Kouzelným Maloskalskem na hrad Frýdštejn a Vranovský hřeben

Obec Malá Skála leží v malebném údolí Jizery asi 10 km severovýchodně od Turnova a 6 km západně od Železného Brodu. Obě tato města spojuje silnice I/10, při níž v obci najdeme parkoviště. Právě parkoviště Malá Skála-pod zámkem (50.6433511N, 15.1948911E) bude východištěm tohoto výletu. V sousedství parkoviště uvidíme most přes Jizeru, po němž vede červená a zelená turistická značka. Přejdeme tedy řeku a za mostem najdeme rozcestník Malá Skála-V Teplicích. Obě značky se tu stočí vpravo a sledují levý břeh. Když se po levé straně objeví novogotická kaple, najdeme hned za ní další rozcestník, tentokrát Malá Skála-kaple. Na tomto místě změníme barvu značky a budeme pokračovat po modré. Po několika krocích značka zamíří opět na most přes řeku. V místě změny směru tu uvidíme zdejší nejvýznamnější památku lidové architektury. Jmenuje se Boučkův statek.

Boučkův statek je částečně roubená selská usedlost (tzv. pojizerský statek), která se nachází na levém břehu řeky Jizery v dolní části Malé Skály. Jedná se o ucelený komplex někdejších obytných a hospodářských staveb. Centrálním objektem je patrový dům, z větší části roubený, v jehož zděné části se nacházely chlévy a další hospodářské prostory. Přízemní roubenou část lemuje podstávka. Na protější straně areálu je velká stodola, zepředu prostranství uzavírá malý roubený výměnek. Historická a kulturní hodnota Boučkova statku spočívá především v tom, že jeho podoba zůstala od přestavby v roce 1813 zachována prakticky bez jakýchkoli změn. Poslední majitelka statku zemřela v 70. letech 20. století. Nezanechala po sobě dědice ani poslední vůli a zchátralý statek tak přešel do majetku obce. Objekt navržený ke zbourání se v 80. letech 20. století však dočkal rozsáhlé rekonstrukce z prostředků televizní hry Mates a v r. 1988 byl zpřístupněn veřejnosti.

Po listopadu 1989 byla založena společnost Arva Patria, která v přízemí někdejšího statku zřídila lidovou hospůdku a v půdním prostoru postupně vybudovala rozsáhlou galerii moderního umění, kde jsou vystavena díla 120 českých umělců 1. i 2. poloviny 20. století. Prostory v nejvýše položené části Maloskalské galerie pod krovy Boučkova statku jsou vyhrazeny expozici z díla turnovského rodáka, výtvarníka Josefa Jíry (1929-2005). V někdejším výměnku vzniklo sezónní infocentrum, dvůr je v letních měsících využíván jako zahrádka místní restaurace.

Spolu s modrou značkou přejdeme most, překřížíme hlavní silnici a stočíme se vedlejší silničkou vlevo. Za objektem hotelu Kavka modrá odbočí vpravo do stráně a vytrvale stoupá. Na okraji osady Záborčí přetne silnici a dále stoupá až k rozcestníku Nad Malou Skálou-rozc. Modrá tady končí a my se dáme nejprve vlevo po červené. Neujdeme ani půl kilometru a jsme u rozcestníku Odbočka na Drábovnu-rozc. Ta odbočka je dlouhá asi jen 200 m, tak se po ní zajdeme podívat na zbytky skalního hrádku zvaného Drábovna (50.6301653N, 15.1750375E).

Ve skalách se tu nachází množství jeskyní a výklenků. Výzkumy prokázaly, že některé skalní převisy a jeskyně Drábovny byly osídleny již v mladší době kamenné, kdy do Čech přišlo nejstarší zemědělské obyvatelstvo. Pravděpodobně se sem vypravovali lovci za zvěří a zanechali tu po sobě zbraně, nástroje a zlomky keramiky. Stopy osídlení těchto míst jsou i z pozdní doby kamenné, ze sklonku doby bronzové a počátku doby železné. Ve středověku stál na čtyřech skalních blocích skalní hrádek střežící starou obchodní cestu údolím Jizery. Zachovaly se po něm otvory ve skále sloužící pro upevnění trámové konstrukce. Podle pověsti zde žil loupežník Dráb, který škodil lidem v okolí. Naštěstí tu po něm zůstalo jen pojmenování místa.

