baptisterium

Jižní brána byla vyrobena okolo roku 1330 Andreem Pisanem a zachycuje výjevy ze života sv. Jana Křtitele. Severní brána z roku 1424, která je dílem sochaře Lorenza Ghibertiho zase vyobrazuje náměty z Nového zákona. Třetí brána, jejímž autorem je opět Lorenzo Ghiberti, se nazývá Paradiso, tedy Rajská brána. Sochař na vyobrazování výjevů ze Starého zákona pracoval od roku 1425 do roku 1452. Reliéfy, které je možné na Rajské bráně v současnosti vidět, jsou jen kopiemi těch originálních, které byly uloženy v Muzeu dómu. Kopule má vnitřní průměr 41,5 metrů a byla postavena technikou, kterou používali starořímští stavitelé. Kopule byla postavena jako celek a byla dokončena v roce 1436. Externí výzdobě dominuje obložení z barevného mramoru, což je typické pro toskánské stavby románského stylu. Vnitřní výzdoba baptisteria ukrývá přenádherný strop pokrytý mozaikami, které vytvořili benátští řemeslníci ve 13. století. Úchvatná je také mramorová dlažba s obrysy původní osmistranné křtitelnice. Mozaiky v kopuli baptisteria pocházejí ze 13. století. Dominuje jim Kristus na trůnu, jehož obraz je doplněn šesti pásy výjevů. Za pozornost dále stojí náhrobek vzdoropapeže Jana XXIII., který byl zhotoven kolem roku 1425..

Nově narozené děti se zde zapisovaly do matriky na Bílou sobotu, nebo svatodušní sobotu a byly zvány ke křtu. Pokřtěn zde byl dokonce i jeden z nejslavnějších obyvatel Florencie, básník Dante Alighieri. Přesné datum vzniku této stavby není známo. Soudí se, že její základy byly položeny ještě v pozdně římském období, ve 4. – 5. století. Její dnešní podoba, osmiboká centrální stavba v románském toskánském stylu, pochází z 11. – 12. století. Roku 1128 byla křtitelnice zakryta stanovou střechou a současně obložena bílým a zeleným mramorem. V letech 1059 - 1128 sloužilo Baptisterium San Giovanni jako florentský biskupský dóm..