Výsledky hledání míst

Hraniční kameny v dnešní oboře mezi obcemi Jundrov, Kohoutovice a Bystrc. Nejstarší (U zabitého) je z roku 1588, dalších pět (U jezírek) z r. 1589. Zbývající dva jsou z počátku 18. stol.

Hraniční kameny vyznačují starou zemskou česko-rakouskou hranici. Hranice dlouho nebývaly vůbec vytyčeny, později se používala znamení na stromech (vysekané pruhy kůry, kříže, později erby), zídky, valy atp. Hraniční kameny začaly být hromadně používány od tereziánské doby (18. stol.).

Trojboký pískovcový hraniční kámen s heraldickými prvky byl zhotoven v roce 1681. Jeden z mála dochovaných kamenů, v minulosti vytyčujících hranici panství Ditrichštejnů, Žerotínů a Řádu německých rytířů. Od roku 1958 národní kulturní památkou.

Atypická rozhledna (25 m vysoká, 541 m n. m.) vznikla ze dvou telekomunikačních věží příhradové konstrukce z r. 1980. Po r. 1999 byly nevyužívané věže určeny k demolici; po prodeji Městu Albrechtice byly upraveny na rozhlednu se dvěma vyhlídkovými plošinami, spojenými lávkou otevřenou roku 2011.

Samota Hraza, dnes zbytek vodního mlýna, hospody a dvou stavení. V minulosti zde bývala kaplička sv. Jana Nepomuckého. Samota vznikla jako náhrada středověké vesnice Stará Ves (zmínka r. 1459), která byla zrušena postavením rybníka.

Rozsáhlé hradiště osídlené v eneolitu, době bronzové, pozdním halštatu. Největší rozmach po 2.stol př.n.l. - velké keltské hradiště (až 39ha). V severní části oppida na vrcholu Červenka pozůstatky obranné středověké stavby.

Mlýn doložen na I. vojenském mapování – josefském. V r. 1930 byl majitelem Alfréd Mützel. Zanedlouho však mlýn zpustl a dodnes se zachovaly pouze jeho zbytky.

Poděbradský hřbitov v městské části Kluk založen r. 1903 podle projektu J. Fanty. Na návrzích náhrobků se podíleli V. Kerhart, A. Engel a F. Bílek. Na SV straně vyniká ozdobná ohradní zeď členěná slepými arkádami, doplněná reliéfními medailony, sgrafity biblických textů a jednotlivými náhrobky.

Roku 1832 byl hřbitov přenesen z původního místa u kostela sv. Martina v obci Zámrsk z důvodu obav z rozšíření cholery. Hřbitovu dominuje klasicistní hrobka rodu Jeníků Zásadských z Gemsendorfu (r. 1847) a novorenesanční loggiová hrobka rodiny Gottlovy (r. 1884).

Hřbitov v prostoru pod barokními šancemi byl založen roku 1786 a zrušen roku 1906. Dochovalo se 42 náhrobníků z počátku 19. století, většinou zabudovaných do eskarpní zdi opevnění, a dva fragmenty volně stojících náhrobků.

Pietní místo s téměř třemi stovkami dřevěných křížů se jmenovkami vojáků různých národností padlých v 1. světové válce. Rekonstrukce dokončena v r. 2017. U lesa křížů též stojí památníky na obě světové války.

Bývalé pastviště se stalo hrobem především francouzských a rakouských vojáků napoleonské války okolo r. 1800 a následně i pruských a ruských vojáků. R. 1841 zde byl vztyčen Janem ze Salm-Reifferscheidtu žulový pomník.

U Jindřichovic byl r. 1915 zřízen pracovní tábor pro italské, ruské a srbské zajaté vojáky a zároveň hřbitov. Bylo tu pohřbeno přibližně 3850 zajatců. R. 1926 byly ostatky 2600 Srbů a několika Rusů přemístěny do pravoslavného mauzolea. Hřbitov po r. 1947 zpustl, místo pietně upraveno r. 2018.

Hřbitovní brána v ohradní zdi na severním okraji obce u silnice směr na Pavlov. Raně barokní z konce 17. století, s dispozicí typickou pro doznívající renesanci. Široká zděná omítaná brána s půlkruhově zaklenutým vchodem a dvakrát odstupňovaným štítem. Památkově chráněná.

Renesanční hřbitovní kaple z druhé poloviny 16. století. Směrem ke kostelu dvě zazděné arkády, kaple rozdělena na dvě poloviny. Z náhrobku Viléma z Doupova z roku 1568 se na místě dochovala jen zděná tumba.