Čertova zeď u Českého dubu aneb po čertech dobrá práce

Máte rádi pohádky? Kdopak by neměl! Zvlášť oblíbené bývaly ty o čertech. A co kdybychom dnes jednou takovou rovnou začali naše vyprávění? Bude o tom, jak touha po lidské duši donutila satanáše k tvrdé dřině. A je to vůbec pohádka?

Zdroj: Miloslav Rejha, ​​Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

Kdysi dávno žili v Podještědí tři čerti. Byli to staří, prašiví čerti, jak už se na takové rarachy sluší a patří.  Přebývali v brlohu nedaleko Ještědu, a kde mohli, tam škodili. Celé dny se váleli ve svém zablešeném pelechu, ale za to, když se večer setmělo, už byli venku. Někdy v podobě potulných krajánků se snažili vetřít do blízkosti lidských obydlí. Jindy zase, ve své podobě, strašili v údolí. Z jejich burácivého křiku a řinčení se až skály třásly a pekelné jiskry lítaly na všechny strany. Místní lidé měli strach. Ohnivé záblesky běsnících rohatců oslňovaly Ještěd, až vypadal jako velký zářící maják. Jednou se v jeho záři zjevil rytíř na koni, který si to mířil přímo k doupěti čertů. Bez náznaku strachu vešel dovnitř, kde satanáši zrovna hráli v kostky.

„Přišel jsem za vámi, vy zloduchové! Chci poměřit síly s nejrychlejším z vás. Na svoji duši přísahám, že jsem rychlejší, a vy mě nedohoníte.“ Čerty to tak rozesmálo, že jim i blechy samy skákaly z kožichů ven. Rytíř ale pokračoval: „Pokud prohraju, půjdu do pekla a budu u vás sloužit.“  Když čerti slyšeli, že chce upsat svou duši ďáblu, souhlasili. „Jsi hlupák, bídný červe, až poznáš pekelný žár, budeš litovat!“ Jenže sázka už byla uzavřena. Souboj spočíval v tom, že přesně o půlnoci vyrazí odvážný rytíř na svém koni od Ještědu směrem k Bezdězu, a v tu samou chvíli vyrazí i čert, jenž bude za sebou stavět kamennou zeď. Pokud by čert rytíře dohonil dřív, než první kohout zakokrhá, vyhrál a rytíř by propadl peklu, pokud ne, vyhrál rytíř a čerti navždy odtáhnou z tohoto kraje.

Jak se dohodli, tak se taky stalo. O půlnoci vyrazil čert takovou rychlostí, že než stačil rytíř naskočit na koně, byl čert v nedohlednu. Shraboval kameny ze skály do své obrovitánské zástěry, aby jich měl dostatek na stavbu zdi. Rytířův kůň měl ve skalách problémy a čertův náskok už byl značný.  Zeď rostla pod jeho rukama jako houby po dešti. Jenže pak přišla rovinka, na které rytíř pobídl svého oře a ten uháněl jak o závod. Najednou uslyšel čert za sebou dusot koňských kopyt. Lekl se, že by mohl prohrát, přidal na rychlosti a řval na rytíře ze všech svých sil, že on bude tím vítězem a rytíř, ať už balí svá fidlátka do pekla. Jeho hurónský řev probudil ve vsi kohouta. Když se ozvalo kohoutí kokrhání, čert byl zlostí bez sebe. Zuřil, chrlil oheň a ze vzteku roztrhl zástěru s kamením, které se svalilo dolů na jednu velkou hromadu. Čert prohrál sázku. Tu noc naposledy hory zářily od ďábelských plamenů. Další den ráno byli čerti pryč. Zůstala po nich jen nedostavěná Čertova zeď od Ještědu směrem na západ a u Bezdězu čerty připomíná jen kopec z kamení, kterému se od té doby říká Čertovský.

Zdroj: Marie Čcheidzeová / CC BY-SA 4.0

Kde se to všechno odehrálo?

Pokud jste se někdy nacházeli poblíž vesničky Smržov nedaleko Českého Dubu, tak to už jste byli doslova kousek od pohádkové Čertovy zdi, která byla v roce 1964 vyhlášena Národní přírodní památkou. Toto unikátní dílo stojí opravdu za zhlédnutí, i když cesta k němu je dost krkolomná – vždyť i samotný rohatec s jejím překonáním měl problémy!

Zdroj: Miloslav Rejha, ​​Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

A jak to bylo doopravdy?

Pověsti jsou krásná věc, dodávají místu půvab a zvláštnost. Některé jsou spojeny se skutečnou událostí, jiné vytvořila lidská fantazie. Každopádně místo bez legendy, by nebylo úplné…. Proto je dobře, že pověsti existují, ale doba jde kupředu, a tak my už dnes víme, jak to s touto zdí skutečně bylo.

Zdroj: LaSo / CC BY-SA 4.0

Bývalé těžební jámy

Přečkala miliony let

Zeď je pozůstatkem mnohem, mnohem delší kamenné stěny, která vznikla z vulkanické činnosti již v době třetihor (viz obrázek - fialová barva). Tehdy zřejmě praskla pískovcová zemská kůra a do trhliny se dostalo žhavé magma. Čedičová láva vyplnila prasklinu a následně ztuhla. Během dalších milionů let se zeď dílem eroze přetvořila do dnešní podoby.   

Zdroj: Phoenix CZE / CC BY-SA 4.0

Historie sopečné činnosti na území ČR a doba vzniku Čertovy zdi

Světová rarita, ze které se stavěly silnice

Svým složením se jedná o čedič, jehož součástí jsou krystaly, kterým se říká „vyrostlice“, a ty jsou z minerálu augit.  Tento kvalitní trvanlivý čedič se už císaři Josefu II. hodil na stavbu silnic. Už za jeho vlády se k tomuto účelu začal ze zdi těžit, a tak se těžil až do začátku 20. století. Teprve zásahem čínských geologů byla československá vláda upozorněna na jedinečnost této památky, jež by ze zemského povrchu neměla jen tak zmizet. A tak v roce 1923 byla těžba definitivně zakázána. Zeď je atypická svými vodorovně uloženými čedičovými sloupky, širokými místy až 2 metry, vysoká až 10 metrů a původní délka se odhaduje na úctyhodných 28 km! Dnes už zbylo jen několik stovek metrů této památky. Byly to, bohužel, lidé, kteří se téměř podepsali na jejím zničení.

Zdroj: Marie Čcheidzeová / CC BY-SA 4.0

Exkurze u Čertovy zdi

Autor: Tereza Marková

Sdílet

Mohlo by vás zajímat

Schöenbornský letohrádek v Praze zdobí obrázky rozpustilé Venuše

Nezapomenutelné hrady Čech a Slovenska