Hostivické rybníky – přírodní památka za okrajem hlavního města

Vesnice Hostivice vznikla na místě lesa někdy ve 13. století a prvně je zmíněna roku 1277. Západně od ní ležela starší ves Litovice, původně zvaná Letovice, která je doložena od roku 1213 a byla rozložena kolem gotické tvrze.

Budova tvrze v Litovicích se podivuhodně dochovala do dnešních dnů. Nechal ji postavit po roce 1330 pražský biskup Jan IV. z Dražic a projevují se na ní prvky vyspělé francouzské gotiky, kterou Jan poznal za svého dlouholetého pobytu u papežského dvora v Avignonu. Později byla tvrz vícekrát přestavována. Začátkem 18. století byla v barokní době upravena na sýpku. Počátkem 20. století ještě část tvrze sloužila k bydlení. V současnosti je součástí soukromého areálu, je prázdná a nepřístupná. Majitel ji alespoň zabezpečil proti dalšímu chátrání.

V roce 1950 byla ves Litovice připojena k Hostivici. Původní litovická zástavba kolem tvrze, zvaná Staré Litovice, se v průběhu 20. století rozšířila východním směrem, takže ves stavebně zcela splynula s Hostivicí. S Litovicemi však byly současně připojeny také dvě vsi, které se nacházejí na litovickém katastrálním území, a to Břve a Malý Jenč neboli Jeneček. Zatímco Jeneček také stavebně splynul, Břve zůstávají poněkud odděleny na jihozápadním okraji území. Takto rozšířená Hostivice byla roku 1976 povýšena na město.

Územím města protéká Litovický potok, který pramení západněji na území sousedního města Chýně, kde napájí dva rybníky. Také na území Litovic napájí rybniční soustavu, která se v současnosti skládá ze tří rybníků. Potok pak pokračuje k východu územím Hostivice a za retenční nádrží Strnad vstupuje na území Prahy. Protéká Ruzyní a Libocí a pak se jeho tok ve Vokovicích stáčí vlevo do rekreační nádrže Džbán. Z ní vytéká již pod názvem Šárecký a končí jako levostranný přítok Vltavy.

Rybniční soustava s okolními mokřady a lesy na katastru Litovic byla roku 1996 prohlášena přírodní památkou pod názvem Hostivické rybníky. O rok později byla ochránci přírody zřízena naučná stezka, která chráněným územím prochází. Je dlouhá necelé tři kilometry a je na ní osm zastavení. Stezka je značena značením obvyklým pro naučné stezky, tedy zelenobílým, úhlopříčně děleným čtvercem. Místa jednotlivých zastavení jsou navíc označena pořadovým číslem pod značkou. Obvyklé informační panely se tu nenacházejí, protože byly soustavně ničeny vandaly. Podrobné informace jsou proto uvedeny jen v průvodci vydaném Českým svazem ochránců přírody Hostivice, případně na internetových stránkách. Stezka začíná u severního okraje hráze Litovického rybníka.

Litovický rybník je největší ve zdejší rybniční soustavě, která vznikla zatopením zdejších bažinatých luk. Jeho rozloha je udávána mezi 18 a 19 hektary. Vznikl patrně ve 14. století, kdy zdejší území patřilo cisterciákům. Ti patřili mezi přední budovatele rybníků.

Zdejší rybníky získaly na důležitosti za vlády císaře Rudolfa II., kdy byly přetvořeny na zdrojovou oblast vodovodu zásobujícího Pražský hrad užitkovou vodou. Po Rudolfově smrti byl však císařský dvůr přenesen do Vídně, zájem o vodovod upadl a v průběhu 19. století byly některé rybníky zrušeny, mezi nimi i Litovický.

Zájem o hradní vodovod byl obnoven po roce 1918, kdy se Pražský hrad stal sídlem prezidenta nově vzniklé Československé republiky. Během úprav hradu a hradních zahrad došlo i na úvahy o obnově vodovodu. V letech 1924-1926 byl obnoven také Litovický rybník v současné podobě a při něm vznikl lesopark zvaný Stromečky.

