Pěšky po Hadriánově zdi na severu Anglie
26. květen 2021 | Pavel Semple 9.1 min | Cestování
Velká čínská zeď je přece jen trochu daleko, zato ta anglická je o hodně blíž. Také je o 8642 km kratší, což je úleva. Takže můžeme vyrazit a klidně ji celou projít, když jsme si to takhle zkrátili.
Co byla Hadriánova zeď?
Hadriánova zeď na severu Anglie chránila Římskou říši před útoky skotských kmenů. Její stavba byla zahájena na příkaz římského císaře Hadriána, který navštívil provincii Britannia roku 122. Zeď byla dlouhá 80 římských mil (117.5 km). Některé její úseky byly nejprve dřevohlinité, během několika málo let byla ale zeď celá z kamene. Před zdí byl vyhlouben příkop, pokud to terén umožňoval. Na každé římské míli stál mílový hrad, malá obdélná pevnost pro stráže. Hrady jsou dnes číslovány od východu od 1 do 80. Jsou všechny podobné, ve tvaru čtverce se zaoblenými rohy a se dvěma branami, jednou na jihu, na straně říše, a druhou na severu, na straně barbarů. Mezi mílovými hrady stály dvě strážní věže, například 41A a 41B. Věže ani hrady před zeď většinou nevystupují, jsou zasunuté. V pravidelných rozestupech jsou na zdi také veliké pevnosti, například Housesteads a Chesters. Jižně od Hadriánovy zdi postavili Římané po celé její délce vallum, dva paralelní valy s mezilehlým příkopem. Vzdálenost valu od zdi kolísá v závislosti na terénu od několika desítek metrů po několik set metrů. Brožura od English Heritage přirovnává Hadriánovu zeď k Berlínské zdi. V tom případě je možné ji přirovnat také k naší železné oponě. Šlo o zakázaný vojenský prostor kolísající šířky. Uvnitř tohoto prostoru byla vojenská silnice, podobně jako signálky na železné oponě. Vstup z obou stran byl pouze na základě povolení. Vallum mělo šestnáct přechodů střežených pevnostmi. V zakázaném prostoru žili pouze vojáci, jejich rodiny a osoby zajišťující obsluhu denního provozu.
Zeď samotná měla patrně pouze pasivní strážní funkci, možná ani neměla ochoz. Římané nebyli ve 2. stol. zvyklí bránit pevnosti nebo zdi z ochozů. Dávali přednost boji v otevřeném poli. Útok na zeď se pouze nahlásil do nejbližší pevnosti. Zmobilizované vojsko pak nepřítele zneškodnilo. Prostor před zdí byl určitě zbaven vegetace, stráže tak měli šanci zpozorovat nepřítele dlouho před útokem. Římané ale nečekali na překvapení schovaní za zdí, do vzdálenosti 160 km před zdí měli předsunuté pevnosti. Nárazově stále využívali přibližně 130 km severněji ležící Antoninův val, jehož stavba začala v roce 142. Římská říše obchodovala se skotskými kmeny a platila jim za obranu zdi a poskytování informací. Nepřátelské kmeny byly aktivně povzbuzovány k posunu pryč od hranice. (Zdroj: brožura D. Breeze, Hadrian’s Wall, English Heritage, 2006). Podobnou strategii je možno předpokládat na všech hranicích říše, tedy i v prostoru severně od Dunaje. Jako předsunutá pevnost římské hranice mohla sloužit pevnost u Mušova a další římské tábory na Moravě.
Hadriánova zeď v současnosti.
V mnoha úsecích jsou přízemní zbytky zdi stále překvapivě dobře dochovalé. Zájemci mají možnost si ji projít po turisticky značené cestě Hadrian’s Wall Path. Ta vede v délce 135 km od západního pobřeží v Cumbrii napříč ostrovem do Newcastlu upon Tyne na východním pobřeží. Pokud plánujeme návštěvu římských pevností a dalších památek ve správě státní památkové péče English Heritage, může se vyplatit sezónní vstupenka. Ta platí po celé Anglii a je dostupná v pokladnách všech památek English Heritage. Seznam památek, ceny vstupného a otevírací doby jsou na webu English Heritage.
