Turistické cíle v okolí obce Číhošť

V Hodkově byla tři panská sídla. Z nejstaršího se dchovalo jen tvrziště, mladší zaniklo a třetí nejmladší sídlo vzniklé po r. 1850 úpravou úřednického domu a přestavěné r. 1912 za Alfréda Šebeka s účastí arch. F. Woretzsche se dochovalo dodnes.

Renesanční tvrz z 2. pol. 16. st. přestavěli po r. 1765 Trautmannsdorfové na barokní a po r. 1845 Štanglerové na klasicistní zámek. R.1949 zestátněn. Na patrovou obdélnou stavbu zámku od východu navazuje obdélná trojboce zakončená kaple sv. Josefa. Dnes slouží jako obecní úřad a zámecká restaurace.

Zaniklý zámek byl postaven jako tvrz ve 13. stol. V r. 1571 ji získal Václav Zajíc z Házmburka a přestavěl jí na barokní zámek. V 19. stol. prošel zámek klasicistní (majitel Jan Gottman) a poté neobarokní přestavbou (maj. Dionýs Locke). R. 1946 byl zestátněn a r. 1970 ustoupil vodní přehradě Švihov.

Zámek byl přestavěn na počátku 17. století Chotouchovskými z Nebovid ze starší tvrze. Po roce 1717 bylo Dohalskými z Dohalic přistavěno západní křídlo. Roku 1945 byl zámek zestátněn a dnes je zde rekreační a rehabilitační středisko Ústeckého kraje.

První zmínka o vsi je z r. 1379, kdy ji vlastní Ješek z Hraběšína. Po r. 1622 Adam Studenecký z Pašiněvsi staví ren. zámek, který v r. 1658 kupuje sedlecký klášter a barokně jej přestavuje. V r. 1819 jej koupil K. F. Schwarzenberg, používán jako lovecký, později myslivna – rod jej vlastní dodnes.

Hrad pochází asi z přelomu 13. a 14. století. Vznikl jako opěrný bod Řádu německých rytířů. Jeho zánik způsobil mohutný požár. Dochovány příkopy a malé zbytky zdiva obvodové hradby.

Bývalé pastviště se stalo hrobem především francouzských a rakouských vojáků napoleonské války okolo r. 1800 a následně i pruských a ruských vojáků. R. 1841 zde byl vztyčen Janem ze Salm-Reifferscheidtu žulový pomník.

Jedna z prvních sklářských hutí v Posázaví založená r. 1796, dnes uzavřená. Hutní hala z r. 1821, panský dům z konce 18. století. Místo exteriérů seriálu Synové a dcery Jakuba skláře.

Jezuitská rezidence dokončena r. 1657. Potřebám jezuitů sloužila do roku 1773, kdy byl řád zrušen. Budova byla přeměněna na faru a později na děkanství. Tomuto účelu slouží dodnes. Patrová, obdélná, v přízemí klenutá budova s renesančními štíty.

V údolí pod Hraběšínem stojí starý kamenný most. Stojí v oblasti, kde se v raném středověku rýžovalo zlato. Silnice přeložena o kus dál a přes potok byl postaven most nový. Starý most se přestal udržovat. Most chátrá. Uvolňují se kameny z jeho základů.

Kamenný most pochází pravděpodobně z počátku 14. století. Jeho stavitel není znám. Vyzděný z lomového zdiva, včetně parapetů. Má tři stlačené oblouky a je dvakrát zakřivený. Roku 1991 sanován betonovým nástřikem.

Železniční most je kamenný dvojitý oblouk, kde jeden oblouk vede nad hlavní silnicí a druhý pak nad potokem. Další částí je plochá ocelová konstrukce. Viadukt v mírném oblouku z let 1902-1903. Zajímavostí je vložený ocelový most do kamenného mostu. Po viaduktu vede trat 212, Posázavský Pacifik.