Nyní se už můžeme vydat na procházku po naučné stezce, která začíná v Litovicích na severním břehu rybníka, podle nějž prochází Litovická ulice a vede řada topolů, vysazených právě při obnově rybníka téměř před sto lety.

Vyjdeme po hrázi, po níž vede zpevněná cesta. Najdeme tu první zastavení naučné stezky, které připomíná historii Litovického rybníka. Na jeho břehu tu stojí obdélná kamenná budova, tzv. kaberna, která ukrývá výpustní zařízení. Dům na konci hráze u lesa je bývalý litovický mlýn, který je však podstatně přestavěn. Pohlédneme-li odtud přes rybník, uvidíme za ním vyčnívat třípatrovou stavbu litovické gotické tvrze.

Druhé zastavení připomíná někdejší lesopark Stromečky, založený ve 20. letech 20. století, který dostal pojmenování podle tehdy malých stromů. Z původních parkových úprav však přetrvaly jen zbytky a někdejší lesopark je obhospodařován lesnicky. Průvodce na tomto místě připomíná ještě některé savce, které lze u rybníka zahlédnout. Jde především o ondatru pižmovou, která byla na počátku 20. století dovezena ze Severní Ameriky na Dobříš, odkud se rychle rozšířila po celém území státu. Živí se převážně vodními rostlinami. Za letních večerů tu lze pozorovat až deset druhů netopýrů.

Třetí zastavení naučné stezky se nachází u jihovýchodního okraje Litovického rybníka, kde stojí dřevěná ptačí pozorovatelna. Rybník je totiž vyhledávaným hnízdištěm vodního ptactva, zejména jeho jižní břeh, který obklopuje les, a jsou tu rozlehlé rákosiny. Na vodní hladině můžeme pozorovat divoké kachny, různé druhy potápek a poláků, slípky, labutě a lysky. Pro další druhy vodních ptáků je rybník zastávkou během jarních a podzimních tahů. Ptačí pozorovatelna při založení stezky ještě neexistovala. Byla postavena později. Zřejmě proto se tu zachovala jediná informační tabule. Původní zastavení číslo 3 bylo totiž věnováno sousednímu mokřadu Chobot. Ze starých map vyplývá, že šlo původně o zátoku Litovického rybníka, od něhož je nyní oddělena cestou a obtokovou strouhou Litovického potoka. Mokřad je rákosina uprostřed olšiny s malými částmi vodní plochy. Chobot byl v 20. století znám jako sídlo významné hnízdní tisícihlavé kolonie racků chechtavých, která se však v průběhu 90. let přesunula kamsi mimo území Hostivice. V poslední době se tu však opět začaly objevovat jejich malé skupiny.

Za Chobotem naučná stezka překříží komunikaci od jižního okraje Hostivice, po níž vede cyklotrasa, a vystoupí k hrázi dalšího rybníka, který je jako jediný po celém obvodu obklopen lesem. Ten les se jmenuje Bažantnice. V 19. století tu skutečně bývala oplocená bažantnice císařského velkostatku, která sloužila jako reprezentační honitba. Rybník, který se rozkládá na 13 hektarech, se odedávna nazýval Kala a je tak uváděn prakticky ve všech materiálech. Už na plánu hradního vodovodu z roku 1723 je označen německy jako Kalla Teich. Z neznámých důvodů byl pro něj v posledních letech zaveden název Kalý rybník. Patrně vadilo, že neměl v názvu adjektivum jako ostatní dva.

Na hrázi Kalého rybníka je čtvrté zastavení naučné stezky. Lesy kolem rybníka jsou historicky nejstarší na území přírodní památky. Okolí rybníka je využíváno i k myslivosti. Žijí tu především divoké kachny a bažanti, dále pak zajíci, srnčí a černá zvěř. V přirozeném typu okolního lesa převládal dub, buk a habr, v poslední době sem však byla zavlečena řada cizokrajných dřevin, zejména ze Severní Ameriky.

