Niedzica

Stavební vývoj lze díky výsledkům dlouholetého důkladného archeologického a stavebně-historického výzkumu rozdělit do šesti výraznějších stavebních fází. Nejstarší sídlo Berzewiczů datované přibližně do přelomu 13. a 14. století bylo velmi jednoduché, tvořila jej pouze dřevěná obytná budova a rozměrná ve skále vysekaná cisterna na samém vrcholu ostrohu. Ten byl na západě od zbytku ostrohu oddělen mohutným obloukovitým valem a příkopem. Kamenné sídlo druhé fáze je připisováno Vilému Drugethovi do let 1328-42. Obvodová hradba vymezovala dnešní horní hrad o tvaru přibližného trojúhelníku se zaoblenými nárožími o osách cca 20 a 30 m a ploše asi 500 m2. Hradba o výšce asi 5 metrů a nestejné tloušťce (nejsilnější v západním čele) byla vybavena cimbuřím a dřevěným ochozem, od jihou do ní byla proražena kulisová vstupní brána. Na západě byl k čelní hradbě přistavěn trojpodlažní palác, jehož spodní dvě úrovně byly příčkami rozděleny na tři přibližně stejně velké prostory. Ve východním koutě nádvoří nadále zůstávala cisterna. Třetí stavební fázi zařazují výzkumy do poměrně širokého období let 1347-1463/70. Především byla při severní straně nádvoří vyhloubena 40 m hluboká studna, díky čemuž bylo možné zrušit cisternu. Podél nyní volné jižní strany bylo postaveno obytné dvoupodlažní křídlo a arkádovou chodbou obrácenou do nádvoří zakončené na východě kaplí s křížovou žebrovou klenbou. Před bránu do horního hradu bylo předsazeno malé předbrání zakončené polookrouhlou baštou. Archaické valové opevnění na západě bylo nahrazeno novým hradebním okruhem s čtverhrannou vstupní bránou vymezujícím tak nové předhradí (dnes zvané střední hrad) zdvojnásobující hradbami obehnanou plochu. I plocha dále k západu byla jistě využita pro hospodářské zázemí hradu a zřejmě chráněna nějakým lehčím ohrazením. Ve čtvrté fázi za vlády Zápolských (1470-1529) se stavělo především na středním a dolním hradě. Střední hrad byl příčnou hradbou s kulisovou bránou rozdělen na dvě poloviny. Severozápadní úsek hradby byl stržen a nově postaven o cca 10 dále k západu. Nová hradba nesměřovala k jihovýchodu k zachované části středního hradu ale cca 40 m rovným úsekem k jihozápadu, kde opsala ostrý oblouk a pokračovala zpět k východu, kde se napojila na hradbu středního hradu. Vstup byl přenesen ze zbořené čtverhranné brány do nové postavené před jižní hradbou dolního hradu. Před ní bylo ještě přesazeno lichoběžné předbrání s okrouhlou baštou v nároží. Další okrouhlá bašta zesílila na severu styk hradeb dolního a horního hradu. V dolním hradě byly postaveny rozličné stavby hospodářského i vojenského účelu, nejvýraznější z nich byla rozměrná (cca 10x20 m) trojprostorová stavba přistavěná k hradbě v jihozápadním koutě. U severní stěny této stavby byla také vyhloubená nová studna. Nejvýraznější změnou v horním hradě byla trojpodlažní hranolová věž postavená nad severní částí starého paláce, která bývá někdy nesprávně považována za původní donjon hradu a dodnes se výrazně uplatňuje v jeho siluetě. Pátou fázi představuje především výrazná přestavba Jiřího Horvatha, z přelomu 16. a 17. století. Důraz byl kladen především na další zlepšení obranyschopnosti sídla. Dolní hrad byl zesílen třemi nepravidelnými přibližně podkovovitými baštami – dvě z nich zesilovaly západní čelo, třetí nahradila jižní vstupní bránu. Ta byla zrušena, a v baště byla později zřízena kaple sv. Ondřeje. Vstup byl přenesen do nové severozápadní bašty zesilující západní čelo, cesta do hradu tudy vede dodnes. Nápisová deska s erbem Horvathů nad zdobným renesančním vstupním portálem dokládá dokončení přestavby k roku 1601. Staré stáje v prostoru při západní hradbě mezi novým vstupem a obdélnou budovou ze 4. fáze nahradilo nové dvoupodlažní obytné křídlo s krytou arkádou. V jeho suterénu zůstala zachována i studna dolního hradu. Do obytného provozu byla zapojena i horní patra nárožních bašt. Další dvouprostorová budova byla vložena i do jižní části středního hradu. Podél jižní hradby dolního hradu byl přistavěn ochoz vynesený na kamenných arkádách. Dolní hrad byl výškově sjednocen, obvodové zdi byly zakončeny typickými renesančními atikami a vyzdobeny sgrafity. Poslední stavební fáze je datována do 18. a 19. století. Při ní byla zastavěna i doposud volná severní strana dolního hradu. Dlouhé nepravidelně obdélné křídlo pojalo i doposud volný interiér severozápadní bašty a pro vstup ponechalo pouze klenutý průjezd. Nově vyřešen byl vstup do středního hradu, stávající zřejmě dřevěná rampa byla nahrazena terasou s dvou ramenným schodištěm. Přestavba v letech 1821-23 se týkala především interiérů..