Miramare, bílý zázrak na břehu Jaderského moře
17. leden 2020 | David Štafl 1.8 min
Poklidná atmosféra středozemního moře je málokde tak dobře patrná jako na zámku Miramare. Tento novogotický skvost, mnohdy přirovnáván k českému zámku Hluboká nad Vltavou si skutečně zaslouží pozornost nejenom milovníků architektury, ale každého kdo si nechce nechat ujít zajímavý kousek historie.
Sídlo mexického císaře
V porovnání s jinými sídly významných panovníků je samotný zámek relativně mladou stavbou. Postaven byl v letech 1856 – 1860 na příkaz tehdejšího arcivévody Maxmiliána. Ten si zvolil za místo svého budoucího sídla právě Terst, vedle kterého Miramare stojí. K tomu ho přiměla zejména jeho nově získaná pozice velitele císařského loďstva na Jadranu.
Samotný návrh zámku byl zpracován vídeňským architektem Carlem Junckerem, ale je zdokumentováno, že arcivévoda Maxmilián do projektu několikrát zasáhl. Jedno z křídel zámku bylo vybudováno tak, aby interiérem připomínalo arcivévodovu oblíbenou jachtu.
Výsledkem je unikátní kombinace novogotického stylu a středomořské lehkosti, která je zosobněna zejména v podobě okolního zámeckého parku. Ten byl založen osobně arcivévodou Maxmiliánem, který si dal na jeho podobě velmi záležet.
Z dendrologického hlediska se v něm nachází několik velmi zajímavých druhů, proto je dnes chráněn jako přírodní rezervace.
Interiér Miramaru byl svědkem velmi zajímavé události. V roce 1859 zde mexická delegace požádala arcivévodu Maxmiliána, aby se stal mexickým císařem. Tento titul se později stal pro Maxmiliána osudným, a proto připadl zámek do rukou císařské rodině.
Miramare dnes
V dnešní době je Miramare zpřístupněn veřejnosti, jeho interiér je přeměněn v Muzeum. Jedna část muzea je věnována arcivévodovi Maxmiliánovi, druhá část potom dalším obyvatelům zámku.
Po smrti arcivévody Maxmiliána připadl zámek císařské rodině, byl pak využíván jako letní rezidence některých členů rodu. Nejvýznamnějším hostem zde byl císařovna Alžběta, známá jako Sissi, která si zde léčila tuberkulózu.
Po rozpadu Rakouska – Uherska sloužil zámek jako sídlo italského generála i německého štábu v průběhu Druhé světové války, ale již záhy po jejím skončení byl zasvěcen svému dnešnímu účelu.
Autor: David Štafl