Kalý rybník je stejně jako ostatní rybníky v oblasti rybářsky využíván. Kromě kapra je tu vysazován zejména lín, cejn, candát, štika a sumec. Stejně jako na Litovickém rybníku tu můžeme pozorovat řadu vodních ptáků.

Litovický potok, který mimo místních drobných pramenů napájí všechny zdejší rybníky, protéká mělkým údolím, jehož dno tvoří prvohorní břidlice. Vyvýšená místa v oblasti jsou tvořena druhohorními pískovci. Jedno takové místo se nachází i nad severním břehem Kalého rybníka. Na skalce tu stával od 19. století zřejmě jako ozdoba honitby novogotický gloriet, po roce 1980 byl však zbořen. Až v 70. letech 20. století bylo zrušeno oplocení Bažantnice, která se stala volně přístupným a lesnicky obhospodařovaným lesem. Zajímavostí na hrázi Kalého rybníka je ještě nejmohutnější dub v tomto kraji.

Trasa naučné stezky z hráze sejde okrajem lesa do ulice U Obory na východním okraji vsi Břve a po ní vyjde na silnici spojující Břve s pražským Sobínem. Vpravo vede silnice pod názvem Hájecká ulice po hrázi Břevského rybníka k centru vsi. Na hrázi vidíme okrouhlou kamennou stavbu kaberny z roku 1932, v níž se ukrývá výpusť. Vytéká tudy Litovický potok směrem do Litovického rybníka. Naučná stezka však zamíří krátce vlevo po silnici a přejde po mostě přeliv, kterým při zvýšeném stavu vytéká přebytečná voda do Kalého rybníka. Tato umělá vodoteč byla vybudována počátkem 18. století, když byla ves v majetku hraběte Karla Jáchyma Bredy a nyní slouží jen jako protipovodňové opatření. Stezka poté odbočí na východní břeh rybníka. V místech, kde je dnes autobusová otočka a dětské hřiště, byla za první republiky vybudována písečná pláž a zařízení koupaliště. V té době byl Břevský rybník vyhledávaným rekreačním místem, zejména Pražanů. Po druhé světové válce však s poklesem kvality vody jeho sláva pohasla a po někdejším koupališti už prakticky nic nezbylo. Na opačné straně cesty však vznikl novodobý sportovní areál s halou, restaurací a ubytovacím zařízením.

V těchto místech najdeme také 5. zastavení naučné stezky, věnované právě Břevskému rybníku, který se rozkládá na téměř 10 hektarech. Dozvíme se i vysvětlení neobvyklého názvu Břve, který vznikl podle dřevěných břeven pokládaných na zdejší cesty, aby byl umožněn průchod mokřinami a bažinami. Vesnice Břve, německy zvaná Steg, je ze všech částí města Hostivice nejstarší. Byla doložena již roku 1184 jako majetek cisterciáckého kláštera v bavorském Waldsassenu a v poslední době byla nalezena zmínka o ní dokonce již z roku 1158. Byla to vždy však jen nevelká ves. I nyní tu žije jen něco přes sto obyvatel.

Stezka pokračuje dále jižním směrem a odklání se od rybníka. Mezi rybníkem a cestou se rozkládá pískovcové návrší Krahulov. Právě tady a na vyvýšenině, kde se nyní nachází centrum Břví, bylo archeologicky doloženo nejstarší osídlení místa, chráněného okolními bažinami.

Poté se trasa ostře lomí vpravo a sleduje jižní hranici chráněného území. Vlevo od místa zlomu si můžeme všimnout mokřadu zvaného Nekejcov, který vznikl na místě zrušeného mělkého rybníka, doloženého ještě v 18. století. Byl napájen drobným přítokem Břevského rybníka. Tento pozemek se nikdy nepodařilo odvodnit a proto byl ve 20. století zalesněn. Téměř nepřístupný mokřad se stal bezpečným útočištěm ptactva a zvěře.

Stezka pokračuje jižně od Břevského rybníka k zastavení č. 6, zvanému Břevská rákosina. Pás rákosin, který se táhne k západu až ke Strahovskému rybníku na území města Chýně, je botanicky velmi významnou plochou a zároveň hnízdištěm mnoha druhů ptáků jako jsou rákosníci, strnadi nebo pěnice. Je tu možno vidět i dravce jako moták nebo jestřáb.

U vojenského objektu a zahrádkářské osady se trasa lomí vpravo a sleduje zdálky západní břeh Břevského rybníka. Tady najdeme 7. zastavení naučné stezky, zvané Rašelinné jezírko. Je to místo, kde se od konce 19. století téměř 50 let těžila rašelina. Její vrstvy tu dosahovaly mocnosti až šesti metrů. Pozůstatkem po těžbě je jezírko, které nyní slouží především sportovnímu rybolovu.

Za jezírkem trasa překročí Litovický potok, který od západu přitéká do Břevského rybníka. Potom mineme 8. zastavení věnované péči o chráněné území a vstoupíme od západu do Břví, kde značená stezka končí u zastávky autobusů, které je možno využít k návratu. Ušli jsme však jen necelé tři kilometry, takže můžeme snadno pokračovat ještě kilometr a doplnit stezku na okružní.

Když vyjdeme ve Břvích na silnici, uvidíme po levé straně kamenný krucifix, kterým místní ozdobili svou ves roku 1885. Hned za tímto křížkem odbočíme vlevo do ulice U Ovčína a vstoupíme do historického centra vsi.

Na malé návsi si všimneme drobné vesnické zvoničky. Zděná hranolová stavbička je zakončena dřevěným zastřešením kryjícím zvonek. Péčí města byla roku 2018 restaurována.

Ulice U Ovčína se pak stáčí vlevo. Když skončí po levé straně zástavba, můžeme spatřit v zahradě moderní stavbu kaple Panny Marie, Hvězdy evangelizace, která byla postavena v roce 2016 podle projektu arch. Anny Hájkové. Říká se jí též televizní kaple, protože je využívána Televizí Noe k natáčení pořadů. Provozovatel této televize, která má hlavní sídlo v Ostravě, získal od soukromé majitelky areál přilehlého statku čp. 1067. V roce 2022 tu bylo zřízeno pražské studio této televize, zvané Don Bosco, se zázemím, v jehož sousedství je plánováno zřízení tzv. Biblické zahrady. Její součástí bude i zmíněná kaple.

Ulice U Ovčína je slepá a končí otočkou, za níž se nachází ještě několik rodinných domků. Když na tomto místě odbočíme z otočky vpravo kolem hospodářských objektů, jejichž střechy jsou pokryty solárními panely, octneme se na polní cestě, která nás bezpečně povede otevřenou krajinou mezi poli a loukami s pásy křovin až k mokřadu v Sádkách. Tento mokřad je patrně pozůstatkem některého dávného rybníka. Nyní je zarostlý křovinami a vrbami. Pramení v něm drobné potůčky, které se vlévají od západu do Litovického rybníka.

Za mokřadem již vstoupíme do ulice U Sádek na okraji Starých Litovic. Když po 70 metrech odbočíme vpravo do ulice K Rybníku, dojdeme k topolové aleji, která lemuje severní břeh Litovického rybníka. Tato alej nás dovede k výchozímu bodu naučné stezky, kde čtyřkilometrová procházka začala a také končí.

Hostivické rybníky s kouskem hezké chráněné přírody jsou dobře dostupné z Prahy. V blízkosti začátku naučné stezky se nacházejí zastávky autobusů, vyjíždějících od stanice metra B Zličín. Je to jednak zastávka Hostivice, Sportovců linky 306 a jednak zastávka Hostivice, Staré Litovice linek 336 a 347.

 

 

 

Použité zdroje: