Výsledky hledání míst

Pozdně barokní jednolodní kostel. Hlavní oltář z konce 18. stol. Boční oltáře vytvořeny okolo r. 1700. Jednolodní sálová neorientovaná stavba s půlkruhově zakončeným neodsazeným presbytářem. Stavba zastřešena sedlovou střechou krytou eternitem. Kostel zapsán do seznamu kulturních památek v r. 1964.

Římskokatolický kostel sv. Jana Nepomuckého v Senožatech je gotického původu ze 14. stol., přestavěn barokně r. 1727 a po požárech upraven empírově r. 1818. Nyní kostel farní s pravidelnými bohoslužbami a od r. 1958 chráněná kulturní památka.

Pozdně barokní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Všemině byl postaven v letech 1780-1784 zásluhou patrona lukovského panství Christiana Augusta, hraběte ze Seilern. Farní kostel stojí v centru obce a konají se v něm pravidelné bohoslužby.

Původně románský kostel zasvěcený sv. Michaelu archandělovi patrně na místě sídla sv. Ludmily, která tu zřejmě byla původně pohřbena. V 18. stol. barokně opraven a zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Nyní odsvěcen a slouží jako galerie.

Barokní kostel se dvěma průčelními věžemi postavený v letech 1730–1739 podle návrhu K. I. Dientzenhofera ve Vyšehradské ulici na Novém městě. Schodiště a zeď zahrady vybudovány v roce 1776 podle návrhu arch. A. Schmidta.

Barokní kostel sv. Jeronýma pochází z let 1708–1714. Posledními opravami prošel počátkem 21. stol. Kostel je jak stavebně, tak i vnitřním zařízením zařazen mezi chráněné památky.

Románský farní kostel ze 3. čtvrt. 12. stol. Ve 14.–15. století byl goticky přestavěn a rozšířen. V l. 1898–99 byl novorománsky přestaven podle projektu Václava Schweizera. Jednolodní kostel s polygonálním závěrem a románskou věží v záp. průčelí.

Původně tribunový kostel patřil k první tvrzi ve Švihově, doložené ve 12. stol. Ve 2. pol. 13. stol. přistavěna jižní loď, v polovině 14. století nahrazena apsida presbytářem. V 16. stol. přistavena severní a na přel. 17. stol. jižní předsíň. Přestavba v 18. stol. podstatně změnila ráz stavby.

Původně románský kostel z 2. poloviny 12. století byl razantně rozšířen na přelomu 3. a 4. čtvrtiny následujícího věku o transept a presbytář. Úpravy v 18. století přinesly změnu tvaru oken, přístavky na severní straně a jižní předsíň. Obklopen funkčním hřbitovem.

Románsko-gotický kostel z 1. poloviny 13. století je významný prvním doloženým užitím polygonálního závěru v jihočeském prostoru. Střídmá barokní úprava podle plánů Pavla Ignáce Bayera proběhla v letech 1717–1719. Kostel je obklopen funkčním hřbitovem s kamennou ohradní zdí.

Z kostela pocházejícího ze 14. století zůstal zachován presbytář. Loď a věž vznikly za barokní přestavby v 18. století. Kostel stojí na vyvýšeném místě, uprostřed hřbitova, při z. okraji vsi. Stavba – především presbytář – je ohrožována statickými poruchami.

Původně gotická kaple připomínána roku 1361, později kostel. Četné přestavby, zejména na poč. 17. století po velkém požáru. Orientovaná stavba s dlouhou obdélnou lodí a polygonálním závěrem, za ním hranolová věž s jehlancovou střechou. Mobiliář převážně barokní, na vnější zdi renesanční náhrobníky.

Původně gotický farní kostel sv. Jiljí postaven před rokem 1340. Později v 17. a 18. století přestavěn do barokní podoby. Významně přestavován koncem 19. století. V nedávné době zrestaurována fasáda a interiér kostela.

Barokní kostel byl vystavěn na místě staršího kostela (zmiň. r. 1339), který vyhořel r. 1751. V l. 1753–1755 vybudován nový kostel, po požáru r. 1834 opraven a přestavěn. Věž, jejíž základy pocházejí z původního kostela, byla r. 1888 zvýšena o zvonové patro a upravena novorománsky.