Několik zastavení při putování Kozákovským hřbetem

Radostná studánka

Nachází se v lese na západní straně Kozákova. Dostanete se k ní po žluté a modré turistické trase, která vede k Riegerově chatě na vrchol Kozákova. Datována je do roku 1738. Kaplička je zhotovena z pískovcových kvádrů, natřena na bílo, avšak zasloužila by obnovu. V kapličce je soška Panny Marie. Přímo ke kapli se dojít nedá, jelikož kolem ní byl umístěn nízký plot. V rámci regionu jde o výjimečnou památku, pojatou ve stylu jednoduché klasicistní kapličky nad pramenem studánky.

Pod čedičovými sutěmi jsou horniny mladších prvohor. Sutě jsou pod vodou velmi propustné a její pohyb v nich brzdí spíš půdní částice a kořeny rostlin. V místech výchozů podložních hornin pak vznikají suťové prameny. Jedním z nich je i pramen Radostné studánky. Ten byl zdrojem vody pro blízké chalupy a rybník, který zadržoval vodu pro mlýn. Po postavení chaty na Kozákově zde byl umístěn trkač pro čerpání vody na vrchol. Dnes slouží i pro zásobování Radostné pod Kozákovem vodou. Trkač je vodní pumpa, která využívá spádu vody k tomu, aby její část dopravila výše, než je místo odběru.

K této studánce se váže následující pověst. Kdysi dávno se usadili v Drábovně pod Kozákovem tři železní muži. Ze svého skalního příbytku hleděli zlověstně do kraje. Všichni v širokém okolí z nich měli hrůzu. Byli to tvrdí a necitelní muži, navíc obdařeni kouzelnou mocí. Lidem škodili, kde jen mohli.

Radostná studánka Autor: © Dana Kaiserová 3/2025

V létě, když byla velká úroda, vycházeli ke studánce pod Kozákov. Tak dlouho do ní dýchali, až zmrzla. Led následně šlapali, drtili a sypali dolů na okolní pole. A tak každý rok vždycky velké kroupy ničily lidem úrodu. Vesničané plakali, lomili rukama, byli nešťastní, ale nic platné. Poradit si neuměli. Bídu a hlad měli pokaždé, když se železní muži objevili. Ti se radovali z jejich neštěstí a věřili, že se lidé z kraje vystěhují a oni sami tam budou vládnout.

Až jednou místní chalupník, Matěj Kubáně se jmenoval, dostal nápad. Sám trpěl zlomyslností železných mužů, a proto přemýšlel, jak jejich řádění zabránit. Dostal chytrý nápad. Na starý strom u studánky, ze které brali železní muži led, pověsil obraz Matky Boží Radostné. Sám se tam chodil pak denně modlit. Jednou, když klečel před obrazem u studánky, se mu zdálo, že se na něj Matka Boží usmála.

Od té doby jako když utne, přestala pohroma, přestalo krupobití. Železní muži mohli do studánky dýchat, jak chtěli, nepovedlo se jim uškodit. Studánka nezamrzla, kroupy nebyly, chalupníkům a sedlákům pod Kozákovem se ulevilo. Železní muži plni vzteku odtáhli z kraje někam daleko za Železný Brod. A studánka, která podle obrázku dostala jméno Radostná, od té doby ani v zimě nezamrzá.

Kozákovská Drábovna

Jedná se o uměle vytvořenou jeskyni, která dříve sloužila jako obydlí. Je vytesána do pískovcové skály. Od roku 1958 se jedná o kulturní památku. Jeskyně je dostupná po vytesaných kamenných schodech. Vzhledem k tomu, že od Drábovny je velmi pěkný výhled do okolí, je možné, že ve středověku sloužila jako strážní místo. Je také možné, že sloužila jako útočiště ve válečných dobách. Jeskyně byly využívány již ve střední době kamenné. Z tohoto období jsou nálezy úštěpků kamenných nástrojů z chalcedonů, jaspisů, křemenů i pazourků. Archeologové zde nalezli také několik úlomků středověké keramiky. Datace, kdy jeskyně vznikla, není známá. Zde na Drábovně nalezneme nejvýše položené pískovce v Českém ráji. Byly vyzdviženy při horotvorných procesech a jsou o 900 metrů výš než odpovídající vrstvy na Hruboskalsku.

