Výsledky hledání míst

Derivační elektrárnu na konci dlouhého náhonu na pravém břehu Teplé Vltavy vybudoval majitel papírny Jakob Kraus v nedalekém Františkově (Kvilda) v letech 1911–13 přestavbou bývalého Paulova mlýna. Postsecesní architektura provozní budovy zůstala zachována i při nedávné rekonstrukci po r. 2002.

Vodní elektrárna postavená roku 1913 pro firmu Tanvaldské přádelny bavlny podle projektu Bruno Bauera firmou Pittel a Brausewetter v místní části Popelnice na pomezí Šumburku n. D. (dnes část Tanvaldu) a Velkých Hamrů. Dodnes bez velkých změn v provozu.

Pozdně secesní budova z let 1913–4 podle projektu Aloise Dlabače obsahuje po rekonstrukci 1984–7 novou technologii z ČKD Blansko. Využívá spád Helmovského jezu na Vltavě a dodává výkon přibližně rovný spotřebě pražského městského osvětlení.

Průtočná vodní elektrárna na pravém břehu Smědé, postavená v letech 1918–22. Napájena přívodním kanálem z přehrady pod elektrárnou Harta (viz heslo). Celkový instalovaný výkon tří původních turbin činí 500 kW. Po povodni 2010 rekonstrukce regulační techniky a rozvaděčů.

Vodní elektrárnu na levém břehu Vydry napájí podzemní přivaděč ze Vchynicko-tetovského kanálu. Byla postavena v letech 1937–39, akumulační nádrž u bývalé osady Sedlo byla dokončena roku 1942. V letech 2005–6 rozsáhlá modernisace technologie.

Zpřístupněný vodní hamr z 16. stol. V provozu trvale od r. 1656. Původní dřevěná stavba postupně rozšiřována, dnešní podoba dílem přestavby z let 1825-30. Vodou poháněno původně 5 kol (dnes 4) roztáčejících stroje i el. generátor.

Svobodné Hamry, původně Hamr nad Kamenicí, vznikly v 15. st. V 16. st. postaven renesanční zámeček, později upravený v pseudobarokním stylu. V 19. st. se stal významným kulturním centrem a místem pobytu např. F. Palackého, F.L.Riegra, K.V. Raise. Vedle zámečku stojí barokní socha sv. J. Nepomuckého.

Výrazný plochý žulový balvan v pastvině mezi Cetvinami a Janovou Vsí. Podle pověsti se zde zastavila Svatá rodina a v místě, kde usedla Panna Marie, vznikla mělká prohlubeň vyplněná teplou vodou. Místo bylo navštěvováno poutníky, kteří věřili v léčivou moc nikdy nevysýchající vody v prohlubni.

Vodní kaple, součást poutního areálu na Svatém Hostýně, vznikla r. 1658 na místě zázračného pramenu z podnětu hraběte Jana z Rottalu. Přestavována v letech 1700, 1748 a 2003-2007.

Vodní mlýn na Janovickém potoce doložen jako panský od počátku 17. stol. Od r. 1759 v držení rodu Parisů a v provozu až do období 1. republiky. Od r. 2010 kulturní památka v soukromém vlastnictví.

Areál s mlýnským stavením, hospodářským stavením a pilířovou bránou s ohrazením. Volně stojící, zděná, omítnutá jednopatrová budova na obdélném půdorysu. K zadní straně objektu přiléhá patrová mlýnice. Dvůr uzavřen pilířovou branou. Mlýn památkově chráněn od r. 1973.

Kdy mlýn vznikl není známo. Poprvé je zaznačen na I. vojenském mapování–josefském z let 1764-1783. V r. 1930 byl mlynářem Eduard Škorpil. Dnes má objekt bývalého mlýna č. p. 2, je veřejnosti nepřístupný a slouží jako obytný dům.

Původně vodní mlýn na řece Budišovce z 1. pol. 18 st. Roku 1996 bylo v budově otevřeno Muzeum břidlice. Zachycuje historii těžby, zpracování a využití břidlice v okolí Budišova nad Budišovkou. V roce 2008 prošlo muzeum kompletní rekonstrukcí. Na muzeum navazuje naučná stezka.

Mlýn byl založen r. 1739 ve starší budově z počátku 18. stol. V. r. 1805 zmiňován mlynář Matěj Melkus. V r. 1930 vlastnil mlýn cukrovar v Brodku. V 50. l. 20. stol. byl mlýn zrušen a sloužil JZD. Dnes patří mysliveckému sdružení, které jej v r. 1999 opravilo a zřídilo v něm malou vodní elektrárnu.

Velký vodní mlýn na Mlýnské strouze (umělé pravé rameno Dyje mezi Krhovicemi a Hevlínem). Poprvé zmiňován 1512, dnešní podoba z počátku 17. století. Od roku 1974 musejní exposice, mlýnské zařízení svezeno z jiných objektů jižních Čech a Moravy.