Výsledky hledání míst

Původně tvrz z roku 1177 přestavěna na barokní zámek. Po častém střídání majitelů získala budovu církev. Po roce 1995 proběhla nákladná rekonstrukce, dnes v soukromých rukou.

Přírodní rezervace z r. 1988 chrání zarůstající rašeliniště při polské hranici u obce Bukovec. Obchází ji naučná stezka vedoucí k nejvýchodnějšímu bodu ČR.

Nevýrazná zřícenina hradu z 1. poloviny 14. století. Pobořen zřejmě za válek krále Jiřího s uherským králem Matyášem. Od roku 1481 uváděn jako pustý.

Zaniklá tvrz, která je známá pod názvem Pustý zámek. Dle archeologických nálezů bylo místo osídleno již v době bronzové a později v době středověku, kdy zde stávala tvrz. Písemné prameny o době vzniku tvrze nebo její historii bohužel mlčí. Dle lokace snad sloužila jako tábořiště vojenských oddílů.

Pramen nalezl a určil proutkař baron Bülow v listopadu 1904. Nachází se na nádvoří zámku. Vyvrtán v hloubce 95,7 m. Utěsněn roku 1955. Nad pramenem pamětní deska barona Bülow.

Zvonička pravděpodobně z první pol. dvacátého století. V době první republiky prý hajný z Bunče, nebo jeho manželka, třikrát denně zvonívali, aby dělníci, kteří v okolních lesích pracovali, měli pojem o čase.

Třípatrový podzemní objekt bývalého velitelství 71. protiletadlové raketové brigády s pův. vybavením upravuje od r. 2009 občanské sdružení Bunkr Drnov na Muzeum studené války a protivzdušné obrany. Prohlídka je umožňována jen ve stanovené dny předem zaregistrovaným zájemcům.

Vojenský bunkr byl postaven jako součást opevněné linie chránící Prahu v l. 1936-1938. Po přijetí Mnichovské dohody r. 1938 byl opuštěn, později nacisty zabetonován. Pan Jan Krinke bunkr v l. 1985-1990 uvedl do stavu odpovídajícího r. 1938 vč. pův. výzbroje. Je součástí Vojenského skanzenu Smečno.

Bunkry vybudované za 2. světové války v oblasti, která byla vyklizena Němci za účelem rozšíření původní vojenské střelnice z roku 1935. Dnes zčásti přístupné objekty, které sloužily jako strojovny na tahání cvičných cílů nebo jako pozorovatelny.

Z části přístupné a z části nepřístupné objekty cvičného opevnění vybudovaného po roce 1935 a později za 2. světové války i Němci na části uzemí nuceně vysídlené Drahanské vrchoviny.

Novogotická hrobka posledních majitelů panství Nové Hrady, hrabat z rodu Buquoy, byla postavena v letech 1890–92 podle projektu Josefa Schulze na zdejším novém hřbitově, založeném ve východní části města roku 1810. Mosaika v tympanonu dílem Maxe Švabinského.

Buquoyská rezidence vznikla v l. 1634–44 přestavbou rožmber. panského domu, kterou zadala hraběnka Marie Magdalena Buquoyová. Rezidence v l. 1636 a 1644 rozšířena, r. 1718 zvýšena. Po dostavbě zámku (1806) rezidence upravena na kanceláře a byty úředníků. Později sídlo okresního soudu, dnes hotel.

Postaven na místě tří domů v roce 1719. Přestavěn vrcholně barokně v letech 1736 až 1739 Hrzány z Harrasova. V roce 1748 jej získal František Leopold Buquoy. Roku 1860 upraven novobarokně. Nyní sídlo velvyslanectví Francouzské republiky.

Hrádek, lidově zvaný Burgstein, byl založen asi na přelomu 13.–14. stol., pravděpodobně za Jiljího ze Švábenic a na Úsově či jeho synem. Existence sídla však neměla dlouhého trvání, proto zřejmě neexistují písemné záznamy. V místě asi původně dřevěného hrádku jsou dochovány valy a vylámané příkopy.

Rozhledna na kopci Milenka je součástí areálu s jeskyní, které nechal vybudovat kunštátský mecenáš František Burian v r. 1931, aby tak poskytl práci nezaměstnaným v době hospodářské krize.