Výsledky hledání míst

Znělcový vrch Zlatník (522 m n. m.) na okraji Českého středohoří je národní přírodní rezervací od r. 2017. Je přístupný pouze po červené turistické značce, která vede ze vsi České Zlatníky až na vyhlídkový vrchol. Značenou trasu není dovoleno opouštět. Ve stráni je startoviště paraglidistů.

Jezdecká socha saského kurfiřta Fridricha Augusta I. (polského krále Augusta II.), řečeného August Silný (1670–1733) byla dokončena až rok po jeho smrti. Měděná pozlacená plastika stojí na pískovcovém soklu na jižním konci hlavní třídy drážďanského Nového Města a hledí směrem k Polsku.

Zlatý most je konstruován jako obloukový ocelový o jednom poli s dolní mostovkou. Původní dřevěný most byl v letech 1881-1882 nahrazen železným a pak r. 1915 nynějším ocelovým. V březnu 1945 poškozen bombardováním, opraven a posléze v letech 1976 a 2001. Ukázka technické zručnosti na poč. 20. stol.

„Zlatý voči“ jsou třetí částí triptychu zvaného Národní památník odposlechu. Dílo sochaře Radomíra Dvořáka pochází z roku 2007.

Čedičový Zlatý vrch vznikl ve třech fázích vulkanické činnosti. Postupně tak vzniklo lávové jezero, jehož tuhnutím pomalým a stejnoměrným ochlazováním se vytvořily pravidelné pěti až šestiboké štíhlé sloupce. Sloupce jsou téměř svislé.

Zřícenina hradu založeného kolem roku 1318 jako sídlo pánů ze Zlenic. K jeho zániku přispěly poděbradské války v letech 1463–1465.

Nepatrné zbytky gotického hradu z 1. pol. 13. stol. založeného Vilémem z Hustopečí. O hradu se tvrdilo, že byl veliký, měl dvě válcové věže a dva metry silné zdi. Součástí byla hladomorna a tajná úniková podzemní chodba.

Nevelké pozůstatky někdejšího panského sídla v městských hradbách i mimo ně. Původní hrad, zřízený pro lepší obranu města a jako sídlo vrchnosti, byl v průběhu 17. století změněn na representativní barokní zámek, po požáru roku 1761 však zanikl.

Někdejší poddanské město na strmém svahu nad pravým břehem Střely. Kromě děkanského kostela se zachovalo několik objektů v barokní podobě, většina domů nevhodně "zmodernisována" ve druhé polovině 20. století. Zachováno měřítko a silueta města.

Erb obce vykován kováři ze zakarpatského města Iršava. Instalován r. 2024. Obecní znak navržen heraldickou kanceláři jako list tvořící dva vodorovně zvlněné pruhy, se třemi vrcholy a dvěma prohlubněmi. V horním červeném pruhu ondřejský kříž. Ve spodním pruhu lyra na počest narození Ant. Dvořáka.

Výtečně zachovalý reliéf hrádku s neznámou historií nad Velkopolským mlýnem, východně od vsi Zňátky.

Druhý nejvýše položený slovenský hrad dal název celé oblasti – Turiec. Vystavěn Ondřejem, přívržencem krále Bély IV. v l. 1241–42. Správní a obranné centrum oblasti. Po r. 1339 jeho význam klesl a připadl klášteru v podhradí. Po r. 1770 opuštěn.

Hradiště z pozdní doby bronzové (10. až 8. stol. př. n. l). Součást řetězu hradišť v pohoří Tribeč. Znovu využité v období Velkomoravské říše v 9. stol. Naposledy úkryt pro lidi během 2. světové války.

Původně benediktýnský klášter sv. Hypolita snad již z 9. stol. Ten zanikl po roce 1471. Nový barokní kamaldulský klášter dokončen roku 1695. Zrušen dekretem císaře Josefa II. v roce 1782. Dnes zakonzervované zříceniny kostela a řeholního příbytku.

Lovecký zámeček Žofín (něm. Sophienschloss) vystavěn r. 1852 Jiřím Janem Buquoyem a pojmenován po jeho manželce Žofii Oettingen-Wallersteinové. Následně docházelo k postupné výstavbě jeho hospodářského zázemí, základů dnešní osady. Zámeček zničený působením pohraničníků zbořen r. 1980.