Po prohlídce Drábovny se vrátíme zpět až na rozcestí Nad Malou Skálou a budeme odtud pokračovat po červené dále lesem k rozcestí U Voděrad, kde se k nám přidá modrá. Obě značky vedou společně silničkou k rozcestí Frýdštejn-kaplička na jihovýchodním okraji obce Frýdštejn.

Stojí tu skutečně hezká kaplička Krista Trpitele z r. 1823, na jejímž oltáři stávala lidová řezba Krista symbolizující její zasvěcení. Ta však našla bezpečnější místo v turnovském Muzeu Českého ráje.

Obě značky nás povedou ještě chvíli k rozcestí Frýdštejn-zříc., odkud je to jen kousek do zříceniny hradu Frýdštejn, kterou si můžeme prohlédnout. Jeho okrouhlá věž je dominantou širokého okolí.

Hrad Frýdštejn stával na nevelkém pískovcovém ostrohu vybíhajícím ze skalního hřbetu asi 3 km od řeky Jizery a patřil k nejpozoruhodnějším skalním hradům v této oblasti. Na nejnižším konci ostrohu byl chráněn příkopem vylámaným ve skále. Na jeho dně jsou dosud zbytky kamenných sloupů, které nesly dřevěný, v poslední části padací most. Za branou bylo předhradí, kde stála především okrouhlá věž ukrývající studnu. Podobnou studniční věž měl v Čechách už jen Karlštejn a Potštejn pod Orlickými horami. Vedle věže stála kamenná stavba tzv. pivovaru, další stavby pro čeleď, stáje a kovárna byly dřevěné. Ve vnitřním hradu byly dvě obytné budovy. Vzhledem ke stísněnému prostoru byly využity i skalní bloky, v nichž byly vydlabány světničky sloužící jako komory, zásobárny a kuchyně. Na nejvyšším místě skály stojí velká okrouhlá věž, ještě nyní vysoká asi 15 metrů. Jako všechny hradní věže měla vchod v patře asi 7 metrů nad terénem, z druhého patra stráže sledovaly okolí.

Počátek dějin Frýdštejna je zahalen mlhou. Roku 1376 koupil okolní panství Jan z Biberštejna, jehož rod pocházející z Míšně je nejčastěji považován za zakladatele hradu. Biberštejnové tehdy vlastnili také Frýdlant. Ze stavební dispozice lze usuzovat, že Frýdštejn byl postaven začátkem 14. století.

Po několika drobných zemanských rodech přišel na Frýdštejn v roce 1409 nový pán. Bohuš z Kováně pocházel z Podbezdězí a stejně jako okolní šlechta kromě Valečovských byl tvrdý katolík. Za husitských válek podával zprávy o vojenské situaci do Lužice, která byla důležitým spojencem katolického panstva. Stejně to ostatně dělali Vartenberkové na Ralsku. Panu Bohušovi to vyneslo obležení hradu husity v roce 1432. Po měsíčním obléhání Frýdštejn zachránil slibem, že napříště již nebude táborům ani sirotkům škodit. Později dokonce přestoupil ke kalichu a stal se oddaným přívržencem Jiřího z Poděbrad. Vyplatilo se mu to. Žil na svém hradě až do roku 1460 a svůj majetek značně rozmnožil.

