Nasridské paláce

Jejich veškerá krása spočívá v jejich interiérech. Paláce jsou velmi lehké konstrukce. Dlouhověkost nebyla na mysli jejich stavitelů. Je proto s podivem, že stále stojí. Nejstarší Mexuar je datován do začátku 14. stol. Tehdy v něm mohl zasedat dvorní soud. V 16. stol. byl jeho hlavní sál upraven na kapli. Tato místnost je dnes na samém začátku návštěvního okruhu. Výzdoba paláců má tři základní prvky, dřevěné stropy, štukovou výzdobu stěn s muslimskými motivy a keramické kachle. V severní části Mexuaru nad řekou stojí oratoř (modlitebna). Ta je orientována k jihovýchodu, směrem na Mekku. Narušuje tak severní průčelí paláce, které je zároveň vnějším obvodem královského města. Oratoř byla značně poškozena při výbuchu střelného prachu v roce 1590 a restaurátorské práce byly dokončeny teprve v roce 1917. Štuková výzdoba jižní fasády v nádvoří Mexuaru nese motto Nasridské dynastie „Jediný dobyvatel je bůh”. Sousední palác Comares má větší obdélné nádvoří s bazénem uprostřed a arkádou na obou kratších stranách. Arkáda spočívá na úzkých kruhových sloupech. Na severním konci nádvoří je vstup do trůnního sálu. Ten je situován v mohutné čtvercové věži Comares, která vystupuje ze severní fronty Alhambry. Věž tak zvenčí vypadá jako obranná. Její obranyschopnost je ale limitována velkým množstvím okenních otvorů. Trůnní sál je jedinou místností věže. Jeho výška je zhruba dvojnásobkem jeho šířky. Má dřevěný klenutý strop ve tvaru klášterní klenby. Klášterní označení není přitom v případě muslimského paláce zcela nemístné. Nasridská architektura byla silně ovlivněná křesťanskou architekturou. Trůnní sál je dnes velmi ponurý, výplně oken totiž tlumí světlo. Lví palác je soustředěn kolem obdélného Lvího nádvoří. Na všech čtyřech stranách nádvoří je přízemní arkáda spočívající na úzkých kruhových sloupech. Palác je pojmenován podle kašny na nádvoří. Tu podepírá dvanáct lvů z bílého mramoru. Odborníci se shodují na jejich původu z období přelomu 10. a 11. stol. Jsou tak mnohem starší než Nasridské paláce. Mohou pocházet ze staršího paláce židovského krále Samuela ibn Nagrilla (993-1056). Fontána je napájena vodovodem Muhammada I. ze 13. stol. Vodovod bere vodu z řeky Darro přibližně 6 km proti proudu. Voda se z fontány rozlévá do čtyř kanálů, které vedou do všech čtyř křídel paláce. Uvnitř palácových místností pak voda chladila vzduch v letním horku. Boční stěny a stropy v paláci mají bohatou muslimskou štukovou výzdobu. Výzdoba stropů má podobu krápníků (mocarabes). Stalaktity visící dolů ze stropů mají podle muslimské tradice připomínat jeskyni Hira v dnešní Saúdské Arábii poblíž Mekky. V ní měl archanděl Gabriel přimět proroka Mohameda k sepsání Koránu. Krápníky jsou odlitky sádry, které se jeden po druhém lepily na strop vedle sebe do podoby různých geometrických obrazců. Okna pod stropy měla do vysklení v roce 1590 barevná skla. Díky tomu byly krápníkové stropy fascinující hrou barev a tvarů..

Muhammad I. a jeho syn Muhammad II. (1273-1302) ještě žili na sousedním hradě. Další panovníci už ale sídlili v nově postavené skupině paláců v královském městě. Tyto paláce jsou dnes známy jako Nasridské paláce (Los Palacios Nazaríes) podle svých zakladatelů. Jde o skupinu tří paláců, Mexuar, Comares a Lví palác. Nejstarší z nich je Mexuar. Písemné zdroje o jejich založení sice mlčí, Mexuar je ale datován do začátku 14. stol. Tehdy v něm mohl zasedat dvorní soud. Mexuar byl přestavěn v době vlády Yusufa I. (1333-54) nebo jeho syna Mohammada V. (1354-59/1362-91). Tito dva panovníci zároveň postavili druhý palác Comares. V něm je trůnní sál. Právě tady sultáni přijímali zahraniční velvyslance. Lví palác byl postaven někdy po roce 1362 a sloužil jako soukromé sídlo sultána. Poslední emír Muhammad XII. musel čelit silné vládě královny Isabely Kastilské a jejího manžela Ferdinanda Aragonského. Ti měli za cíl Granadu dobýt a muslimy z Pyrenejského poloostrova nadobro vyhnat. Pod tlakem se Granada 2. ledna 1492 bez boje vzdala. Noví křesťanští panovníci naštěstí poznali uměleckou hodnotu paláců. Jako válečnou trofej a umělecký klenot je nechali stát. Císař Karel V. (1519-56) chtěl z Alhambry udělat své hlavní sídlo. Nechal proto v sousedství Nasridských paláců postavit nový renesanční palác, dnes známý jako palác Karla V. Granada byla ale nakonec daleko na okraji jeho říše a stranou jeho zájmu. V roce 1522 bylo zapotřebí opravit škody po zemětřesení. V roce 1590 v údolí pod hradem vybuchla továrna na střelný prach. Výbuch zničil všechna barevná skla v oknech paláců. K jejich obnově již nikdy nedošlo. Celé královské město pak postupně upadlo v zapomnění. Z Alhambry se stala obytná čtvrť Granady a v královských palácích sídlila chudina. Napoleon se pokusil Alhambru vyhodit do povětří. Teprve poté bylo královské město znovu objeveno nejprve britskými badateli a pak romantickými cestovateli. Ve 20. stol. proběhla důkladná rekonstrukce celého komplexu. Paláce jsou dnes spolu s celou Alhambrou památkou UNESCO..