Výsledky hledání míst

Klasicistní dvojdům postavil v letech 1848–1849 Jan Ripota. Fasádu upravil r. 1881 František Novák. Objekt je patrový, se společným desetiosým průčelím. V patře je nika se sochou sv. Josefa a pod ní znak Vyšehradské kapituly. Část objektu dnes slouží klášteru Milosrdných sester svatého Kříže.

Budova starší bílinské radnice sestává ze dvou částí: renesanční z počátku 17. století, přestavěné v polovině 19. století a novorenesanční z let 1881–2. Po stavbě nové radnice zde sídlila škola a okresní úřad, dnes kulturní instituce.

Od r. 1939–1999 docházelo k postupné devastaci obou hřbitovů. Kamenné zdi byly v průběhu doby rozebírány a kameny odváženy. Vlastníkem synagogy i obou hřbitovů je Pražská židovská obec, majetek spravuje firma Matana Praha, a.s.

Jako starý hřbitov se označuje pohřebiště z let 1874–7, které nahradilo původní u sv. Havla. Rozšířeno v následujícím desetiletí, postupně obklopeno zástavbou, dosud funkční. Řada výrazných hrobek a náhrobků z 19.–20. století.

Zámek, původně hrad, poprvé zmiňovaný v r. 1217. Na počátku 17. stol. byl hrad renesančně přestavěn. Po vyplenění a vypálení Švédy r. 1647 částečně obnoven v barokním slohu. V r. 1824 hrad přestavěl jeho majitel Jan Nonner na pozdně barokní zámek.

Malý zámek vystavěl v letech 1724–1726 A. K. Zeno z Danhausenu. Jako panské sídlo zámek sloužil pouze do roku 1875, kdy jej jako značně zchátralý obec přestavěla na školu. Těmito adaptacemi ztratil hist. i arch. hodnotu.

Tvrz ze 14. st., doložena r. 1510 za Dobešů z Vesec. Po nich Knín drželi Myslíkové z Hyršova, Ježovští z Lub, Vratislavové z Mitrovic a od r. 1669 křížovníci. S tvrzí bývá ztotožňována sýpka/sladovna, podle posledních výzkumů je však až raně barokní a tvrz lze snad hledat v budově dnešní fary.

Vodní mlýn poprvé zmiňovaný v roce 1437 v souvislosti se změnou majitele. Posledními známými mlynáři byli pan Kadlec, následoval pan Solař. Zrušen kolem roku 1970 a postupně devastován. Dnes výletní hospůdka a obytný dům.

V jádru středověký vodní mlýn na břehu náhonu z řeky Chrudimky na západním okraji historického jádra města Chrudimi. V 18. stol. nesl název Koželužský, naposledy ve 20. stol. Polívkův. Nedávno bylo obnoveno dřevěné mlýnské kolo. Objekt využíván jako restaurace a obchody.

Pozdně barokní mlýn na Rožanském potoce z r. 1797 byl v provozu do r. 1945, po vysídlení německých majitelů zchátral, r. 2002 rekonstruován a upraven na penzion s restaurací. Od r. 1958 památkově chráněn.

Železobetonový most z let 1925–7 podle projektu Františka Roitha. Sestává z deskového mostu nad železniční tratí Praha - Česká Třebová, trojpolové části nad hlavním korytem, vodní elektrárny na ostrově a přechodu nad plavebním kanálem.

Zrekonstruované budovy klášterního pivovaru z 18. století, součást areálu kartuziánského velkostatku. Roku 1873 přestavěn na sladovnu, zrušena r. 1930. Od té doby sklady, nyní budovy využívá VUT Brno jako studentské kulturní centrum.

Budova Starého měšťanského pivovaru z období renesance z 16.století. V roce 1953 rekonstruovaná na Společenské centrum města. V místě expozice zdejšího rodáka, písničkáře a básníka Karla Kryla.

Větrný mlýn postavil r. 1870 Ignác Laštůvka z Mutěnic, dále se majitelé často střídali. R. 1890 mlýn převrhla vichřice. Poslední majitel Jan Minařík zde mlel do r. 1949. Ač byl mlýn r. 1969 opraven, v dalších letech velmi zchátral. R. 1999 byl zakoupen obcí Starý Poddvorov a r. 2003 zrekonstruován.

Zámek byl postaven v l. 1823–26 Janem Jiřím. Jeho syn Kašpar byl r. 1824 povýšen do šlech. stavu a obdržel přídomek "z Helmfeldu". Rodině Wilhelmů patřil zámek až do r. 1945. Později byl užíván stát. statkem jako byty. Dnes je nevyužíván.