Nejlepším obdobím k výpravě je léto. V červnu, červenci a srpnu je v Anglii překvapivě sucho. Přímo u Hadriánovy zdi je zakázáno přenocovat. Je proto nutno využít místní kempy a nebo se od zdi na noc vzdálit. Trasa je výškově nenáročná, i s mnoha zastávkami je pomalou chůzí snadné ujít denně 20 km. Ne všechny úseky jsou ale zajímavé, například východní konec u Newcastlu je možno oželet. Od jara do podzimu jede podél zdi autobus Hadrian’s Wall Country Bus AD122 (rok založení zdi), který spojuje turisticky významná místa na zdi.
Střední úsek zdi pokrývá mapa Ordnance Survey OL43. Britské mapy s měřítkem 1:25000 jsou velmi podrobné. Jsou ale drahé, jedna mapa stojí minimálně 8 liber. Turistická cesta Hadrian’s Wall Path je v terénu dobře vyznačená. Méně významné značené cesty mají v Anglii podobu zaječích stezek. Podrobné turistické mapy nám ukážou oplocení jednotlivých pastvin a také jestli máme jít po levé nebo pravé straně plotu.
První den
V Newcastlu sedám do vlaku směrem na Carlisle, tato trať Hadriánovu zeď víceméně sleduje. Po padesáti minutách jízdy vysedám na zastávce Haltwhistle, ta je ke zdi nejblíž. Místním autobusem ještě popojedu do osady Greenhead, odkud vyrážím podél zdi východním směrem. Hned na začátku mě čeká zřícenina středověké tvrze Thirlwall Castle. Je celá postavená z pěkných římských kvádrových kamenů, odkud odjinud než z Hadriánovy zdi.
Střední úsek zdi prochází národním parkem Northumberland. Můj první mílový hrad má číslo 46. Někdo šel ve 2. stol. po trase zdi a zarážel kolíky do země po každé míli. Hrady jsou proto mnohdy ve strategicky nevýhodné poloze, ve svahu nebo pod kopcem. Lepší to není ani s jejich branami. Občas před některou severní bránou svah prudce klesá. Zeď totiž vede po vrcholcích hřbetů s útesy a strmými svahy na severní straně, proti Skotsku. Zeď vetšinou nedosahuje na výšku více než 2 m. Je ale v dobrém stavu, nebo opravená. Věž 44B stojí v pravém úhlu zdi. Má romantické jméno Věž krále Artuše a vypadá autenticky. Na 43 míli leží pevnost Great Chesters (Aesica). Ta nebyla nikdy opravená, je tedy v původním stavu. Stále jsou patrny líce zdiva hradby a bran. V jižní bráně dosud stojí oltář, který byl zasvěcen římským bohům. Na něj dávali vojáci drobné dary bohům, třeba k ochraně na cestách. Tento oltář je původní, dnes jediný na celé zdi. Za strázní věží 41A navečer zeď opustím, 1 km jižně odtud je kemp.
Druhý den
Ráno se vracím zpátky na zeď ve stejném místě a pokračuji na východ. Zeď vede po okraji útesů. Za mílovým hradem 39 klesá do prolákliny Sycamore Gap. Stojí tu o samotě zdatný javor. Ten všichni známe z filmu Robin Hood: Král zbojníků (1991). Na začátku filmu se slavný zbojník (Kevin Costner) vrací se svým přítelem (Morgan Freeman) ze zajetí ve Svaté zemi do Anglie. Nejprve vidíme Robina u křídových útesů Doveru a pak zamíří přes celou Anglii sem k Hadriánově zdi. Teprve poté jde domů. Očividně se mu po domovině stýskalo, když si to tak celé prošel.
