou fontánu, která bývá obklopena turisty. Fontánu si nechala postavit Marie Medicejská v roce 1630. Problémem výstavby byl nedostatek vody na levém břehu Paříže. Na rozdíl od pravého břehu, kde se hladina podzemní vody nacházela blízko povrchu. Hladina podzemní vody na levém břehu se nacházela hluboko pod zemí a veškerá voda musela být přiváděna ze Seiny. V důsledku toho se město rozšířilo daleko od pravého břehu Seiny, ale na levém břehu se téměř vůbec nerozrostlo. Tento problém byl nakonec vyřešen výstavbou akvaduktu v Arcueilu.
Po smrti Marie Medicejské palác i fontána vystřídaly řadu majitelů. V polovině 18. století, kdy byly v módě fontány ve Versailles, Medicejská fontána chátrala. Dvě původní sochy na vrcholu fontány od sochaře Pierra Biarda, dvě nymfy nalévající vodu z džbánů, zmizely. Zeď oranžerie, u které byla fontána umístěna, se rozpadala.
V roce 1811 byla fontána na Napoleonovy pokyny zrestaurována v neoklasicistním stylu architektem Vítězného oblouku. Jednoduchou fontánu ve výklenku jeskyně nahradil dvěma proudy vody a přidal bílou mramorovou sochu znázorňující Venuši v koupeli.
V roce 1864, během Druhého francouzského císařství, plánoval baron Haussmann vybudovat ulici Medicejských přes prostor, který zabírala fontána. Boční arkády fontány a rozpadající se stará oranžerie za ní byly zbourány již v roce 1855. V letech 1858 až 1864 nový architekt posunul fontánu o třicet metrů, aby uvolnil místo pro ulici, a také radikálně změnil její prostředí a vzhled.
Protože fontána již nestála u zdi, byla přímo za ní umístěna Lédina fontána, která byla přemístěna z jiné čtvrti. Dvě původní sochy nymf na vrcholu sochy nahradil architekt dvěma novými sochami, představujícími řeky Rhônu a Seinu. Nad fontánou obnovil erb rodiny Medicejských, který byl během revoluce poškozen. Do výklenků vložil dvě sochy, jednu představující fauna a druhou lovkyni, nad nimiž jsou dvě masky, jedna představující komedii a druhá tragédii. Odstranil jednoduchou nádrž a vodní chrlič, které byly ve výklenku a nahradil je dlouhou nádrží umístěnou ve stínu stromů. Nakonec odstranil sochu Venuše a nahradil ji sochami, které představují bronzového obra Polyféma z bílého mramoru. Fontána byla v létě roku 2021 kompletně vyčištěna a renovována.
Lédina fontána
Fontána, kterou architekt Gisors umístil za Medicejskou fontánu, měla svou vlastní historii. Byla postavena v letech 1806-1809 na rohu ulic Vaugirard a Regard. Reliéf fontány zobrazuje příběh Lédy a labutě, přičemž Léda drží labuť na kolenou a postava Amora na ni z rohu sochy střílí šíp. Voda stéká ze zobáku labutě dolů do polokulové nádrže na úpatí fontány.
V roce 1856, když chtěl baron Haussmann rozšířit ulici rue de Rennes, chtěl vedoucí pařížské správy promenád, který navrhl většinu městských fontán, laviček, bran a dalších městských architektonických dekorací a sám byl sochařem, fontánu zachovat. Proto ji v roce 1858 nechal přemístit do Lucemburské zahrady. Protože se jednalo o nástěnnou fontánu, musela být k něčemu připevněna, a tak ji umístil na zadní stranu Medicejské fontány, kde dodnes zůstává bez povšimnutí kolemjdoucích. Medicejská fontána ji doslova zastínila.
Použité zdroje:
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Palais_du_Luxembourg
- https://en.wikipedia.org/wiki/Luxembourg_Palace
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Medicejsk%C3%A1_font%C3%A1na
- https://en.wikipedia.org/wiki/Medici_Fountain
Galerie
