Les hortillons d'Amiens - zahradníci na vodě
15. duben 2021 | Milan Caha 2.8 min | Cestování
Když jsme se rozhodli při své cestě po severu Francie, Normandii a Bretani zastavit v Amiens, věděli jsme, že nás čeká malebné město s řadou památek, v čele s katedrálou Notre-Dame, největší vrcholně gotickou katedrálou ve Francii. Gotických katedrál jsme cestou viděli mnoho – včetně těch nejslavnějších v Chartres a v Remeši. Amiens nám ale nabídlo něco opravdu překvapivého, co jsme jinde nepotkali – Les hortillonnages d'Amiens.
Jen několik set metrů od katedrály v Amiens je jiný svět. Svět ticha a klidu, zeleniny a květin, pitoreskních zákoutí, říčních ramen i stovek kanálů, řádu i divoké přírody, která se vytrvale zmocňuje kousků krajiny, které člověk dočasně ponechal jejímu osudu.
Příběh hortillonnages (v pikardštině, místním galo-románském jazyce, „Zahrádek“) se začal psát už v době římské, kdy se Amiens ještě jmenoval Samarobriva („Most přes řeku Somu“, v jazyce galského kmene Ambiani, kteří dali pro změnu jméno dnešnímu městu). Už tehdy se v močálovité krajině a na ostrůvcích v ramenech řeky Somy usazovali lidé a začali nehostinné prostředí postupně přetvářet. Od středověku oblast hostí stovky drobných zahrádek a políček, na umělých ostrůvcích protkaných kilometry a kilometry přírodních a umělých kanálů. Jejich obyvatelé, označováni jako „les hortillons“, pravidelně prodávali zeleninu a květiny na „vodních trzích“, z lodí přímo na hladině Somy. V roce 1762 zde bylo 47 pěstitelů, kteří tvořili dobře organizovanou a hierarchicky řízenou komunitu s vlastními pravidly, která měla monopol na zásobování města Amiens zeleninou. Toto povolání se dědilo z otce na syna, v průběhu staletí zde žily celé dynastie zahradníků. V 19. století se produkcí zeleniny na ostrůvcích živily už stovky lidí.
Moderní doba si ale i zde vybrala svou daň – v průběhu 20. století živnost ostrovních zahradníků téměř zanikla, hospodáři své pozemky opouštěli a město se rozrůstalo. Z původní rozlohy hortillonnages přibližně 10 000 hektarů odolalo do dneška rozvoji města pouhých 300 hektarů. V roce 1974 oblast protnula stavba silnice. To bylo impulsem k tomu, aby v roce 1975 založil místní fotograf Nisso Pelossof spolek na záchranu tohoto unikátního místa, kde se přírodní krajina harmonicky potkává s krajinou vytvořenou činností člověka. Spolek se stará o údržbu břehů, mostků a cest v oblasti, organizuje tradiční vodní trhy, od roku 1982 organizuje vyjížďky na „barque à cornet“, tradičních lodích se zvednutou zádí, pro místní zájemce i pro turisty. Oblast se ale stále mění. Na mnoha místech mají kanály dnes přírodě blízký charakter, skladba fauny a flory tu je neobvykle bohatá. Svému původnímu účelu dnes slouží už jen asi 25 hektarů zelinářských polí, na kterých ekologicky hospodaří 10 posledních hortillonů. Většina zahrádek dnes slouží k rekreaci, část byla přeměněna na umělecká a ekovýchovná centra, dokonce se zde objevuje i možnost velmi netradičního ubytování.
Oblast je dobře dostupná z centra města. Můžete si vybrat mezi návštěvou na tradičních člunech „barque à cornet“, motorových lodích, kajacích či si hortillonnages můžete projít po sítí stezek a mostů. My jsme k prohlídce oblasti využili pěších tras, komerční projížďka na loďkách nás nelákala. Nelitovali jsme, vyhnuli jsme se davům turistů (údajně až 300000 ročně), odměnou nám byla klidná procházka a mnoho zajímavých pohledů v místech, kam turistické plavby nesahají.
Galerie