Za mílovým hradem 37 je římská pevnost Housesteads (Vercovicivm). Pevnost má obdélný půdorys se zaoblenými nárožími, má tak půdorys hrací karty, typický pro římské pevnosti. Delší severní strana pevnosti mírně vystupuje před Hadriánovu zeď. Pevnost Housesteads je dnes nejvíce proslulá svou komunální latrínou (v latině latrinae), která je k vidění u jihovýchodního nároží. Vojáci zde seděli na dvou podélných lavicích bez přepážek. Pod lavicemi proudila kanálem voda, která odpad odváděla. V podlaze je patrný další malý kanálek s čistou vodou. Do té si vojáci ponořili komunální žínky (namotané na paličkách), tehdejší obdobu toaletního papíru. Žinky jinak ležely ponořené v kádi s vodou a octem.
Dvě římské míle za pevností končí skalní útesy. Odtud dál na východ již příroda terénní ochranu zdi nenabízela. Zprava se ke zdi přidává silnice B6318 a po zbytek cesty do Newcastlu ji neopustí. Před mílovým hradem 31 je další římská pevnost Brocolitia. U ní jsou k vidění přízemní pozůstatky chrámu perského slunečního boha Mithry. Chrám byl postaven někdy kolem roku 200. Věřící procházeli sedmi stupni zasvěcení, byla jim slíbena spása duše a věčný život. Na oltáři byl zobrazen Mithra zabíjející býka. Býk byl prvním božským stvořením, z jeho krve povstal veškerý život na zemi. Patrně křesťané chrám ve 4. stol. zničili. Dnes tu stojí přízemní obdélná zeď chrámu a tři betonové oltáře. Jejich originály jsou v muzeu Great North Museum: Hancock v Newcastlu, kde je také replika tohoto mithrária v plném měřítku 1:1.
U mílového hradu 30 se zeď lomí, tady je nejsevernější bod zdi a také bývalý nejsevernější bod Římské říše. Před zdí se tu Římané snažili vylámat ve skále příkop. Skála je ale příliš tvrdá, tak to vzdali. Za nejsevernějším cípem zeď na večer opouštím a jdu na noc do nedalekého kempu.
Třetí den
Kemp byl velmi prostorný a vcelku prázdný. Ráno se vracím na zeď ve stejném místě a pokračuji dál na východ. Za mílovým hradem 28 mě čeká další skvělá římská pevnost Chesters. Její pozůstatky se rozkládají na východním (pravém) břehu řeky North Tyne. Pevnost je tvarově podobná těm předchozím, poblíž stojí na břehu řeky zříceniny římských lázní. Jde o nejlépe dochovalé římské lázně v Británii. Vedle nich překračovala Hadriánova zeď řeku po opevněném kamenném mostě, jehož pozůstatky jsou dosud k vidění na opačném břehu. To je má příští zastávka, musím ale jít po silnici oklikou na most ve vesnici Chollerford. Pozůstatky římského mostu nejsou na trase Hadrian’s Wall Path. Je to 1 km dlouhá odbočka, most za to ale rozhodně stojí.
Cesta dál na východ je stále vcelku příjemná. Zeď ale téměř úplně mizí a s ní také má vůle pokračovat. Navečer přicházím do osady Harlow Hill u mílového hradu 16. Tady jsem již téměř na dohled Newcastlu upon Tyne. Místní kemp je velmi malý, tak si v něm všichni navzájem zakopáváme o kolíky od stanů.
Čtvrtý den
Nemá cenu pokračovat rovinatou krajinou plnou polí do předměstí velkoměsta. V Harlow Hill proto zeď opouštím a jdu 6 km na jih do města Prudhoe. Tam je k vidění zajímavá zřícenina hradu. Odpoledne pak sednu na vlak a podívám se také na pozůstatky hradu Newcastle přímo v centru města. Výlet podél zdi byl velmi zajímavý. Ušel jsem dohromady 56 km, z toho přibližně 50 km podél zdi.
Hadrian’s Wall Path pokračuje od Harlow Hill podél zdi další 3 míle k Newcastlu, kde to také vzdává a zamíří k řece Tyne. Napříč Newcastlem vede podél řeky do východního předměstí. Tam stála první (nebo poslední) římská pevnost Segedunum. V ní je dnes muzeum, které může být spolu s muzeem Great North Museum: Hancock v centru města dobrým začátkem výpravy.
Použité zdroje:
- brožura D. Breeze, Hadrian’s Wall, English Heritage, 2006
Galerie
