Výsledky hledání míst

Barokní objekt pro pořádání plesů a slavností, postavený r. 1732 zednickým mistrem Kristiánem Laglerem západně od teplického zámku. V 19. století rozšířen, dnes součást Domu kultury, koncertní sál a sídlo Severočeské filharmonie.

Bývalá koželužna Serváce Engla z Engelflusu z počátku 17. st.,od r. 1761 majetek Nosticů. V letech 1798 až 1803 zde žil Josef Dobrovský, v letech 1929–1940 historik Zdeněk Wirth, 1945–1980 Jan Werich, 1948–1968 básník Vladimír Holan.

Klasicistní pavilon byl postaven v zahradě náležející k paláci podnikatelské rodiny Oberleithnerů před r. 1834. Stavba je dokladem využití dnes již zaniklé městské zahrady pro rekreační účely majitele v 1. polovině 19. století. V současné době stavba slouží jako samoobslužná galerie.

Velký patrový klasicistní dům čp. 14, nazývaný zámkem či zámečkem, byl podle data na vstupním portále postaven roku 1807. Sloužil snad jako venkovské sídlo některého z průmyslových podnikatelů z okolních měst. Později se stal součástí továrního areálu.

Parčíky nad městskými hradbami s bohatou historií přilehlých budov. Původně několik soukromých zahrad, dnes ucelený soubor pro veřejnost. Slavnostně otevřeno v roce 2011.

Původně čtyřkřídlý zájezdní hostinec se zahradou nechal u důležité cesty vybudovat pravděpodobně některý z Olomouckých biskupů. První zmínka o objektu je z r. 1759. V r. 1873 byla část hostince upravena na školu a v r. 1890 zvýšena o jedno poschodí. Dnes obecní úřad a mateřská škola.

Historický barokní zájezdní hostinec z konce 18. stol v dolní části Frýdku. V současné době renovován a upraven pro ubytovací a pohostinské služby.

Renesanční dům, zmiňován r. 1576, kdy Tomáš Železný žádá císaře, aby zde mohl vařit pivo a šenkovat víno. V 17. a 18. stol. patřil rodu Třebízkých. R. 1788 byl prodán rodu Kellerů, který jej vlastni do r. 1926. V r. 1993 byla hospoda uzavřena a přeměněna na sklad. R. 1995 byl hostinec obnoven.

Bývalý zájezdní hostinec je zařazen do vyspělé barokní městské architektury. Jednopatrová budova. Valbová střecha s členěným štítem a volutovými křídly. Otevřená klenutá předsíň, vedle ní brána se segmentovou římsou. Památkově chráněno od roku 1964.

Mlýn zmiňovaný v r. 1437, obnoven jako zděný byl po povodni v r. 1534. V r. 1770 koupil mlýn v dražbě Fr. Seydl. V r. 1922 ho koupil Josef Zajíček, pak mlýn vedla vdova Alžběta, která provedla několik modernizací. V 50. letech 20. stol. znárodněn, vybavení zničeno. V r. 1992 vrácen Jiřímu Zajíčkovi.

Pozůstatky zaniklé středověké vesnice Žák z 16. století. Lze zde rozpoznat zdi bývalých domů, hráz rybníka a středověkou kamennou studnu. Vesnička patrně zanikla v průběhu třicetileté války (1618-1648) a poté již nebyla obnovena. R. 2003 byla zapsána jako nemovitá kulturní památka.

Velká kamenná budova tvrze nad řekou Úslavou s patrnými zazděnými renes. okny. První zmínka z r. 1350, kdy byla ves rozdělena a v jedné části stála tvrz. Po r. 1380 patřila Žákavcům ze Žákavy, v letech 1382-1453 pak rodu z Pokonic. V r. 1605 Žákava připojena k panství Štáhlavy.

Secesní pětikřídlá škola z let 1904-1906 v památkové zóně Karlín. Jedna z nejkrásnějších a nejmodernějších škol Rakousko-Uherska. Součást urbanistického celku Nového Karlína. Bohatá venkovní výzdoba, dvojice fresek s výjevy ze zdejší historie. Až na 2. světovou válku nepřetržitá výuka.

Snahu o výstavbu kaple v Kunčičkách u Bašky zhatila poprvé 2. světová válka. Po ní byla iniciativa obnovena. R. 1949 poklepán základní kámen, ale stavbu definitivně zhatil komunistický režim. Základní kámen byl přenesen k Bayerovu mlýnu.

Základní škola (stará škola) stojí na rozcestí na východním okraji obce. Byla postavena v roce 1872 arch. Josefem Zítkem, jenž projektoval mimo jiné budovu Národního divadla. Zděná patrová budova s půlkruhově klenutými okny a zastřešená polovalbou. Rekonstruována v r. 2011. Nyní v soukromém majetku.