Výsledky hledání míst

K výročí stříbrné svatby císaře v parku zřízen památníček. Nejvýraznější se stal sloup z Panské skály vysoký 570 cm. Památníček hotov r. 1880. Přemístěn na dnešní místo pod Hudební altánek r. 1906. V den 124. výročí došlo k povalení sloupu a rozlomení na několik kusů.

Dřevěná rozhledna (20 m, 637 m n.m.) z r. 2009 nad obcí Milíře s přispěním obcí mikroregionu Císařský Kámen podle projektu sdružení projektantů TOINSTA. V srpnu 2018 narušená konstrukce stržena a do října 2018 nahrazena ocelovou stavbou s dřevěným obložením.

Zaniklý vodní mlýn na spodní vodu, založený na počátku 16. stol. pány z Pernštejna na mlýnské strouze z řeky Chrudimky. Po r. 1560 v držení císaře. Později v soukromých rukou. Po r. 1910 zrušen, místo přeměny v muzeum byl mezi l. 1966-1968 zbořen. Dnes jen část zdi s kamenným nápisem.

Hrad byl založen zřejmě za Boleslava I. v místě staršího dřevěného opevnění. Později byl sídlem loupeživých rytířů, proto jej r. 1355 obsadil Boleslav II. V r. 1466 poničen husity a v r. 1634 vypálen Švédy. V r. 1800 opuštěn a využíván jako zdroj kamene. V průběhu 20. stol. postupně rekonstruován.

Zaniklá tvrz. R. 1301 se zmiňuje Hartleb z Cizkrajova, jeho potomkem Benešem prodána r. 1358 Oldřichovi ze Želetavy. R. 1371 majitelem Jimrman z Jakubova, r. 1387 postoupena Konrádu Krajířovi z Krajku. Kolem r. 1440 tvrz poškozena, snad husity, a patrně nebyla opravována. R. 1487 se již nezmiňuje.

Zaniklá tvrz, která není v písemných pramenech přímo zmiňována. Spojuje se s osadou Čížov, která se prvně zmiňuje r. 1358, kdy byla prodána Frenclinem Schoberem z Hor a r. 1466 v souvislosti s Oldřichem z Miličína. Osada zanikla na přel. 15. a 16. stol. a v té době neexistovala patrně ani tvrz.

Kříž nechal na vysoké skále postavit majitel vranovského zámku hrabě Stanislav z Mniszku v 1. polovině 19. stol. jako památku na svého přítele - spisovatele, malíře a humanistu knížete Karla Claryho. Je přístupný po naučné stezce z Vranova nad Dyjí přes Onšov, v jehož katastru se nachází.

Ostrov na jezeře patřil irskému královskému rodu O’Reilly. Hrad na ostrově postavil patrně Anglonorman Vilém Gorm de Lacy v l. 1220-1224 při pokusu o zábor území. O’Reillyové se nového hradu zmocnili a drželi jej do r. 1608, kdy byl dobyt anglickým královským vojskem. Zničen po obléhání r. 1653. Dnes majetek státu a zakonzervován.

Klášter Clonmacnoise založen r. 544. Hlavní centrem náboženství, učení, řemesel a obchodu mezi 8. a 12. stoletím. Clonmacnoise irskou církví předán irské vládě r. 1955. Většina kostelů prošla ochranářskými pracemi. Návštěvnické centrum otevřeno r. 1993. R. 1979 místo navštívil papež Jan Pavel II.

Motta s předhradím postavena někdy po r. 1177 během anglonormanské invaze do Ulsteru. Neznámý zakladatel. Během 13. stol. postaven kamenný velký sál a věž. Hrad opuštěn na zač. 14. stol. V 15. stol. obydlen Iry a upraven na tvrz. Dnes patří státní památkové péči.

Opatství založeno na místě staršího kláštera v 1. pol. 12. stol. irským velekrálem Turloughem Mor O’Connor. Od roku 1138 augustiniánské. Místo úmrtí posledního irského velekrále Roryho O’Connor v roce 1198. Obnoveno po vyplenění v roce 1203. Zrušeno po roce 1542.

Hrad postaven Vilémem a Matyldou de Marisco kolem roku 1225. Poprvé zmiňován v roce 1234. V období 1234-1251 předmětem majetkových sporů. V letech 1251-1281 v majetku krále, poté předán Othu de Grandison. Na konci středověku majetek O’Brienů.

Nejvyšší pobřežní útes Irska, výška 688 m, na severozápadní straně kopce Croaghaun na ostrově Achill. Útes není zcela vertikální, kombinace strmých svahů a kolmých stěn. Na vrchol vedou neznačené stezky. Dvojice jezer v ledovcových karech, výhledy na ostrov a západní pobřeží Irska.

Zřícenina hradu ze 13. stol., poprvé písemně doloženého r. 1272. Po staletí v držení rodu Gyulaffyů, od r. 1669 Esterházyů. Významná pohraniční pevnost proti Osmanům. R. 1707 odolala útoku císařského vojska, r. 1709 opuštěna a zničena.

Monumentální sousoší z hořického pískovce vytvořené Josefem Václavem Myslbekem pro Palackého most. Sousoší vytesali přímo na mostě bratranci J.a F. Ducháčkovi v l. 1887– 88. Po americkém bombardování v únoru 1945 bylo z mostu sneseno. Na Vyšehrad umístěno r. 1947, na dnešní místo přeneseno r. 1979.