Výsledky hledání míst

Starokatolický kostel postavený roku 1934 získala po odsunu pův. německých farníků r. 1945 čs. církev a r. 1958 církev pravoslavná. Od r. 1976 depozitář okresního muzea. Od požáru v září 1989 v troskách, zřícenina po r. 1990 vrácena starokatolické církvi, r. 2008 prodána soukromé firmě.

Skromné zbytky jednodílného hrádku s nejsnými počátky. Poprvé zmiňován v souvislosti sVartenberky a Lemberkem. 1431 byl Lužičany vypálen. Několikrát obnoven, avšak 1467 dějiny hradu definitvně končí.

Zřícenina snad královského hradu, doloženého k r. 1272 za Protivce z Herštejna. Po r. 1331 majetkem pražského biskupství. R. 1510 dobyt a rozbořen jako sídlo loupeživého Zdeňka Dobrohosta z Ronšperka. Zachována spodní část okrouhlé věže.

Knížecí hrad postavený koncem 13. stol. na místě starší pevnosti zanikl po r. 1484. V r. 1794 Hans Heinrich VI. von Hochberg, majitel nedalekého zámku, pověřil architekta Christiana Wilhelma Tischbeina přestavbou zbytků hradu na romantickou zříceninu. Na konci II. světové války hrad vyhořel.

Zřícenina barokního zámečku založeného jezuity ve 40. letech 18. století poblíž kostela. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 slouží dál jako škola. Na začátku 19. století vyhořel a zůstalo po něm několik zbytků zdí. Původní podoba není známa, podle stabilního katastru snad měl čtvercový půdorys.

Skromné pozůstatky skalního hradu založeného pravděpodobně ve 13. století. Roku 1318 zde pobýval Půta z Vidimi. Doba zániku hradu není známa. Do dnes dochována jedna tesaná místnůstka, cisterna a draže po trámech.

Druhý židovský hřbitov v Roudnici vznikl počátkem 17. století při přesunu ghetta do nové polohy. Používal se do roku 1896, po II. světové válce zchátral. V 90. letech 20. století byl obnoven a vybaven novým vstupem v horní části.

Zřícenina hradu pánů ze Štědré z 2. pol. 14. st. Za Jindřicha z Plavna r. 1418 dobyt vojskem Václava IV. Za Gutštejnů po r. 1488 opuštěn. Dochovány zbytky hradeb, cisterna a valeně klenuté sklepy paláce, na předhradí předsunutá bašta.

Zbytky tvrze z roku 1279 v majetku snad Hechtů z Rosic. Po rozboření Hynkem z Valdštejna r. 1408 uváděna jako pustá.

Zřícenina jednoho z původně dvou šebetovských vodních mlýnů, který byl založen zřejmě někdy v 17. stol. Prvně je mlýn zakreslen na mapě z r. 1832. Dodnes zůstal zachován pouze jeho sklep.

Zřícenina skal. hradu. Přip. r. 1431 jako maj. Beneše z Vartemberka. R. 1453 zmiň. jako manské sídlo. Brzy poté zřejmě zanikl. R. 1760 zde zřízena poustevna, fungující do r. 1773. Hrad byl zal. na strmém pískovcovém suku, od něhož získal i své jméno.

Rokokové sousoší sv. Jana a Pavla na mohutném a bohatě zdobeném podstavci nechali vytvořit Franz Anton a Franziska Stowasserovi r. 1844. Bylo vysoké 4,2 metrů, postavy světců měly jen 1,3 m. Památka chátrala po odsunu německých obyvatel a začátkem 60. let byla povalena, vrcholové sousoší zmizelo.

Hrad z 1. poloviny 14. století, zanikl kolem poloviny 15. století. V jádru jsou patrné základy věžovité stavby a část hradební zdi, v předpolí bývalo velké předhradí.

Čtverhranná strážní věž ve 33. míli Hadriánovy zdi na severu Anglie. Postavena spolu se zdí kolem r. 122 k obraně Římské říše. V přízemí byl krb. Na konci 2. stol. věž opuštěna a později zbořena. Od r. 1987 je Hadriánova zeď s příslušenstvím památkou UNESCO.

Čtverhranná strážní věž ve 44. míli Hadriánovy zdi na severu Anglie. Postavena ve 2. stol. Zeď sloužila k obraně Římské říše do zač. 5. stol. Přízemní zdivo věže situováno v pravoúhlém rohu zdi. Romantické jméno Věž krále Artuše. Od roku 1987 památka UNESCO.