Výsledky hledání míst

Klášter s velkým novorománským kostelem na jižním předměstí Plzně zřídila kongregace redemptoristů v letech 1907–35. Vlastní kostel pochází z let 1908–12. Konvent rozehnán roku 1950, po roce 1990 obnovil činnost.

Rozsáhlý barokní klášter založila Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská, vdova po císaři Josefu I. Základní kámen byl položen 13.5.1717. Stavební práce probíhaly až do r. 1728. V letech 1782-1786 provedl úpravy Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg a v r. 1806 Lorenz Lechner.

Kostel sv. Michala byl postaven v pozdně románském až raně gotickém slohu někdy v letech 1220-1240. Později barokně a klasicistně upraven. Po r. 1626 se stal součástí kláštera barnabitů. Až do r. 1784 sloužil i jako druhý dvorní farní kostel Habsburků. Dnes klášter s kostelem patří salvatoriánům.

V roce 1628 zde byl položen základní kámen k novému klášteru servitů. V období 30leté války se však servité usídlili na Starém městě a pozemek prodali. Nakonec zde vznikl zájezdní hostinec a špitál s kaplí sv. Martina. Roku 1787 byla kaple uzavřena Josefem II., pak prodána a přestavěna na byty.

Na ploše západní části hradního areálu byl v 70. letech 17. století zřízen klášter řádu servitů s kostelem Panny Marie. Klášter zanikl za vlády Josefa II. a kostel převzal funkci farního od starší svatyně (sv. Matouše) v sousedství.

Barokní klášter postavený v letech 1717–39 majiteli veselského panství. Zrušen roku 1784, nedlouho po ukončení stavby (1764). Kostel slouží nadále jako farní. Obnoven po poškození za II. světové války.

Jeden ze šesti klášterů, vzniklých v rámci vysazení Nového Města pražského Karlem IV. Komunita zanikla během 16. století, obnovena po třicetileté válce (1669), definitivně zrušena 1783. Klášter sloužil armádě, kostel upraven novogoticky 1858–63. Dnes pravoslavný chrám Narození Přesvaté Bohorodice.

Kostel postaven do r. 1701 z podnětu biskupa Tobiase Johanna Beckera, později vznikla řada sedmi zastavení a r. 1706-1710 postaven klášter servitů. R. 1728 místo navštívilo 150 000 poutníků.

Mohutná budova, kombinující klasicistní řád s novorománskými detaily, tvoří západní čelo hlavního zákupského náměstí. Stavbu nadali roku 1865 excísař Ferdinand I. a jeho manželka Marie Anna, klášter fungoval jako dívčí vzdělávací ústav do II. světové války. Dnes v přízemí pošta, zbytek prázdný.

Patří k největším klášterům Lisabonu. Jeho historie sahá do r. 1502. Stavba dokončena r. 1511. Ukázka goticko-renesančního manuelského stylu. Hrobky nejvýznamnějších portugalských osobností, králů a objevitelů. Turistická památka na seznamu UNESCO. Byla zde r. 2007 podepsána Lisabonská smlouva.

Barokní kostel sloužící theatinské koleji vybudovaný v letech 1691–1717 podle projektu neznámého architekta (snad J. B. Matheye), dostavěný Janem Blažejem Santinim-Aichlem.

Původní hospodářský dvůr tepelského kláštera byl zdevastován po roce 1945. V letech 2000–2004 byl přestavěn podle projektu Johna Powsona na klášter trapistů, přísné varianty cisterciáckého řádu.

Kostel postavil postaven jako součást kláštera trinitářů v letech 1708–1713. Stavbu podle projektu Ottavia Broggia realizovali Kryštof Dientzenhofer a Johan Georg Aichbauer. Klášter zrušen za Josefa II. a zbořen v roce 1899.

Nitranský biskup Ladislav Adam, hrabě Erdődy posvětil 12. 6. 1717 základní kámen jednoho z nejvýraznějších barokních kostelů města. 7. 7. 1725 byl kostel vysvěcen. Základní kámen kláštera trinitářů byl položen 29. 6. 1721 palatinem Mikulášem Pálfim. Svému účelu klášter sloužil do konce 18. století.

Bývalý klášter řádu trinitářů byl založen r. 1753 při kostele sv. Prokopa, který vznikl r. 1747 přestavbou barokní sýpky. Klášter založila hraběnka Terezie Pöttingová. R. 1783 Josef II. klášter zrušil. Od r. 1784 sloužila budova jako fara, v l. 1788–1896 zde byla škola, přechodně i poč. 20. stol.