Coonagh

Severní zeď donjonu je z obranného důvodu o něco silnější než zbylé strany. Její síla je v přízemí 3,3 m. Ke střední části užšího východního průčelí donjonu přiléhá čtvercová schodišťová věž. Ta je třípatrová a převyšuje donjon o jedno patro. Na úrovni druhého patra obsahuje úzký vstupní portál bez ostění. Portál je svou polohou ve druhém patře nezvykle vysoko. Přistup k němu zajišťovala dřevěná stavba, která z východu přiléhala ke schodišťové věži. Nad vstupním portálem je po ní ve zdivu patrný otisk sedlové střechy. V nejvyšší části dřevěné stavby, u vstupu do donjonu, mohla být malá kaple. Zachovala se po ní jedině nika s půlkruhovým záklenkem ve vnějším průčelí schodišťové věže, napravo (severně) od vstupního portálu. Kaple byla orientovaná východním směrem. Uvnitř schodišťové věže je točité schodiště. To vede dolů do prvního patra a do přízemí donjonu. Opačným směrem vede k portálům, které umožňovaly vstup do podkroví donjonu a na ochoz. Vstup do schodišťové věže z přízemí donjonu je dnes uzamčen. Původní vstup ve druhém patře se stal časem příliš nepohodlný, proto byl někdy v 15. stol. nahrazen novým vstupem v přízemí schodišťové věže. Nový vstupní portál dostal kamenné ostění, jehož levá polovina je ve zdivu dosud patrná. Portál je dnes opět zazděný velmi nedbale kladeným zdivem. Severovýchodní a jihovýchodní nároží donjonu obsahují velmi štíhlé čtvercové věžice. Ty jen nepatrně vystupují před zdivo donjonu. Podobná situace se určitě opakovala také v zaniklé západní části donjonu. U země věžice vyrůstají přímo ze základového skarpu donjonu. Donjon hradu Coonagh mohl vypadat podobně jako zachovalý palác hradu Greencastle v hrabství Down. V obou případech nárožní věžice převyšovaly stavbu minimálně o jedno patro a poskytovaly skvělá strážní stanoviště v nárožích. Ve vyšších patrech obsahují věžice hradu Coonagh drobné komory se střílnami. Přízemí donjonu bylo osvětleno úzkými štěrbinovými okny. V severní zdi jsou dnes patrná tři okna, jedno je také ve východní zdi a jedno v jižní zdi. Ve středním okně severní zdi je zabudován kovový sporák na tuhé palivo. Ten pochází teprve z 20. stol. a mohl vyhřívat nějaké stavení postavené uvnitř donjonu. Podlaží donjonu byla plochostropá. Přízemí bylo rozděleno zděnou příčkou na dvě stejně veliké místnosti (jižní a severní). První patro má dosud patrný krb v severní zdi a dobře zachovalé románské okno v jižní zdi. Tato místnost sloužila jako velký sál. Vstupní portály v prvním a druhém patře, vedoucí ze schodišťové věže, byly někdy v novověku zazděny. V jejich zazdívkách byla ponechána úzká okna. Schodišťová věž mohla sloužit jako provizorní obydlí i po zániku hradu a demolici donjonu. Profesor Tadhg O’Keeffe z UCD (University College Dublin) se ve svém popisu donjonu (Building lordship in thirteenth-century Ireland: the donjon of Coonagh Castle, Co. Limerick, dostupné na internetu) domnívá, že donjon měl další vstupní portál v zaniklém západním průčelí. Tento vstup měl sloužit hostům ke vstupu do velkého sálu, zatímco majitel hradu měl rituálně vstoupit z druhé strany. Profesor se dále domnívá, že to, co vypadá jako druhé patro nad velkým sálem, mohla být pouze dřevěná galerie pod střechou sálu. První a druhé patro by v tom případě bylo společným prostorem sálu. Zachovalé kapsy k uložení trámů druhého patra nejsou údajně dostatečně silné k tomu, aby šlo o plnohodnotnou podlahu. Hrad měl původně obvodovou hradbu, ta ale zcela zanikla. Na východní straně jej chránila řeka se strmým svahem. Na zbylých stranách jej ale určitě vymezoval příkop. Jeho možný pozůstatek je patrný u silnice severně od hradu. Poloha hradu je zcela nevýrazná. Normani celkově dávali přednost nevýrazným místům někde u řeky raději než výšinám daleko od vody. Východně od hradu je ve svahu nad řekou přímo pod hradním donjonem patrná vápenná pec z 19. stol. Dál na východ jsou v poli skromné pozůstatky středověkého kostela bývalé osady u hradu. V západním sousedství donjonu je dnes obytný dům.