Na Frýdštejně se pak zase střídaly méně významné šlechtické rody až do roku 1540, kdy ho koupil Jan z Vartenberka, pán na Zvířeticích. Jeho syn Adam se však roku 1547 přidal k odboji proti Ferdinandovi I. a jeho statky byly zkonfiskovány ve prospěch královské koruny. Frýdštejnské panství bylo připojeno k Českému Dubu a tento spojený majetek král v roce 1556 prodal Janovi z Oprštorfu. To byl poslední šlechtic, který se po Frýdštejnu ještě psal. Své panství však postupně rozprodal a starý hrad tak ztratil postavení správního střediska i strážní funkci. Byl opuštěn a za několik desetiletí již nebyl obyvatelný. Jen za třicetileté války posloužil ještě jako úkryt uprchlíků, kteří pro víru museli opustit zemi, a také zběhů z různých armád, které procházely krajem. Zubu času odolala především pevná věž a skalní místnosti. Romantickou zříceninu odkoupil od knížat Rohanů roku 1892 Okrašlovací spolek v Turnově, který dal zabezpečit zbylé zdivo a provést průzkum na území hradu. Všechny cenné nálezy byly uloženy v turnovském Muzeu Českého ráje.

Nyní je hrad v majetku obce Frýdštejn, dříve zvané Zásada, která během turistické sezóny umožňuje placenou prohlídku zřícenin včetně výstupu na opravenou a zdaleka viditelnou věž. Romantické prostředí často využívají filmaři, nejznámější roli sehrál Frýdštejn asi jako sídlo čarodějnic ve filmové pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci.

Po prohlídce hradu se vrátíme na červenou značku a budeme po ní pokračovat klesajícím Vranovským hřebenem. Brzy se u cesty setkáme s prvními objekty, souvisejícími s budováním romantického Pantheonu na hradě Vranov v 1. polovině 19. století, jako jsou např. Přemyslova mohyla, Brána Pantheonu nebo Sarkofág. U rozcestníku Pantheon najdeme vstup do zřícenin skalního hradu Vranov.

Hrad Vranov na impozantním, strmém a rozeklaném pískovcovém útesu nad pravým břehem Jizery vybudoval kolem roku 1425 Heník z Valdštejna jako jeden z nejmladších hradů v této oblasti. Skupina skal mu poskytla velmi protáhlou plochu o délce 400 m a šířce nejvýše 40 m, příkré srázy téměř na všech stranách často nahradily hradby a byla tu též studna. Nad sklepeními vytesanými do skal stály převážně dřevěné obytné budovy, na nejvyšším skalisku pak dřevěná hradní věž v místě dnešního kříže. Hrad byl pojmenován podle starší vsi Vranové na protějším břehu řeky, od počátku byl však také nazýván Skály nad Jizerou.

Hrad zůstal v majetku štěpanické větve Valdštejnů přes sto let, aniž byl nějak zasažen válkami husitského 15. století. Když ho v roce 1538 Jindřich z Valdštejna prodal Janovi z Vartenberka, už jako panské sídlo vlastně nesloužil. Místo nepohodlného hradu Valdštejnové obývali tvrz v údolí pod hradem, kterou si postavili kolem roku 1500. Vartenberkové, kteří koupí získali ohromné panství čítající téměř 60 vsí a řadu dalších dvorů, si sídlo upravili na prostý zámek a vybudovali též pivovar.

Rodu Smiřických, který panství získal roku 1615, byl majetek pro účast ve stavovském povstání zkonfiskován a Albrecht z Valdštejna Vranov přenechal roku 1628 jako zástavu plukovníku Mikuláši Desfoursovi, sídlícímu na Hrubém Rohozci. Novou kapitolu v dějinách starého hradu však začal psát od roku 1802 textilní podnikatel a velkoobchodník Römisch.

Franz Zacharias Römisch, rodák z Mikulášovic, tehdy ovšem Nixdorfu u Šluknova, nesmírně zbohatl jako dodavatel punčoch pro rakouskou armádu, takže si nejen mohl koupit panství, ale získal i šlechtický titul. Přestavěl empírově své zámecké sídlo, okolí upravil na přírodní park, proslul jako zakladatel škol a nadací, podporoval rozvoj ovocnářství a v roce 1813 založil i okrouhlý lesní hřbitůvek, na němž je jen asi desítka hrobů, mezi nimi i jeho nebo zdejší rodačky, spisovatelky Jarmily Glazarové (1901-1977), dcery zámeckého správce.

