Výsledky hledání míst

Dnes je místo po zamýšleném centru kolonizace zarostlé stromy a trávou. O hradu se nezmiňují žádné písemné prameny a nejsou ani archeologické nálezy, které by upřesnily dataci.

Náznaky opevněného hradiska jsou kulturní památkou. Oblast osídlena od mladší doby kamenné. V 5.- 4. tisíciletí př. n. l. rozsáhlé sídliště, později opevněné. První průzkum lokality provedl r. 1850 Julius Suchý. V letech 1949-1956 zde probíhal systematický průzkum.

Výšinné opevněné hradisko a jedno z nejstarších poutních míst, jež je hluboce spjato s moravskou historií. Doklad velkomoravského výšinného opevněného sídliště s dochovanými relikty opevnění, osídleného nejpozději od pol. 9. stol., je kulturní památkou.

Reliéf hrádku, který měl podobu klasického jednoduchého sídla se zaobleným jádrem, které obtáčel příkop a val. Dnes nejsou po zástavbě žádné stopy. Písemné zprávy nejsou známé. Podle nálezů keramiky místo datujeme do 14.-15. st.

Hradišťany jsou rozsáhlé opevněné místo na stejnojmenném kopci a ačkoli bylo zkoumáno již nestory české archeologie J. E. Vocelem a K. Hrašem v 19. století, nevíme o něm takřka nic. Nalezena byla pouze keramika knovízské kultury a dvě neolitické sekerky.

Hradisko s rozlohou 6,45 ha chráněné mohutným valem pravděpodobně vybudoval lid lužické kultury v mladší době bronzové či době halštatské. V období 9.-10. stol. jej využili i Slované. V listině z r. 1553 se uvádí, že osada měla v r. 1406 opevnění podobné hradu.

Zaniklé hradiště nad obcí Markvarec bylo vybudováno v pravěku ale dosud se nepodařilo určit do jaké kultury patřili jeho obyvatelé. Do současnosti se zachoval jen několik desítek metrů dlouhý pozůstatek valu s příkopem.

Výšinná archeologická lokalita v nadmořské výšce 282 m nad mořem byla osídlena již od doby halštatské až do doby hradištní. Nachází se na nevysokém svahu východně od obce a její existence souvisí s ostatními podobnými místy v Poohří.

Reliéfní zbytky hradu na ostrožně nad soutokem Želetavky a Budíškovického potoka, jehož historie je spjata se vsí Louka. Prvním doloženým majitelem byl v polovině 14. století Filip z Menhartic. Již v roce 1406 se ale hovoří o hradu jako o pustém.

Po hradu zůstaly jen teréní náznaky. Hrad byl zřejmě dřevěný. Na obou koncích jsou zbytky příkopů. Keramika je datována do 13.-14. st.

Hradiště z mladší doby bronzové, pozdní doby halštatské a raného středověku o rozloze 21 ha. Jeho akropoli tvoří Tříkřížový vrch neboli Kalvárie. Na severní straně je areál hradiště ohraničen dvojicí mohutných valů.

Slovanské hradiště nálezy datované do 9.-11. století sloužilo k ochraně Trstenické stezky vedoucí z Čech na Moravu. Zaujímalo plochu 1,5 ha na ostrožně nad říčkou Loučnou, někdejší opevnění nyní patrné ve formě valů. Obecně ztotožňováno s lokalitou Hrutov zmiňovanou písemně v 11. a 12. století.

Hradiště Koryta stávalo na úzké ostrožně obtočené řekou Střelou severovýchodně od stejnojmenné vsi. Archeologové je datují do pozdní doby bronzové a dochoval se z něj pouze zbytek mohutného valu. Lokalitu zkoumali v 80. letech manželé Baštovi.

Raně středověké slovanské hradiště, jedno z nejstarších v jižních Čechách z 2. pol. 8. stol.-1. pol. 9. stol. Trojdílné (akropole a dvě na sebe navazující předhradí), opevněné valy (nejmohutnější u akropole, dnes ještě 2-2,5 m vysoké). Pravděpodobně zaniklo požárem podle natavených kamenů v hradbě.

Dosud neznámé a neprozkoumané hradiště bylo lokalizováno u Rožďalovic mezi řekou Mrlinou a Bučickým rybníkem pomocí digitálního modelu reliéfu 5. generace v r. 2016.