Šlo o irské panství Okonagh (Oconagh), které mělo krále z rodu Uí Chuanach ještě ve 12. stol. Vilém mohl na místě dnešního hradu postavit dřevěný hrad. Kvůli dluhům ale o své pozemky přišel v roce 1210. Král poté převedl majetek na církev v Dublinu (Holy Trinity). Dublinský arcibiskup Jindřich z Londýna daroval oblast své příbuzné, paní Matyldě k jejímu sňatku s Vilémem de Marisco. Není přesně známo, kdy ke sňatku došlo, odhadem to mohlo být někdy v letech 1220-1224. Vilém s Matyldou vzápětí nechali postavit dnešní kamenný hrad, který je poprvé zmiňován v roce 1234. V tom roce o něj totiž oba přišli pro účast na vzpouře Richarda Marshala, hraběte z Pembroku. Král jim hrad zkonfiskoval, aby si zajistil jejich poslušnost. K tomu ale nedošlo, Vilém se proti králi postavil znovu v roce 1235. Vězení ale unikl a až do své popravy v roce 1242 byl pirátem. Král Jindřich III. Anglický mezitím uvěznil Matyldu a hrad s panstvím předal zpět dublinskému arcibiskupovi. Arcibiskup Luke v roce 1242 vytušil, že král bude chtít panství vrátit Matyldě. Dal je proto do dvacetiletého pronájmu Morisi Fitz Geraldovi. Matylda byla v roce 1243 propuštěna z vězení a v následujícím roce král skutečně arcibiskupovi přikázal majetek vrátit. Tak jednoduché to ale nebylo. Následný majetkový spor král řešil převzetím panství do královské správy. Jan Fitz Geoffrey dostal v lednu 1245 příkaz hrad obsadit ve jménu krále a vyčkat dalších rozkazů. V červnu 1245 král rozhodl, že panství Okonagh odsouzenému Vilému de Marisco nikdy nepatřilo, protože bylo darováno jeho ženě Matyldě. Odvolal tím konfiskaci z roku 1234. Spor ale musel pokračovat u soudu, protože v květnu 1250 král odvolal své předchozí odvolání. Okonagh se stala královským majetkem s tím, že dublinské arcibiskupství bylo odškodněno jinými pozemky. K převodu hradu Coonagh do královských rukou došlo v únoru 1251. V následujícím roce král svěřil hrad do rukou Valtra Mansella. Jan Fitz Geoffrey dostal přikázáno ověřit stav hradu a zajistit opravy. Hrad byl po celou dobu sporu nejspíše opuštěný a chátral. V prosinci 1278 bylo králi Eduardu I. Anglickému řečeno, že jeho hrad Coonagh potřebuje novou střechu. Král pak přikázal dopravit dostatečné množství olova na hrad. Olovo bylo zapotřebí k utěsnění střech, ty totiž byly zapuštěné uvnitř zdiva donjonu a dalších staveb. Olověné žlaby také odváděly vodu ze střech otvory ve zdivu. V roce 1281 už byli všichni účastníci majetkového sporu po smrti a tak král věnoval hrad s panstvím Othu de Grandison. Osada Coonagh u hradu přitom dostala právo týdenního trhu vždy každou středu a ročního trhu na dobu 15 dnů. Othovým správcem panství byl Vilém de Drayton. V roce 1287 bylo celé panství dáno do desetiletého pronájmu biskupu z Elmy. Pro neplacení nájmu byl pronájem v roce 1290 ukončen. Krátce nato předal Otha hrad Coonagh s panstvím Okonagh doživotně svému synovci Petru de Estane. Hrad poté zmizel z písemných záznamů a znovu byl zmíněn až na konci středověku jako majetek irského rodu O’Brienů. Osada u hradu časem zanikla. Po stavební stránce zůstal hradní donjon (obranná a obytná věž) od svého vzniku téměř nezměněný. Hradní zřícenina byla identifikována jako hrad Coonagh teprve v roce 2009 badatelem Michalem Salterem..