Drábovna Autor: © Dana Kaiserová 3/2025

I toto místo má svou pověst. Drábovna dostala jméno od loupežníků - drábů, kteří ohrožovali zdejší krajinu četnými loupežemi. Jednou odnesli ze vsi Volavec bohatou kořist i místní dívku. Jmenovala se prý Strýcmandová. Z radosti nad zdařilým lupem hodovali a popíjeli ve svém pelechu po celou noc. Dívce se naštěstí podařilo uprchnout. Doběhla k rychtáři Vávrovi na Volavec a vyprávěla mu o všem, co se jí přihodilo. Vesničané se po dlouhé poradě usnesli, aby se dívka zase vrátila do Drábovny a cestu označila hrachem. Strýcmandová to provedla. Trousila hrách, dokud jí stačil. Když jí došel, lámala větvičky a kladla je na zem. Konečně nepozorovaně vklouzla do sluje, kde bylo veselí ještě v plném proudu. Pozdě k ránu opilí loupežníci usnuli. Tu se však přihnali obyvatelé z Volavce, vylomili železné dveře sluje a lupiče svázali. O nalezené poklady se rozdělili. Loupežníky pak odvedli do Turnova k hrdelnímu soudu. Vrchnostenskému úřadu na Hrubé Skále odevzdali jen něco málo z uloupených věcí. Odevzdali i železné dveře od sluje, které jsou prý dosud na hruboskalském zámku.

Vzdychánek

Jde o vyhlídkové místo na severní straně hory Kozákov ve výšce 560 metrů nad mořem. Jedná se též o křižovatku starých cest. Z jihu úbočím Kozákova sestupuje do sedla červeně značená Zlatá stezka Českého ráje, která severním směrem přes Prackovský vrch vede dále po Hamštejnském hřebenu přes vrch Hamštejn, na němž stojí nová rozhledna. Zlatá stezka v sedle Vzdychánek protíná starou cestu zvanou Trhovka vedoucí z Turnova přes Prackov na Záhoří a dále pak do Semil. Název Trhovka vznikl proto, že se tudy chodívalo na trhy. Název Vzdychánek vznikl zase od náročného výstupu trhovců, kteří museli absolvovat poměrně náročnou cestu, navíc byli obtěžkáni krosnami se zbožím, které nesli na trh. Pro tento v závěru strmý úsek cesty byla někdy sjednávána v Záhoří pro povozy přípřež. Trhovka byla dříve nazývána také jako Turnovská nebo Pražská silnice. Na nejstarší (Klaudyánově) mapě Čech z roku 1518 je zakreslena cesta vedoucí z Prahy do Turnova a odtud téměř přímkou do Semil, dále pak do Navarova a Vysokého, končící v pohraničním lese. Některými historiky je označována jako původní zemská cesta.

Výhled z Vzdychánku Autor: © Dana Kaiserová 3/2025

Příchodník nebo také Formanka či Královská cesta se nazývala cesta vedoucí po vrstevnici ke Vzdychánku přes les Javorník od Radostné studánky a vsi Kozákova. Cesta zčásti zanikla v důsledku sesuvu svahu po přívalových deštích v polovině minulého století. Trasa vedla dále přes Tatobity, Rovensko a Ktovou až do Sobotky, kde se stezka nazývala Solařka. Jak název napovídá, dopravovala se po ní sůl, opačným směrem se vozilo obilí. Na Příchodník odbočíte po modře značené turistické stezce vedoucí od Vzdychánku ke zmíněné Drábovně.

Použité zdroje:

Galerie