Turistické cíle v okolí obce Heřmanice

Zdevastovaný a částečně zaniklý poplužní dvůr obsahuje pravděpodobně ve svém západním křídle pozůstatky někdejšího manského sídla, na kterém se ve 14.–17. století vystřídalo několik rodů drobné šlechty. Roku 1670 ho vykoupili Gallasové, čímž ztratil rezidenční funkci.

Klasicistní palác z let 1793–94 vystavěli liberečtí stavitelé Jan Kuntze a jeho syn Jan Karel pro rodinu Appeltů. Od r. 1837 slouží budova školství. Od r. 1953 je památkově chráněna a sídlí zde SPŠ stavební, která ji postupně zrekonstruovala.

Bílé kameny vznikly v obd. druhohor usazováním písku v křídové vrstvě na dně moře; v obd. třetihor byly vlivem tektonických posunů usazeniny vyzvednuty a vertikálně nakloněny. Kameny jsou bílé díky hojně obsaženému kaolinitu. R. 1964 byly vyhlášeny chráněným přírodním útvarem. Jsou vysoké až 20 m.

Boží muka postavena roku 1800. V kaplici za mřížkou soška Panny Marie. Boží muka hranolová, z pískovce. Na vrcholu piniová šiška s palmetovými lístky. Bohatě dekorováno reliéfním i rytým motivem. Na zadní straně na soklu datace 1800. Boží muka zapsána do seznamu kulturních památek r. 1966.

Vysoký pískovcový kříž s výklenkem, ve kterém je sousoší Piety. Neobvyklá boží muka s velkou nikou. Výklenek, připomíná kapličky křížové cesty. V němž socha Piety, sedící Panna Marie s mrtvým Kristem v náručí. Ve výklenku nad hlavou Panny Marie dva okřídlení andílci. Na vrchu malý kamenný kříž.

Areál hospodářského dvora, úřední budovy a zdemolovaného zámku byl postaven roku 1793 hrabětem Filipem Josefem Clam-Gallasem. Zámek byl dále rozšířen roku 1808, po roce 1838 sloužil jen správním potřebám. Po roce 1945 ve správě státního statku, zámek zbořen 1984, ostatní budovy v havarijním stavu.

Replika venkovského velmožského sídla (curie) z obd. 12.–13. stol. Stavba dvorce a řemeslnické osady postupně vzniká. Autory projektu „Curia Vítkov“ jsou Ladislav Tomič, archeolog Mgr. Petr Hejnal a historik Mgr. Pavel Suchánek, PhD. Projekt realizuje občanské sdružení Curia Vítkov.

Budova divadla, vybudovaná v letech 1881–83 podle projektu z dílny vídeňských architektů F. Fellnera a H. Helmera. Hlavní opona je od rakouského malíře Gustava Klimta, předního představitele tzv. vídeňské secese.

Okrouhlé tvrziště, obklopené rybníčkem (příkopem) v dolní části vsi sloužilo v 15.–17. století jako sídlo zdejší drobné šlechty (manů frýdlantských pánů). Po jeho zániku převzal jeho funkci nedaleký poplužní dvůr.

Pozůstatky jednoho ze tří zdejších manských sídel v dnešním domě č. p. 194, obytném stavení hospodářského dvora u kostela. Do 20. let 17. století královské léno přešlo za Albrechta z Valdštejna na majitele Frýdlantu, od roku 1655 jejich přímým majetkem. Od roku 1926 soukromý majetek.

Podstávkový patrový dům s částečně zděným přízemím a vysokými bedněnými štíty sloužil od konce 18. století jako obytné stavení zemědělské usedlosti. Její ostatní stavby zanikly po roce 1945, dům sám je prázdný a silně zchátralý.

Původně renesanční, několikrát přestavovaný dům v jižní frontě frýdlantského náměstí. Lidové pojmenování je odvozeno od průčelí, výrazně předstupujícího před ostatní objekty. Dnes sídlo bankovní pobočky a bytové jednotky.