Czorsztyn

století byla v severní části vrcholu postavena volně stojící okrouhlá věž o průměru 10 m., jejíž základy odhalil archeologický výzkum. Krátce poté byla postavena 2,2 metrů silná hradba, která obkroužila nejvyšší vrcholovou plošinu i nižší spočinek s válcovou věží. Hradba tak vytvořila hrad o nepravidelném půdorysu o osách cca 20 a 55 m rozdělený příčnou zdí stejné tloušťky na horní hrad na vrcholu kopce a střední hrad s válcovou věží. O něco později byl k jihozápadní hradbě horního hradu přistavěn nepravidelný mírně zalomený trojprostorový palác, tzv. hejtmanský dům. Jednoduchá kulisová vstupní brána do hradu byla situována ve východní hradbě středního hradu, pod kontrolou válcové věže. V 15. stoleté byl hrad významně přestavěn a rozšířen k severovýchodu, na vstupní straně. Hradba již jen 1,1 m silná zde vymezila lichoběžné předhradí dnes zvané „miedzymurzie“, po našem tedy něco jako „mezihradbí“. Do jeho východního kouta byla vestavěna rozměrná mírně lichoběžná branská budova o straně cca 10 m, která je celým svým objemem zatažena za čelní hradbu. Zesílena byla i obrana vstupu do středního hradu, před který bylo předsazeno předbrání. Během 15. či nejpozději na počátku 16. století bylo od východu k hradu připojeno rozsáhlé předhradí zvané dnes dolní hrad. Dolní hrad opevňovala dlouhá hradba, která na severu sbíhala až do sedla pod hradem. Vstup byl veden prostou kulisovou bránou v čelné severovýchodní hradbě , jejíž východní nároží bylo na malé skalce zpevněno polookrouhlou baštou. Jihovýchodní hradba předhradí v nestabilním svahu nad řekou zpevňovaly četné pilíře a skarpy. Západní hradba v průběhu dějin zcela zanikla a o její podobě nic nevíme. Někdy v té době byla v poměrně stísněném středním hradu téměř beze zbytku zbořena stará válcová věž. V uvolněném prostoru byly postaveny hospodářské budovy (doloženy jsou kuchyně s pekárnou), severní hradbě byla z cihel přistavěna dvouarkádová cihlová chodba. Při severním nároží „mezihradbí“ byla postavena nevelká pětiboká bašta, která s již zmíněným předbráním zesilovala obranu vstupu do hradního jádra. Budovy horního hradu byly výškově sjednoceny a opatřeny „spišskou“ renesanční atikou doloženou na starých vyobrazeních. Poslední výraznou přestavbu provedl ve druhé čtvrtině 17. století zdejší hejtman Jan Baranowski. V horním hradě modernizoval a rozšířil obytné prostory, obdobné péče se dostalo i hospodářskému zázemí ve středním a dolním hradě. V ovzduší neustálých válečných konfliktů končící třicetileté války a hrozícího konfliktu se Švédskem byla patřičná pozornost věnována i hradnímu opevnění. Nevelké předbrání středního hradu nahradila mohutná hranolová čtyřpodlažní brána (tzv. věž Baranowského) s vnějšími nárožími zesílenými opěráky. Brána byla vybavena střílnami pro těžší dělostřelectvo a dodnes se výrazně uplatňuje v siluetě hradu. Později byla jižně od ní postavena nižší obdélná budova (bašta „Zieleniec“) dosud nejasného účelu.

století klášteru klarisek v nedalekém Starém Sączi. Někdy v té době byl na vysokém kopci na levém břehu Dunajce založen zřejmě jen jednoduchý dřevohlinitý hrádek. Jeho úkolem byla ostraha důležité obchodní cesty z Uher do Krakova, která právě zde překonávala tok řeky. Hrádek je jako „castrum Wronin“ zmiňován v listině z roku 1320 potvrzující rozsudek z roku 1307. Podle některých pramenů však dějiny sídla sahají ještě hlouběji do dějin, právě zde prý nalezl úkryt kníže Boleslav Stydlivý během tatarského vpádu r. 1241

Již roku 1348 je hrad královským majetkem a nese dnešní jméno Czorsztyn. Hrad byl významným vojenským bodem strážícím hranici polského království a celní stanici na zmíněné obchodní stezce. Hrad spravovali královští purkrabí pokud zrovna nebyl i s okolními pozemky dán do zástavy některému z významných šlechtických rodů. mezi zástavními držiteli (tenutariusz) nalezneme i slavná jména jako např. slavný polský rytíř Záviš Černý z Garbowa. Posledním z nich byl haličský hejtman Josef Potocki. Czorsztyn často navštěvovali polští králové na svých cestách na střetnutí s uherskými králi. Hrad v exponované pohraniční poloze byl během svých dějin několikrát poškozen při obléhání. roku 1598 byl dobyt a vyloupen Olbrachtem Łaskim. Roku 1651 se jej bez odporu zmocnil vůdce selského povstání dobrodruh Alexander Kostka Napierski. Z Krakova bylo ihned vypraveno vojsko, které hrad s nevelkou selskou posádkou oblehlo. Po třech dnech se horalé za slib volného odchodu vzdali, pouze vůdci byli zajati a o měsíc později v Krakově popraveni. Během Švédské „Potopy“ krátce nalezl na Czorsztynie úkryt i král Jan Kazimír s korunním pokladem. V letech 1733-36 byl během bojů o trůn mezi Augustem III. a Stanislavem Leszczynskim hrad obsazen kozáky, kteří odtud plenili statky Leszczynského přívrženců. Podle popisu z r. 1769, kdy se zde ukrývala vzbouřená šlechta barské konfederace, je hrad rozlehlý, leč zpustošený. Nádavkem po úderu blesku roku 1790 shořely všechny střechy. Po dělení Polska připadla tato oblast Rakousku. Císařská vláda o zchátralý a vyhořelý hrad neměla zájem, tím spíš, že se ocitl v rakouském vnitrozemí a jeho poloha tím pozbyla strategického významu. Hrad byl dán do dražby, ve které jej roku 1819 koupil rod Drahojowskych, již od roku 1811 však byl hrad bourán a kámen použit na výstavbu lihovaru v blízkém sousedství. Stanislav Konstantni Drahojowski prováděl na přelomu 19. a 20. století amatérské výzkumy, kolekce jeho nálezů byla vystavena v rodovém sídle pod hradem. Roku 1945 byl majetek Drahojowskich rozparcelován a hrad přešel pod správu Tatranského muzea v Zakopanem. Od 50. let pak na hradě probíhal dlouhodobý archeologický průzkum. Po roce 1992 byl hrad pod taktovkou Pieninského národního parku zabezpečen, zakonzervován a zpřístupněn veřejnosti. V 90. letech byla dokončena a napuštěna Czorsztynská přehradní nádrž, která obdobně jako u našeho Orlíku výrazně změnila siluetu hradu, bývalé orlí hnízdo nyní ční jen několik metrů nad její hladinu..