Römisch však byl především velký romantik. Nechal upravit příchod ke zbytkům hradu a vybudoval úchvatnou skalní vyhlídku nad řekou, nyní nazývanou Zahrádka. V prostoru vlastního hradu a na přilehlém skalním hřebenu pak začal budovat jakýsi památník slavných osobností, dnes označovaný jako Pantheon. Umístil sem množství pomníků, nápisů, fiktivních náhrobků a letopočtů, které připomínají bájné i historické osobnosti, umělce, básníky a spisovatele. Najdeme tu jména bojovníků proti Napoleonovi, bájných postav z českých dějin od kněžny Libuše až po postavy z Rukopisů, místo tu mají čeští panovníci, ale třeba i Shakespeare, Goethe, Rabelais nebo Cervantes. Sochařské práce provedl Franz Seraph Johann Nepomuk Pettrich (1770-1844), sochař německé národnosti původem z Třebenic v Českém středohoří, působící převážně v Drážďanech. Záměr byl dokončen roku 1826 vybudováním novogotického letohrádku v podobě kaple, nynější dominanty skalního hřebenu. Uvnitř placeného území najdeme i možnost občerstvení a můžeme skalní stezkou vystoupit až k vrcholu nejvyšší skály, na němž je umístěn zdaleka viditelný dřevěný kříž. Podle jedné z pověstí tu snad kdysi milenci ukončili svůj život z nešťastné lásky. Römischovi nástupci však již jeho romantické nadšení nesdíleli a areál chátral. Největší skalní hrad u nás je nyní v majetku obce Malá Skála a v turistické sezóně přístupný veřejnosti.

Po prohlídce hradu se vrátíme na trasu červené značky a pokračujeme po ní. Už po několika krocích však přicházíme na místo, kde ze základní trasy vychází červená odbočka ke skalní vyhlídce, nyní nazývané Zahrádka. Ta odbočka rozhodně stojí za to, ale nelze ji doporučit každému. Končí totiž sice můstkem k zabezpečené vyhlídce, avšak na skále, která spadá kolmo dolů k silnici a řece Jizeře. Rozhled je z ní skutečně nádherný.

Když se vrátíme na základní trasu, červená nás svede prudce dolů a octneme se u rozcestníku Malá Skála-Pod Pantheonem v sousedství parkoviště, z něhož jsme vyšli. Máme za sebou asi 10 km místy náročnějším terénem, ale výlet by tu neměl skončit. Měli bychom se ještě podívat na další místa spojená s panem Römischem. Není to daleko, ale do kopce. Od posledního rozcestníku stoupá zelená značka silnicí a zkracuje si její zákruty. Brzy v jedné zatáčce spatříme za železnými vraty budovu zámku, kde kdysi Zacharias Römisch žil. Dnes je majetkem zahraniční společnosti a proto se na něj můžeme dívat jen zdálky. Raději budeme pokračovat dále po zelené, která nás zakrátko dovede k malému lesnímu hřbitůvku.

Na tomto panském hřbitůvku, založeném roku 1813, odpočívá pod náhrobkem v podobě výklenkové kaple muž, který se zasloužil o současnou podobu zříceniny skalního hradu Vranova. Jmenoval se Franz Zacharias Römisch (1757-1832). Kromě jeho hrobky s alegorickou sochou Víry, kterou vytvořil sochař Pettrich, známý již z Pantheonu, tu najdeme jen několik dalších hrobů pozdějších majitelů, panských úředníků a zaměstnanců zámku. Jednoho si určitě všimneme. Náhrobní kámen nese jméno spisovatelky Jarmily Glazarové, která se na Malé Skále roku 1901 narodila jako dcera zámeckého správce.

Z tohoto tichého místa už zbývá jen se stejnou cestou vrátit k východišti výletu. Vycházkou na lesní hřbitov jsme si výlet prodloužili o 2 km.

 

Použité zdroje: