Putování po stopách básníka Karla Hynka Máchy trochu jiným Máchovým krajem

Starobylé obce Sedlec a Prčice se po 2. světové válce spojily a od roku 1994 mají status města. Starší Prčice s románským kostelem sv. Vavřince proslula jako sídlo předka rozvětveného rodu Vítkovců. Vítek z Prčice je hrdinou pověsti, v níž rozdělil svůj majetek mezi pět synů a každému udělil znak pětilisté růže jiné barvy. Ještě více je však Prčice populární díky dálkovému pochodu, který vznikl jako studentská recese v roce 1966 a jeho obliba od té doby neklesá.

Sedlec je sice jen nepatrně mladší, ale působí svou zástavbou značně moderněji. Kostel sv. Jeronýma, který dominuje Náměstí 7. května, je románského původu. Byl však zcela znehodnocen novorománskou přestavbou, která byla dokončena v roce 1899. V jeho blízkosti najdeme turistický rozcestník Sedlec-nám. (49.5729622N, 14.5329803E) a na sedleckém náměstí jistě také najdeme místo k zaparkování.

U rozcestníku si vybereme zelenou značku, která vyjde společně s modrou z náměstí Komenského ulicí. Neujdeme ani půl kilometru, když po pravé straně uvidíme novodobou sochu Vítka z Prčice. Jeho jméno nese i společnost s ručením omezeným, která se postarala nejen o sochu, ale provozuje i Muzeum rodu Vítkovců a pivovar, které se nacházejí za ní.

Zelená s modrou pokračují nejprve po silnici a pak stoupající polní cestou až k nedalekému poutnímu místu, kde je rozcestník Ježovka-kaple. Je tu mariánská kaplička tvořená jednoduchým pilířem s dvojitým křížem na stříšce. V horní části je výklenek s lidovou soškou Madony a letopočet 1832. Ve studánce pod kapličkou vyvěrá slabý pramen, jehož voda byla pokládána za léčivou. U kaple se značky rozcházejí, modrá odbočuje vlevo a naše zelená pokračuje kolem vrchu Porostlý směrem na Kvasejovice. Cestou mine po levé straně výklenkovou kapličku a k další dojde u rozcestníku Kvasejovice. Tady vstoupíme na silnici a značka se stočí vlevo do vsi.

Kvasejovice jsou prastará ves, kterou již roku 1045 kníže Břetislav I. daroval břevnovskému klášteru. V 16. století tu stála i renesanční tvrz, ale v pobělohorské době zmizela beze stopy. Na turistickém rozcestí jsme sice mohli zahlédnout žlutou, ale naše zelená pokračuje dále silnicí vzhůru až ke křižovatce u Matějova, kde je autobusová zastávka a turistický rozcestník Matějov-bus. Do vsi však nepůjdeme a dáme se vpravo po červené značce příjemnou polní cestou a okrajem lesa. Když dojdeme k turistickému rozcestí Na Bráně, přidá se k nám zleva žlutá. Vstoupíme do lesa a stoupáme až k místu, kde najdeme rozcestník Zvěřinec-odb. U něj začíná krátká, červeně značená odbočka ke zřícenině hradu Zvěřinec.

Zvěřinec nebyl nijak velký hrad a jeho historie nebyla dlouhá. Vznikl na stejnojmenném skalnatém ostrohu nejspíš v polovině 14. století, jeho první známý majitel Mareš čili Martin ze Zvěřince je připomínán k roku 1362. Na počátku husitského hnutí tu seděl Václav ze Zvěřince, Husův přítel a stoupenec. Podle lidové tradice tu Hus pobýval a kázal na řadě míst v okolí. V každém případě Václav ze Zvěřince připojil svou pečeť na stížný list, který české panstvo zaslalo do Kostnice po Husově upálení. Hrad pak už neměl dlouhého trvání, po roce 1450 byl pobořen a opuštěn zřejmě za odboje panské jednoty proti Jiřímu z Poděbrad.

Hrad Zvěřinec tvořila trojkřídlá budova s obdélným dvorem. Na třech stranách byl chráněn hlubokým vyzděným příkopem, pouze východní strana na příkré stráni hrazení nepotřebovala. Na jih od hradu leželo rozsáhlé předhradí, kde jsou dosud patrné zbytky valů, základů brány a několika hospodářských stavení. Hrad neměl studnu, jako zdroj vody musely být využívány dva rybníčky ve svahu. To patrně také přispělo k jeho zkáze.

Z vlastního hradu se do dnešní doby nezachovalo prakticky nic. Z hradní skály býval krásný výhled do sedlecké kotliny, bohužel už značně zarostl. Je to však místo jako stvořené pro romantiky. Proto nás nepřekvapí, že na jedné skále najdeme pamětní desku, kterou sem zasadili v roce 1938. Je na ní nápis: „Zde dlíval a sny své spřádal K. H. Mácha, pěvec Máje, smutný student z Měšetic“. Měšetice se nazývá jedna z vesniček v kotlině pod kopcem a my tam také zamíříme. Mácha byl na Zvěřinci několikrát a je velmi pravděpodobné, že ve zříceninách i přespával.

Rozcestí u Zvěřince je dobře známo účastníků dálkového pochodu Praha-Prčice, protože tu pravidelně bývá kontrolní bod na některé z tras. Červená i žlutá odtud spěchají dolů k rozcestníku Zadní Boudy ve stejnojmenné osadě, kde se rozejdou. Zatímco červená zamíří po místní silničce vlevo, my se dáme vpravo po žluté. Na křižovatce s autobusovou zastávkou Sedlec-Prčice, Malkovice nesmíme přehlédnout, že značka uhýbá vlevo do vsi mezi zástavbu a překříží údolíčko. Na dalším rozcestí, kde najdeme přístřešek a kapličku, se značka dá vpravo a vyjde ze vsi. Asi po 200 m pak žlutá opouští asfaltovou silničku a pokračuje přímo travnatou cestou do Kvasejovic.

Na tomto místě opustíme turistické značení a až do cíle se spolehneme na vlastní orientační smysl. Není to tak těžké. Asfaltová cesta nás povede vlevo vzhůru a asi po 750 m vyústí na silnici v místě autobusové zastávky zvané Sedlec-Prčice, Malkovice rozc. Je tu i čekárna. Na silnici však ani nevstoupíme. Ještě před zděnou čekárnou se nás ujme vozová polní cesta, která vede mírně vlevo. Po levé ruce budeme mít louku využívanou k tréninku motokrosových jezdců. Před koncem této plochy se cesty dělí. Jedna se zvolna stáčí vlevo a obchází téměř po vrstevnici kopec. My se však budeme držet pravé cesty, která klesá v přímém směru okrajem pole.

Před námi se otevírá nádherný rozhled do široké kotliny, v níž vpravo vidíme Sedlec se špičatou věží kostela a více vlevo Prčici, jejíž kostel má věž s bání. Náš pohled v přímém směru rozhodně upoutají obrovské paraboly střediska družicových spojů, které bylo vybudováno roku 1974 jako první u nás, samotné paraboly zaměřené na stacionární družice byly postupně instalovány od roku 1992. Vpravo od něj v údolí leží ves Měšetice. Vlevo za polem se nachází malá vesnice Lidkovice. Právě od ní přijde zleva silnička, do které naše cesta vyústí. Po ní dále klesáme volnou krajinou a vyjdeme na hlavní silnici ze Sedlčan (II/120). Dáme se po ní vpravo a vstoupíme do vsi Měšetice.

Po několika krocích mineme místní autobusovou zastávku a dorazíme na náves. Vlevo je možno v zahradě vedle domu č. p. 24 vidět okrouhlé tvrziště obklopené příkopem, jediný pozůstatek tvrze, která v Měšeticích stála ve 13.-15. století.

Vpravo se pak na návsi nachází hezky udržovaná kaplička ve skupině stromů. Je zasvěcena sv. Petru a Pavlovi a pochází z 1. poloviny 19. století. Na třech stěnách kapličky najdeme pamětní desky. Jedna připomíná oběti světových válek, druhá pak Karla Stibora, synka ze statku č. p. 2, který se sice vyučil zámečníkem, ale učarovala mu letadla a tak se stal pilotem. Na počátku 2. světové války uprchl do zahraničí a ve Velké Británii byl přijat do proslulé stíhací perutě. Bohužel už po třech měsících tragicky zahynul při srážce dvou letounů na podzim roku 1940.

Nejvíc nás však bude zajímat třetí deska. Dočteme se, že tady v otcově rodišti trávil až do roku 1830 prázdniny Karel Hynek Mácha (1810-1836). Tehdy si však říkal ještě tak, jak byl pokřtěn, tedy Ignác. Jak se můžeme dozvědět z hezkých knížek Ivany Mudrové „Kam značky nevedou“, do Měšetic se přistěhoval kovář Matěj Mácha z Krásné Hory nad Vltavou někdy během svého 84letého života, pronajal si tu panskou hospodu a zemřel roku 1750. Jako hospodský tu pak působil jeho syn František, ale z neznámých důvodů mu pronajatou hospodu vrchnost odňala, takže dožil v bídě jako podruh ve statku č. p. 24. František pak měl syna Antonína (1769-1843), který se vyučil mlynářem v nedalekém Strnadovském mlýně poblíž silnice do Jesenice a Sedlčan. Právě ten se stal otcem později proslulého básníka. Student Mácha o prázdninách v Měšeticích pobýval u některé ze dvou tet, Anny nebo Marie, a odtud podnikal své dlouhé výlety.

Nám nezbývá, než se z Měšetic vrátit po silnici. Není to sice nejpříjemnější, ale není to daleko. Jenom asi kilometr. Brzy mineme sedlecký hřbitov a u něj si všimneme dvou shodných pomníčků. Připomínají dva místní občany zastřelené fašisty v závěru 2. světové války dne 7. května 1945. Pak už přijdeme na křižovatku, na níž stojí velký kamenný kříž.

Tady opustíme hlavní silnici a pokračujeme kolem kříže v přímém směru do Komenského ulice. Zakrátko narazíme na známou zelenou značku, která nás kolem sochy Vítka z Prčice a Muzea Vítkovců dovede zpět na náměstí v Sedlci, z něhož jsme vyšli. Máme za sebou 13,5 km výletu po tomto nepříliš známém kraji, spojeném se jménem Karla Hynka Máchy.

 

 

 

Použité zdroje: